Děkuji za slovo, pane předsedající. Pane ministře, dámy a pánové, dříve než si dovolím představit vám a zdůvodnit pozměňovací návrh, který jsem už vložila do systému, dovolte mi krátkou poznámku.
Jednání o novele školského zákona kromě toho, že vykazuje jisté znaky toho, že každý z nás ukazuje, z jakých východisek se na věc vzdělávání a výchovy nové generace dívá, tak vykazuje jednu pro mne velice nepříjemnou věc, a to je všeobecná nedůvěra, a to nedůvěra vzájemně jednotlivých sociálních skupin k sobě a nedůvěra i jednotlivých profesí.
Když se hovoří o individuálním vzdělávání, ukazuje se jasná nedůvěra státu vůči rodičům, jako bychom jim nedůvěřovali, že právě jim nejvíce leží na srdci, jak jejich děti v budoucnu uspějí. Je tam ještě v podtextu další nedůvěra, a to je, že v rámci individuálních vzdělávání by se možná mohli spolu dostávat do intenzivních kontaktů lidé, kteří mají třeba nějaký trochu alternativní názor na život v této společnosti. Další důkaz nedůvěry.
Když hovoříme o § 16, zejména 16A, a potom se naše debaty zúžily už jenom na jeden odstavec, zase je tam patrná nedůvěra. My stále předpokládáme, že někdo něco zneužije. To, co byl poslední výraz nedůvěry, to je dvou profesí, psychiatři a kliničtí psychologové, pracující ve školských poradenských zařízeních. Dámy a pánové, proč je víc psychiatr než klinický psycholog či kvalifikovaný pracovník ve školském poradenském zařízení, když se nejedná o nemoc dítěte, když se jedná o to, aby se konkretizoval způsob podpůrného opatření?
A teď už mi dovolte, abych se obránila ke svému pozměňovacímu návrhu.
Týká se školských rad. Už v době, kdy se naše společnost snažila o demokratizaci svého života, to znamená na začátku devadesátých let, vznikla v rámci zákona číslo 564, kde se jednalo o státní správě a samosprávě, možnost zřídit školskou radu. Já bych si dovolila upozornit, tu školskou radu mohl zřídit zřizovatel, ale mohla ji také navrhnout velká část rodičů či zákonných zástupců školy, nebo ji mohli navrhnout pedagogové. Čili od počátku (Poslankyně se odmlčela a dívá se na skupinu poslanců, kteří se v sále hlasitě baví.) byla snaha, aby vznikl nějaký prostor, nějaké prostředí, kde se mohou stýkat zřizovatel, který zastupuje občany, komunity, v nichž je škola, aby se mohli stýkat rodiče, pedagogové a zletilí žáci. To je jistě nápad a záměr velice chvályhodný. Zdůrazňuji ale, že na začátku devadesátých let zřízení školské rady bylo dobrovolné.
Když potom bylo zřízení školské rady uzákoněno v roce 2004, mnohé školy a mnozí se na to dívali tak trošku bezradně a mnozí z nás, kteří jsme tehdy ve školském systému byli, si říkali, že to je vlastně orgán jakýsi nadbytečný. On totiž - a to zůstává i v novele školského zákona - tento orgán má v podstatě veliké možnosti hovořit do chodu školy. Já si jen dovolím upozornit - školská rada schvaluje výroční zprávu o činnosti školy, schvaluje školní řád, to znamená interní předpis, na kterém by se v zásadě měli podílet ti, kteří se jím potom musí řídit, a školním řádem se tedy musí řídit vedení školy, pedagogové a žáci. Dále školská rada schvaluje pravidla pro hodnocení žáků, to znamená může do školského systému zasahovat až tak, že třeba doporučuje řediteli školy, aby nedávali hodnocení pomocí známek, ale doporučuje třeba slovní hodnocení, atd.
Čili do chodu školy může zasahovat opravdu hodně.
Školská rada se vyjadřuje k návrhům školního vzdělávacího programu, což je základní vlastně dokument každé školy a klíčový dokument. Projednává návrh rozpočtu, ano. Projednává inspekční zprávu České školní inspekce a může samozřejmě podávat podněty a návrh na vyhlášení konkursu.Čili když začneme přemýšlet o školské radě tak, že nebudeme myslet v tom, jak se chovají lidé v České republice velmi často, a to je něco jiného je na papíře a něco jiného je pak v praxi, čili to, co je de iure, by se také mělo odehrávat de facto, školská rada má opravdu veliké pravomoci a může škole pomoci. Ale musí tam být opravdu lidé, kteří jsou k tomu kompetentní.
