aneb Poznámky jásavě zkormouceného učitele a rodiče nad internetem a multimédii
Dávno už jsou doby, kdy pohádka na dobrou noc byla pro naše dítka tím pravým poučením a radostným zakončením dne. Dnes v podvečer zasedá dítko školou povinné před obrazovku počítače a civí na interaktivní obrazovku, po které poletují různé to postavičky. Na druhé straně nové technologie přinášejí neuvěřitelné možnosti k tomu, aby naše dítka si osvojovala celou řadu skutečností třikrát rychleji než v normálním případě. K tomu aby tomu tak trochu bylo,se snaží přispět i následujících pár (desítek) řádků. "Lidé a ne prostředky" -- staré anglické přísloví
Lidské vzdělávání stojí před kvalitativní změnou, kterou přináší vědeckotechnická revoluce, multimediální programy či virtuální realita, různé posilovače mentálního myšlení. Školský i rodičovský systém skutečně v mnohém zůstává ve století minulém. Jediným východiskem je budování otevřeného systému, který hodnotí nové a nové informace, třídí je a uvážlivě aplikuje do vědního poznání. Čas změn opravdu nadešel. Výchova a vzdělávání od svého zrodu se potýká s neuvěřitelnou lidskou nevědomostí, neochotou ze sebou něco udělat.
Čas ke změnám v našem vědomí skutečně nadešel, i když na druhé straně je třeba celou řadu materiálů, které se v současné době objevují, hodnotit více střízlivě než sebou přináší novinové publikování a někdy vše obepínající komerční využití nových poznatků. Stres, který nás obklopuje, je závažným faktorem limitujícím naše schopnosti. Civilizační choroby a technostres významně narůstají. Přesto ale existuje dostatek důkazů, že určitá forma mírného "rozumného stresu" je právě oním faktorem, který člověka jako biologický organismus pohání vpřed. Psychologie pozitivního myšlení, která nás poslední dobou obklopuje má samozřejmě i řadu odpůrců. Je na každém čtenáři, a konec konců proto tuto knihu také držíte v rukou, který přístup si zvolí i ke svému dítěti. Je tedy na vás, milí čtenáři, aby jste sami posoudili, co je pro vás tím nejlepším a co si s sebou vezmete do 21.století. Třeba opravdu patřím do škarohlídských století minulých a mé schopnosti předvídat nejsou tak ryze pozitivní. Navíc jsem se narodil v Evropě, kde převládá skepse. Nemohu se tedy vrhnout posedlý nadšením na počítač jako ideální všelék na všechny problémy současného vzdělání, drog, pornografie. Výsledkem procesů, které můžeme ovlivnit právě my, jsme my sami. Jedno anglické přísloví říká, "lidé a ne prostředky."
Pravidlo číslo 1 - MOTIVACE:
Dobrý učitel i rodič ví jak motivovat studenta, jak vytvářet jeho pozitivní myšlení, co znamená tvořivý přístup k problémovému učení a pod. V tomto ohledu tedy není interaktivita ničím novým. Biflování či nádenické učení je však také stále přítomné. Je prostě věcí školy, učitele, žáka i rodiny, jak tvořivě učení využije. Čím více, tím lépe. Uplatnění informačních technologií v metodikách tedy netvrdí nic jiného než J. A. Komenský v následujícím citátu. Velmi silně závisí na tvořivosti učitele a rodiče, jak své žáky zaujme a "zapojí" do školy hrou. Tedy ani v této oblasti není nic, co by nebylo vám všem neznámé a co by ti rozumní nepoužívali. Tato zásada je zcela prioritní. Motivace je tím, co determinuje naše chování od samého začátku. Dejme dětem dostatek podnětů, aby na podněty méně pozitivní neměli tolik času. Zní to frázovitě, ale taková je skutečnost.
Pravidlo II - NÁZORNOST
"Ať je učitelům zlatým pravidlem, aby se všechno předkládalo všem smyslům, pokud to je jen možné, totiž věci viditelné zraku, slyšitelné sluchu, čichatelné čichu, ochutnávatelné chuti, hmatatelné hmatu. A jestliže se něco může vnímat několika smysly, nechť se to děje několika smysly. Nic není v rozumu, co nebylo před tím ve smyslech. Proč by se tedy počátek vyučování nedál raději věcným názorem než slovním podáním věci? J.A.Komenský Velká Didaktika Tato zásada je snad nejstarší a nejpřirozenější princip vzdělávání a poučování kohokoliv o čemkoliv. Požaduje, aby se všude, kde je to jen trochu možné, opíralo osvojování vědomostí a dovedností o vjemy, skutečnosti a představy reálných jevů, předmětů a procesů, o jednotu konkrétního a abstraktního. Vnímání se stává alfou a omegou výchovného procesu. Vkládat J.A.Komenskému do úst termín "multimédia, natož pak Internet" se neodvážím, koneckonců on se ale odvážil ještě dál. Ani počítačová virtuální realita totiž nesplnila jeho všechna pedagogická přání.
