Ve většině sledovaných zemí se čas strávený nad domácími úkoly za posledních deset let zkrátil. Ve všech sledovaných zemích strávili žáci s dobrým sociálně ekonomickým zázemím více času nad úkoly než žáci ze znevýhodněného prostředí – důvodem jsou často nevyhovující domácí podmínky pro studium a malá podpora ze strany rodičů. Celkově méně času nad úkoly strávili i žáci ve školách s převahou žáků ze sociálně slabších poměrů. Více času stráveného nad domácími úkoly přitom pozitivně koreluje s výsledky v testech PISA a se vzdělávacími výsledky žáka. V úsilí o snižování sociálně ekonomické nerovnosti ve vzdělávání je tedy třeba hledat cesty, jak podpořit žáky ze znevýhodněného prostředí, aby pracovali na domácích úkolech.
Zdroj: OECD-iLibrary.org
20 komentářů:
Ještě štěstí, že byl obsah zablokován. Úvahy o tom, jak sociální inženýři napraví nerovnosti mezi žáky jsou děsivé: "V úsilí o snižování sociálně ekonomické nerovnosti ve vzdělávání je tedy třeba hledat cesty, jak podpořit žáky ze znevýhodněného prostředí, aby pracovali na domácích úkolech."
Také by mohli bránit ekonomicky lépe postaveným žákům v konání domácích úkolů a tím by se to taky srovnalo... Proč je naším cílem furt něco vyrovnávat, zahlazovat, glajchšaltovat? To nestačí, že nechceme podporovat nadané a talentované? Je pravda, že takoví by současnou politickou pakáž asi už nevolili, ale nepředpokládám, že by při tom rozhodnutí bylo myšleno až tak dopředu.
Domácí úkoly dávám málo,ale dávám .Již dávno je ale neznámkuji.Někdy jsem spíš známkovala rodiče. Úkol je pro procvičení ne ohodnocení.Měl by být informací pro mě, jestli dítko fakt porozumnělo.Taky mi to ale něco říká o rodině.Dítě, které úkoly nenosí má rodinu "naprd" (pardon). Jenže co já stím mám jako dělat. Včera jsem tu asi hodinu hučela do jedné matky, že by si chlapec měl denně nahlas číst (s někým dospělým jako kontrola).Dnes mi nedonesl úkol a doma si nečetl vůbec.Tož, co na to říci. Mám snad ve svém volném čase zadarmo tohle dítě doučovat? V dnešní době by to ještě bylo moje mínus, že narušuji osobní volno žáka(i s tím se mí kolegové setkali).Víte, existuje jedno pořekadlo "Kdo chce kam,pomozme mu tam".Kdo nechce, nebude dělat. A já svůj čas raději budu věnovat těm, co chtějí.
Titulek je zcestný. Je-li na vině sociálně ekonomické prostředí rodiny, pak se musí změnit ono, úkoly s tím nesouvisí.
Titulek je zcestný.
Titulek je v pořádku. Koresponduje se zcestným pojímáním vzdělávání v naší zcestné společnosti.
Domácí úkoly zadávám jen ve zcela vyjímečných případech, naboť se mi příčí nastavovat nevyhovující časovou dotaci na úkor volnočasových aktivit žáků.
Nošení si práce domů nasvětčuje obecně spíš špatné organizaci práce nebo nízké schopnosti pracovníka. Vyjma případu, kdy domácí prostředí naopak zvýší kvalitu vykonané práce. Což o tvůrčí práci by platit mohlo. A to je také případ těch našich vyjímečných případů. Tvůrčí práce.
Nemá-li někdo odpovídající zázemí, nechť si najde jiné. Žákům by měla pomoci škola. Pamatuji doby, kdy v hodinách informatiky seděli dva až dva a půl u jednoho počítače, polovina z nich měla počítač i doma, a polovina z té poloviny měla přístup k netu. Mládež chodila odpoledne do učeben. Zájem byl takový, že jesem musel dělat rezevace a pořadníky, aniž bychom jim při tom musel neustále stát za zadkem. Nikdy se tam nic neztratilo, nikdy nikdo nic nepoškodil. Kdo děla binec, byl v přístupu omezen. Není to tak dávno, co jsem novému kolegovi z provozních důvodů zrušil doživotní zákaz jeho přístupu do učebny.