Já jsem si dovolila ještě před tím, než jsem definitivně vložila do systému ten pozměňovací návrh, uspořádat kulatý stůl, na kterém byli zástupci zřizovatelů, byli tam zástupci Svazu měst a obcí, ale byli tam také zástupci asociací základních škol a byli tam i lidé z praxe, byli tam rodiče. Hovořili jsme o tom, že kdyby školská rada naplňovala tu ideu, která je vložena do zákonné normy, skutečně by mohla v mnohém být pozitivní. Musí se ale někde začít, aby to, že bude naplňovat to, co de iure může, bylo kvalifikované.
Proto si dovoluji začít tam, kde z mého pohledu je to nezbytné, a to zřizovatel zřizuje školu. Má tedy mít představu o tom, co by měla ta škola pro jeho komunitu, pro komunitu, kde působí, pro město, obec, kde působí, co by měla naplňovat. A o čem už víc by se mělo diskutovat, a to způsobem komunitním v rámci obce nebo města, jak by měla vypadat naše škola, kterou máme ve svém městě, protože ta škola je něco, na co by mělo být každé město či obec hrdé. A tady je přesně ten prostor, kdy v debatě vlastně s celou obcí, v níž ta škola je, by mohl zřizovatel v podstatě vygenerovat svoji představu o škole, jakou má ta škola naplňovat jeho představu. Jiná věc je, jak hodnotí školu Česká školní inspekce. Tam jsou samozřejmě kritéria zcela jasně daná a každý učitel, každý ředitel ví, co má splňovat.
Ale teď tady máme další - zřizovatel. A my už dosud máme - v současné době máme v zákoně, že zřizovatel, chce-li hodnotit práci školy, má ji hodnotit podle kritérií, která předem zveřejnil. Dámy a pánové, mnozí zřizovatelé žádná kritéria ještě nemají. Čili je to ten bod, kterým my skutečně musíme začít. A můj pozměňovací návrh spočívá v jedné jediné věci. V § 12 - já to potom načtu, ale v § 12 se jedná o to, že zřizovatel, když chce zřizovat školu, dává tam prostředky finanční, a ta škola ho má nějak reprezentovat, tak má jasně říct, jak má podle něj ta škola vypadat a má ta kritéria zveřejnit. Pak má smysl ta široká kompetence školské rady, která může jako jednu z věcí - kromě toho, co jsem teď jmenovala - může navrhnout, ovšem v novele zákona v periodě šestileté, může navrhnout vypsání konkursního řízení, čili v podstatě dát impuls k eventuální výměně ředitele.
Ale tahle ta školská rada, aby mohla naplňovat to, co jí zákon umožňuje, by se měla předem seznámit s kritérii zřizovatele, protože školskou radu zřizuje zřizovatel. A už vůbec nemluvím o tom, že školská rada okamžikem svého zvolení - dámy a pánové, ve školské radě jsou zhusta jenom tři lidé, nebo nejčastější je, že je tam šest lidí, což je velice málo - dva za zřizovatele, dva třeba za rodiče a dva za pedagogy. Nebo jeden za zřizovatele, jeden za pedagogy, jeden za rodiče v případě základních škol. A ta školská rada vůbec není v návaznosti na žákovskou samosprávu, která na většině škol je. Je tam žákovský parlament, máme studentský parlament, máme třeba Unii rodičů, kde se přirozeně sdružují rodiče ze všech tříd té dané školy. A ta školská rada vůbec nemá povinnost nějak se ohlížet na to, co si myslí vlastně ti, které reprezentuje. Ale protože je to orgán, který zřizuje zřizovatel, minimum, které by se mělo naplnit, je, že školská rada hodnotí práci ředitele podle kritérií, která předem zveřejnil zřizovatel.
Můžeme také debatovat o tom, že školská rada by měla mít právo navrhovat vypsání konkursního řízení i mimo tu dobu šesti let a v celém průběhu celého funkčního období ředitele.
Děkuji za pozornost.
Zdroj: PSP.cz
0 komentářů:
Okomentovat