Rozhodujícím krokem názornosti je propojení pozorování s analýzou přírodních, společenských jevů a jejich následné zobrazení ve světle žákovských zkušeností. Názornost je nedílnou součástí procesu osvojování vědomostí a dovedností. Povzbuzuje zájem o učivo, podněcuje pozornost a usnadňuje zapamatování vědomostí a dovedností, napomáhá pochopení učiva. Rozhodujícím momentem pro úspěšnost jakékoli metody je především doba působení, po kterou je žák působení média vystaven. Z hlediska multimédií a internetu se otevřel první a… hned podstatný problém. V literatuře se uvádí a potvrzují to i naše zkušenosti, že ideální "sezení" před počítačem by nemělo zabrat více než 20-30 minut. Intenzivní a plně řízené pozornosti. V tomto ohledu je velmi obtížné tuto zásadu naplnit. Dostanťe dítě od počítače, když ani sebe nepřesvědčíte! Když k tomu přidáme klasický obraz dnešní rodiny - manželka v kuchyni lamentuje nad vystydlou večeří, taťka se synkem buší do kláves… Poměrně časté rozpory jsou pak samozřejmě na denním pořadu.
Takže jen stručně: Po půlhodině práce s obrazovkou viditelně klesá pozornost, polevuje motivace i systematičnost. Domnívám se, že na tento didaktický problém neexistuje žádný univerzální recept. Každý učitel a rodič si musí hledat svůj vlastní přístup, protože software ve výuce znova podtrhuje tuto první zásadu úspěšné výuky. Druhou podstatnou složkou je i způsob, jak se vlastní představy žáků tvoří. Klasický přístup je vytváří postupně a hledá spojovací můstky. Multimédia a Internet je předkládá v mnoha podobách a vlastně leckdy značně zmateně. Někdy? Řekl bych vlastně skoro pokaždé.
Pravidlo III: ZPĚTNÁ VAZBA
Zpětná vazba je alfou a omegou všeho počínání. Internet ji ale prakticky vylučuje, pokud není ze strany rodičů či učitelů využíván zcela cílevědomě. Prakticky to znamená, že učitel či jeden z rodičů připraví "program" pro dítě, pak samozřejmě ona interaktivita a neomezenost internetu ztrácí svou funkčnost. Ani zde nelze nalézt žádné bližší doporučení. Cestou asi jsou doplňkové materiály, řízené stránky, přehršle soutěží, propracovaná didaktika… tedy jsme opět tam, co stálo na začátku - lidé a ne prostředky. Závěrečné testy jsou většinou jen jakýmsi doplňkem a programátoři je sestavují, Počítače a CD ROMy výrazným způsobem změnily typy a prostředky metod využívaných ve vzdělávání ve srovnání s klasickou výukou a podstatnou měrou přispěly k zvýšení míry názornosti.
Pravidlo 4: AKTIVITA
Aktivita dítěte při práci s Internetem může mít rysy samostatné a cílevědomé práce. (Pokud s programem žák opravdu pracuje a toto medium není pouze zábavným zdrojem). Vytváří se uvědomělý vztah k osvojování vědomostí a výrazně stoupá motivace. Všichni dobře víme, že pod lavicí se s počítačem hrát nedá. Děti jsou povětšině cílevědomě zaměstnáni po celou dobu prezentace interaktivního programu, i v případě, že s ním v určitém momentu nemohou pracovat. O domácím vrčení synka před obrazovkou místo večeře také nepochybujeme. Významným způsobem stoupá i cílevědomost a snaha o pochopení učiva. Podle mého názoru se multimediální výuka stává významným faktorem, který dokazuje, že snaha po vědění a touha se realizovat jinak než jen ničením protivníkových tanků, ještě v dětech nevymřela. Troufám si tvrdit, že právě podobná možnost může přispět k významnému přetvoření dětské psychiky od televizního násilí k tvořivé interaktivitě techniky a prostředí Katastrofou je však neuvědomělé ponechání dítěte na "síti", aby si poradilo samo. K negativním koncům se pak dostaneme docela snadno.