Dneska s žáky všechno dělám ve škole, a přesto třetina z nich práci vůbec neodevzdá. Ušetřený čas pak někteří věnují sepisováním stížností a donášením na učitele, aby mu to za tu mizernou klasifikaci aspoň zavařili. Budoucí elita okresu.
Jak může být otázka, zda "domácí úkoly přispívají k udržování nerovností ve vzdělávání?" být nescestná? Tak se zeptám jinak: "přispívá dobrovolná domácí příprava k udržování nerovnosti ve vzdělávání?" Nebo "přispívá sledování výkladu a spolupráce s učitelem k udržování nerovností ve vzdělávání?" Nebo "přispívá účast v soutěžích k udržování nerovností ve vzdělávání?" A mohu pokračovat.
Samozřejmě, pane Krtku, máte pravdu!!!
Z mojí strany to byla parabola! Nebo hyperbola? Prostě nadsázka. Nebo něco na ten způsob, aby se čtenář hluboce zamyslel nad hloubkou té mrzutosti, ke které směřujeme. Nebo lépe, v které se spíš už nacházíme.
Přispívá škola k udržování nerovnosti ve vzdělávání?
Pokud ano a nevadí vám to, pak nemá cenu se dál bavit.
Pokud ano a vadí vám to, pak asi stojí za zamyšlení, čím škola přispívá, že?
Přispívá společnost k udržování nerovnosti ve vzdělávání?
Pokud ano a nevadí vám to, pak nemá cenu dál se bavit.
Pokud ano a vadí vám to, pak asi stojí za zamyšlení, čím společnost přispívá, že?
---
Omlouvám se za parafrázi, ale "revoluční fázi" už mám za sebou (protesty proti školnému na vysokých školách před patnácti lety). Každý žák - bez ohledu na sociální postavení - má u mne dveře otevřené, konzultace jsou zdarma, jsem ochoten vyslechnout, poradit, nasměrovat. Víc si myslím, že mi moje práce/čas nedovolí a sociální postavení neumoží. Mám přestat zadávat domácí úkoly a přestat připravovat studenty na soutěže, abych snížil "udržování nerovnosti ve vzdělávání"?
Mimochodem - škola má možnost půjčit všechny učebnice a dát sociální stipendium studentům ze sociálně znevýhodněného prostředí, víc asi ani škola nezmůže.
Každý žák - bez ohledu na sociální postavení - má u mne dveře otevřené
Kdo se chce vzdělávat, může.
V tomto základním smyslu žádné nerovnosti ve vzdělávání neexistují.
Je to zase jen uměle vykounstruovaný problém, aby kdejací lehkoživkové měli záminku, jak tahat peníze z rozpočtu a fondů. Nic víc, nic míň. Stačí se jen porozhlédnout, kdo se tou umělotinou ohání nejvíc.
krtek řekl(a)...10. ledna 2015 4:23
Správné otázky a dobré postřehy:
Přispívá společnost k udržování nerovnosti ve vzdělávání?
Pokud ano a vadí vám to, pak asi stojí za zamyšlení, čím společnost přispívá, že?
Rozumím tomu, že v současné situaci - tj. za současné organizace celého systému školství (např. rozsah úvazků, počet asistentů, stanovených cílů vzdělávání, počet povinných hodin, systému odměňování učitelů atd.) - jednotlivý učitel nemůže dělat víc, než vy píšete. Dokonce i to, co popisujete je jaksi mimo systém nebo nad systém. A mnozí bohužel nedělají ani to. Ale problém není v učitelích, je v tom systému. V nerovnostech ve vzdělávání jsme hluboko na chvostu (v PISE s Maďarskem poslední). A bohužel se zdá, že odpovědět na Vaši otázku je: Česká společnost přispívá k nerovnostem svým chybně nastaveným školským systém.
Mnozí učitelé, kteří jsou s dětmi v denním styku, jistě vidí, že mnoho rozdílů mezi dětmi pochází z rodin, a že systém jim neumožňuje s tím něco dělat. Sám své postavení v systému popisujete přesně: Víc si myslím, že mi moje práce/čas nedovolí a sociální postavení neumožní. Mě by zajímalo, co by se muselo změnit, abyste mohl dělat víc, a co byste pak mohl dělat.