Pravidlo V. SAMOSTATNOST
Je nutné se zmínit i o významné míře samostatnosti, která se uplatňuje při aplikaci získaných vědomostí, životních zkušeností při řešení praktických návyků a dovedností. Ale tady už existují zřetelné rozdíly, neboť se uplatňují individuální rysy jednotlivce, pohlaví, pokročilost v znalosti počítačové techniky a celá řada dalších faktorů. Nelze tedy opomíjet i onu další zásadu vzdělávání: přiměřenost. Jaké je postavení učitele nebo rodiče při práci s multimédii a internetem? Naprosto shodné jako v klasické výuce, pokud není ještě složitější. Mnohý učitel po určité době praxe bohužel začne pracovat jako nezastavující se magnetofon. Počítačová multimediální výuka mu ale v žádném případě tuto možnost nedává. Existuje až příliš mnoho možností a variant, kam se může žák dostat, takže zkušený a erudovaný učitel stráví při přípravě tématu dvojnásobný čas než na normální hodinu. Vlastní hodina pak dostává úplně jiný rámec. Učitel i v rodičovském hávu se stává rádcem a metodikem, který usměrňuje svého synka či dcerku, žáčka i žákyni tak, aby oni sami dospěli k odpovídajícím poznatkům. Uvedeným postupem dochází k rozvoji všech základních logických operací od analýzy, syntézy přes indukci až k systematizaci a třídění.
Pravidlo VI: ROZLIŠENÍ CO JE UČENÍ A CO UŽ JE JEN ZÁBAVA
Představy o jedinečném postavení interaktivního vzdělání, které občas od zuřivých zastánců počítačů slyším (a že k ním taktéž patřím), jsou zničujícím způsobem naivní. A naivita a všudy přítomný trh - tedy i ve vzdělání rozhodně k dobrým koncům nevede. Jak by pak bylo možné, že až 30 0 % americké populace trpí negramotností, i když počítač znají naprosto všichni. I z tohoto důvodu je učitel či rodič jako uvědomělý cenzor a průvodce naprosto nezbytný i ve světě za počítačovou obrazovkou. Katastrofální chybou jsou pokusy na některých školách posadit žáčka před počítač a nechat vše na jeho sebekontrole a učení. Vím, že se už i v republice organizují kurzy pouze na CD či na Internetu, že si školy účtují neuvěřitelné poplatky, ale podle naší několikaleté zkušenosti, a ačkoliv používáme i celou řadu doplňkových materiálů, nemůže podobný přístup vést k celkovému úspěchu. Málo platné, bez schopných učitelů se pedagogické a rodičovské působení na žáčka či studenta žádného konce nedobere.
Pravidlo VII. SOUSTAVNOST
Počítač výrazně přispívá k soustavnosti, překonává formalismus i jednostranně pamětní typ učení. Učitel či rozumný rodič s počítačem nemůže jen "probírat" učivo, ale musí s tímto médiem především pracovat. Nelze ani opomíjet zásadu soustavnosti a postupnosti. V podmínkách interaktivních programů je respektování tohoto principu značně omezené. Základním rysem, který nelze opomenout, je skutečnost, že multimédia představují doplňkové programy poskytující obrovské množství materiálu, který musí být tříděn a rozdělen do jednotlivých vyučovacích dávek. Je známo, že právě nesoustavnost vede k útržkovitosti a nepevnosti vědomostí. Pokud se internet a multimédia nepoužívají uvědoměle a přiměřeně, chybí jen malý krůček k tomu, aby znalosti získané touto cestou dospěly přesně do tohoto stádia. I J.A. Komenský tvrdil, že: "Zle se v školách děje, aby se naskrz všecko, co za čím jde a jíti má, vidělo." Stejně tak platí, že učitel a rodič má v ruce klíč k rozdílné volbě v případě podmínek učení.
Pravidlo VIII. PŘIMĚŘENOST
Multimédia v mnohém přehlížejí i zásadu přiměřenosti. Zvlášť v českých rodinách - o amerických ani nemluvě se velice snadno může stát, že učitel či rodič ve snaze přispět k modernímu pojetí výuky zapomene na to podstatné. I multimediální výuka má své stinné stránky, a není jich zase tak málo. V této souvislosti se musíme zmínit ještě o jednom jevu, který s sebou multimédia přinášejí. A tím je angličtina jako cizí jazyk. Přes 90 % stránek na internetu, které by škola mohla v prezentaci multimédií využít, je v angličtině. To prakticky znamená, že jazyk na určité úrovni musí zvládnout učitel a samozřejmě i žák. Všichni víme, jak to se znalostí cizích jazyků mezi obyčejnými kantory vypadá. Při nesprávném využití multimédií jako učební pomůcky může velmi často dojít k zmatkovitému zasunutí CD ROM do mechaniky,kliknutí na obrazovku a připojení k serverům, které nebudou mít zhola žádný význam. Pak internet představuje jen zmatečnou změť.