Otázka této diskuse zní: Existuje něco, co umožní, aby byla odstraněna zjevná nerovnost diskutujících ve schopnosti porozumět elementárním věcem?
Nerovnost našeho systému vzdělávání spočívá v tom, že potřeby žáků, kteří se ještě pořád a kupodivu chtějí vzdělávat, jsou upozadňovány, a prostředky, kterých by oni užili hojně, jsou přesměrovávány zcela marně a bezúčelně k těm, kteří na to evidentně a dlouhodobě kašlou, a to naprosto. Učitelé pak s těmito odmítači darmo tratí energii, čas a úsilí. A mnozí i svoje zdraví. Za ty mizerné peníze.
Další otázka této diskuse zní, jestli ty expertní a konzultantské nápady propad úrovně vzdělání alespoň přibržďují.
Odpovím si sám, že ne. Bylo by to totiž v rozporu s cíli těch zrovnoprávňujících nápadníků. To jest zdecimovat poslední zbytky ještě funkčního školství, viz například rušení praktických škol, aby pak vyrukovali se svými inovačně zázračnýni řešeními, které ale nebudou nic jiného než to, co tu původně bylo, ale bude to zabalené do tisíce keců. Jako třeba standardy naroubované do rámcového vzdělávacího programu, kterým se zrušily původní osvědčené, fungující a podle potřeby pružně inovovatelné osnovy.
A bohužel se zdá, že odpovědět na Vaši otázku je: Česká společnost přispívá k nerovnostem svým chybně nastaveným školským systém.
Mnozí učitelé, kteří jsou s dětmi v denním styku, jistě vidí, že mnoho rozdílů mezi dětmi pochází z rodin, a že systém jim neumožňuje s tím něco dělat.
S druhým odstavcem souhlasím, ale ten první z něho nevyplývá. Dalo by se odvodit nanejvýš to, že školský systém nezmenšuje nerovnosti -- nikoliv, že k nim přispívá.
Také je třeba odlišit školství a vzdělávání. Děti se můžou vzdělávat i jinde než ve škole, ať už to jsou online kursy typu Khanova škola, volnočasové kroužky, různé zážitkové programy, vědecká centra typu IQlandia nebo jen prostá vycházka do zoo. Obávám se, že na takovýchto aktivitách potkáme častěji děti ze vzdělanějších rodin, resp. z rodin, kterým na vzdělání záleží. Takže by se dalo přísně říct, že nabídka mimoškolního vzdělávání vlastně také přispívá k nerovnostem. A co s tím?
Příští rok uplyne 50 let od publikace slavné Colemanovy zprávy, která se zabývala nerovnostmi v přístupu ke vzdělávání. Co peněz se od té doby nalilo do projektů usilujících o rovnost přístupu ke vzdělávání, a výsledek?
Jan Hučín řekl(a)...11. ledna 2015 20:27
... nikoliv, že k nim přispívá.
ten výchozí článek je ale vlastně o tom, že když škola nic nedělá, tak vlastně přispívá. A jak správně kolegové konstatují, těžko mohou kvůli nerovnostem přestat dávat domácí úkoly. To je hloupost.
Takže by se dalo přísně říct, že nabídka mimoškolního vzdělávání vlastně také přispívá k nerovnostem.
Proč přísně, to je naprosto jasné. Děti ze vzdělanějších rovin se dnes mohou vzdělávat, jak chtějí a potřebují, a také to dělají, některé více a jiné méně. Ve výsledku by se mnohdy obešly i bez školy. O to víc je třeba, aby se škola věnovala těm z "méně vzdělaných rodin", protože ten gap se zvětšuje.
A co s tím? No především by se musel změnit celý systém a po školách a učitelích něco takového chtít a vytvořit pro to podmínky. Namísto toho činíme prvý opak, namísto "No child behind" razí mšmt heslo "Máme málo učňů, tak tam děti naženeme" a kraje budou vlastně rádi, když jich bude co nejvíc.