Pravidlo VIII: VÝMĚNA ZKUŠENOSTÍ A PREZENTACE ŠPATNÝCH A DOBRÝCH ZKUŠENOSTÍ aneb MLUVTE se svými dětmi
Co ale chybí prakticky veškerým programům, a co lze překonat poměrně snadno, jsou české manuály, příručky, pomocné slovníčky a právě pracovní listy, které mohou pomoci jazykové bariéry překonat. Chybí i organizace, která by pravidelně pořádala semináře a konference k celkovým dopadům multimédií na žáka a veřejnost. Jen v SRN už mají čtyři takové ústavy, v Anglii pak 7 ?! Na Internetu najdete více než 1 000 000 odkazů na stránky řešící právě tyto otázky. Postupně budeme přinášet některé tyto adresy přinášet. Další otázkou, která musí napadnout každého, je i fakt, jak s vlastním CD či Internetem bude pracovat prostý učitel - pardon paní učitelka či běžný rodič. Nelze pochybovat, že pouze rodič dostatečně poučený může v této oblasti poskytnout dětem dobré vodítko. Proto si myslím, že pro běžné dítko školou povinné by měly existovat vlastní servery a rodič by měl omezit ("cenzura" je podle mého názoru nezbytná) možnost přístupu do oblastí, které se vymykají chápání rozumného a sexem neposedlého člověka. Interakce na Internetu může významným způsobem učení a funkčnost omezit. Na síti najdete stovky serverů věnovaných hrám. Jsou nepochybně komerčně úspěšné, ale pro náš účel značně omezující. A to už před nám stojí další otázka, která se prolíná kybernetickou výukou od jejího počátku. Když Skinner a jeho následovníci sestavili první učební stroje, většinou pracovali na jednoduchém principu: otázka - odpověď. A popravdě řečeno ani současné prográmky v multimediální podobě se dál nedostaly. U většiny z nich se většinou uplatňuje systém testu, v kterém se nabízejí otázky a odpovídající odpovědi metodou přiřazování. Hodnocení je pak svým způsobem poplatno zavedenému systému klasifikace v zemi vzniku. Pokud na internetu naleznete bodové ohodnocení, je značně omezené.
Testové baterie a přiřazování značně omezuje dětské vyjadřovací schopnosti. Rodič by se měl snažit se svým dítětem diskutovat, hodnotit a dát mu šanci, aby odpovědi či diskuze nad otevřenou stránkou byla pro dítě podnětná a dala mu možnost se vyjadřovat. Zároveň se v utváření opakovacích bloků výrazným způsobem odráží i přístup autorů. Už od nepaměti probíhá diskuze o nejvhodnějších metodách hodnocení, o klasifikaci učitele i případném sebehodnocení. Multimediální programy a internetové sajty všeobecně se v mnoha případech raději přiklánějí k samostatné práci i s hodnocením vlastních vědomostí. I podle našich zkušeností jde o poměrně pokročilý způsob, který se vcelku osvědčuje, i když se v českých podmínkách musí částečně revidovat.
Pravidlo IX. CENZURA JE NA MÍSTĚ
Nebudeme chodit dlouho kolem horké kaše: Cenzura vybraných stránek na Internetu je nezbytná. Pokud se Internet stane běžným prostředkem vzdělání v rodině, (což si nemyslím, že je zase otázkou až úplně aktuální), tak rodič vědomý si síly tohoto média musí najít čas i cestu k tomu, aby pomocí vlastního nastavení Internetu omezil přístup svých dětí do oblastí, kam leckdy nezavítá ani sám dospělý. Mluvit o hackerství a podobných skutečnostech však patří do jiné oblasti.
Pravidlo X INTERNET JE však především KOMUNIKACE
Největší síla Internetu však nespočívá v nekonečném množství dat. Koneckonců knihovny existovaly již od nepaměti. Zdaleka nejcennějším prvkem Internetu je jeho komunikační síla - umožňuje komunikovat s lidmi na druhé straně zeměkoule, aniž by z domácí peněženky mizely peníze za mezistátní hovory. Pro rozvoj dětské duše je právě tento rys rozhodující motivační složkou. Dejte možnost dětem živě komunikovat se svými kamarády. Uvidíte sami, jak rychle se rozvinou jejich jazykové schopnosti a jak ony samy budou lámat angličtinu během několika měsíců. Motivační síla Internetu je v tomto ohledu nepřeberná. Je jen na každém rodiči, kterou cestu si zvolí. Internet je tedy jen prostředkem, který stvořili lidé pro druhé. Nejde tedy vlastně o nic jiného než jen naplnit stařičké přání Jana Amose Komenského v klasickém díle pedagogické literatury: Nic na tom nemění, že dostalo rámec století jednadvacátého:
"Naší didaktiky začátkem i koncem budíž: hledati a nalézati způsob, podle něhož by rodiče a učitelé učili méně, ti však kdo se učí, naučili se více. Školy, nechť mají méně shonu, nechuti a marné práce, avšak více klidu, potěšení a trvalého výsledku."
Milan Hausner
0 komentářů:
Okomentovat