Vzhledem k tomu, jak málo efektivní je celá řada programů, jež mají pomáhat těm, kteří to z pohledu "neproblémových" potřebují, se obávám, že jediná efektivní možnost, jak zajistit rovné příležitosti ve vzdělávání podle představ O. Šteffla, je děti z nepodnětných rodin prostě znárodnit. Prostě jen oprášíme heslo "každému podle jeho potřeb".
Debaty o sociálních nerovnostech v přístupu ke vzdělávání budou scestné do té doby, než začneme konečně hovořit o inteligenčních předpokladech. Okolo nich se chodí jako okolo horké kaše. Přitom je zřejmé snad všem, že zde je objektivní původ velké části nerovností, i když se o tom "taktně mlčí". Korelace mezi sociálním statusem a inteligenčními předpoklady je velmi vysoká, což svádí k "taktně korektní" interpretaci, že vliv sociálního původu je dominantním zdrojem nerovností. Je pouze a jen katalyzátorem vnitřní motivace studenta a vnější podpory jeho aspirací, což však samo o sobě má rozhodně menší vliv, než skutečnost, zda má či nemá student faktické inteligenční dispozice.
Tak si přečtěte Koukolíka a jíné autory ,kteří se zabývají studiem vlivu dědičnosti a výchovy. Bohužel, dědičnost je dominantní. Samozřejmě, že nemá smysl rezignovat kvůli tomu na výchvu,ale pokud jsou "silné " geny, můžete se třeba zbláznit a nic. Viz mnoho příkladů dětí adoptovaných do velmi vzdělaných rodin.
K panu Štefllovi - mohl byste zde prosím nastínit, jak by dle vašich zkušeností měl vypadat a změnit se školský systém.? Vy stále jen píšete, že se má změnit systém.Tak jak?Alespoň pár nápadů.
Jana Karvaiová řekl(a)... 12. ledna 2015 10:18
K panu Štefllovi - Alespoň pár nápadů.
(ještě jednou přesněji a snad bez chib ;-))
Měnit systém je nesnadné, hlavně pokud má jít o změny k lepšímu. Ale chcete jen pár nápadů:
První je celková atmosféra, o čem se mluví, na co se soustřeďuje pozornost, co ministr, politici, veřejnost očekává od škol a učitelů - hodně by pomohlo, kdyby třeba premiér řekl, že se školy mají starat především o to, co žáci umějí a že žáci se sociálně oslabeného prostředí jsou důležití, že úkolem učitel je především pomáhat dětem a ne jen odvykládat a vyzkoušet, že důležité je vzdělání a ne certifikáty. Všimněte si, že nikdo nic podobného nikdo neřekl, rozhodně ne tak aby se tomu dalo věřit. A také podle toho jednat, řada kroků mšmt jde přesně opačným směrem. Standardy, testy, plošné přijímací zkoušky, maturity apod. to jsou jen zkoušky čili certifikáty, o tom se mluví, co děti umějí a co a jak udělat, aby uměly víc, o tom není řeč. A také nikdo nijak neřeší, co s těmi neúspěšnými – jako by nebyli, nikoho nezajímají. To vše vytváří atmosféru kolem škol i ve školách.
Zadruhé, polovinu nebo i víc RVP přesunout do nepovinných a volitelných věcí, a více dbát, aby všichni uměli to povinné. Ale opravdu všichni. (dnes mnozí neumí ani to nejpodstatnější). Podstatně rozšířit volitelnost už třeba na prvním stupni. Umožnit dětem, které zvládají víc, třeba i nechodit do školy (se souhlasem rodičů), aby se učitelé mohli věnovat těm slabším.
Zatřetí, více využívat mimoškolní vzdělávací zdroje a třeba i mimo školu, mluvit o nich podporovat je - kdyby alespoň ministerstvo všem (učitelů, žákům, rodičům) řeklo o Khanově škole.
Začtvrté, umožnit žákům účast ve školních radách, více ovlivňovat, co se učí a jak, třeba v rámci té nepovinnosti a volitelnosti.
... atd.
To jsou všechno věci zadarmo a prakticky hned! A samozřejmě, že každá z nich má všelijaké souvislosti a problémy, ty by se musely promyslet, a pokud možno vše zavádět dobrovolně a v nejdřív malém a ne metodou velkého třesku – všichni jednotně teď.
Okomentovat