Blanka Jarošíková: Opravdu to chceme? – Rizika plošného testování žáků na základní škole.

pátek 10. února 2012 ·

V roce 1990 jsem měla obrovskou radost z otevřené svobody a to i z otevření se svobodě ve vzdělávání. Změnila jsem zaměstnání a odešla z výzkumné práce, abych mohla učit. Od té doby pracuji jako učitelka základní školy a devět let také jako výchovná poradkyně. Na školách se děly různé změny, některé šťastnější, jiné méně povedené, ale měla jsem dojem, že vše v zásadě směřuje k větší demokratizaci ve vzdělávání, k jeho otevření se názorové různorodosti a diskusi ve snaze hledat optimální cestu pro každého žáka i k posilování rovných příležitostí ve vzdělávání. Takto jsem chápala také tvorbu školních vzdělávacích programů, i když jsem vnímala jejich někdy až přílišnou volnost nesoucí sebou například horší prostupnost škol pro žáky při změně místa bydliště.


Teď mám ale pocit, že je na obzoru něco, co stojí naprosto protichůdně proti dosavadním demokratizačním snahám a o čem nikdo neví, jakým způsobem to bude použito. Mluvím o chystaném plošném testování dětí. Připadá mi, že se chystáme učinit velmi radikální obrat v pohledu na cíle a smysl základního vzdělávání. Z ideálu láskyplného všestranného rozvoje mladého člověka se zaměříme na výkon a hodnocení tohoto člověka z hlediska jeho schopností naplňovat očekávání druhých, v tomto případě tvůrců testu. Přitom všichni cítíme, že klasická školní úspěšnost je často nahony vzdálena skutečné kvalitě budoucího života člověka.

Plošné testování považuji za přinejmenším velmi zásadní zásah do života dětí, jejich rodičů i škol, cítím tedy potřebu, dříve, než bude spuštěno, se zabývat otázkou, k čemu by mohlo být použito. Napadají mě v zásadě dvě oblasti. První z nich je posouzení úrovně škol, druhá je srovnatelné posouzení úrovně znalostí žáků. Odhlédnu-li od slovního základu slova posoudit, tedy soud, před nímž jsme byli v křesťanské kultuře už nejednou varováni (Nesuďte a nebudete souzeni.), vypadají obě tyto oblasti na první pohled nevinně, dokonce i docela zajímavě. Ve svém praktickém dopadu však přinášejí závažná rizika v závislosti na způsobu použití získaných dat. Je zde několik možností.

1) Testování by bylo použito ke zjištění současné celostátní úrovně našich školáků v určitých oblastech vzdělávání. K tomuto účelu by ovšem stačilo testování při zachování anonymity žáků i škol. Odpadlo by tak riziko možného zneužití výsledků v něčí neprospěch, odpadla by tréma a stres u žáků i možná snaha škol žáky cíleně připravovat především na zvládnutí testu. Zároveň je ale možné, že děti by nebyly na výsledcích zainteresované, nesnažily by se podat maximální výkon. Navíc testy by mohly být srovnatelné mezi sebou v průběhu let, neměly by však žádnou vypovídací hodnotu z hlediska nějakého srovnání už v prvním roce.Testy v mezinárodním měřítku již probíhají a jejich výsledky jsou známé, dělali bychom velmi podobnou práci dvakrát. Výsledek takto pojatého testování by byl bezpečný z hlediska úniku osobních dat, možná zajímavý, ale sporný z hlediska praktického využití a interpretace.

2) Dalším záměrem může být srovnávání úrovně jednotlivých škol mezi sebou s cílem zkvalitnění výuky na školách. Žáci by mohli zůstat v anonymitě, přesto zde zůstávají značná rizika. Jednak srovnáváme nesrovnatelné. Sama dobře vím, jak jsou výsledky mé práce ovlivněny nejen nadáním dětí, ale především jejich domácím prostředím. Děti vzdělaných pečujících rodičů, kteří jim vytvářejí podnětné prostředí, rozvíjejí jejich potenciál v mimoškolních aktivitách, zajímají se o jejich školní výsledky, učí se s nimi doma, dosahují při stejném úsilí učitele úplně jiných výsledků, než děti, které toto prostředí doma nemají. Nemusím jistě zdůrazňovat, že jednotlivé školy podle svých spádových oblastí mohou mít naprosto odlišnou klientelu. A co ve větších městech, kde si svou klientelu mohou částečně vybírat? Nepovede strach z horšího výsledku v plošném testování k masivnímu odmítání dětí s horším nadáním, s problémy v chování, s problémovým rodinným zázemím, s výraznými sociokulturními odlišnostmi, o jejichž začlenění v současnosti tolik dbáme? Vím, že základní škola nemůže odmítnout dítě ze své spádové oblasti, ze sousední už ale ano. Nebudou pak určité skupiny obyvatel v praktickém důsledku zbaveny možnosti si školu vybírat? Nebude konečný důsledek testování v přímém rozporu se současným celosvětovým trendem inluzívního vzdělávání, které předpokládá zařazení všech dětí, bez ohledu na jejich odlišnosti a handicapy do hlavního vzdělávacího proudu v jedné škole? Navíc si myslím, že je tu ještě jedno riziko v ovlivnění kvality vzdělávání. Tlak vyvolaný nutností škol obstát ve srovnávacích testech může vést k částečnému zploštění výuky a k jejímu zaměření na trénování právě očekávané testované znalosti či dovednosti a na obecnou schopnost vyplňovat testy a dosahovat v nich uspokojivých výsledků. Tohle by ale jistě neměl být cíl vzdělávání, předpoklady pro kvalitní život člověka často nespočívají ve znalostech a vědomostech získaných v hlavních vzdělávacích předmětech. Mnozí lidé se realizují v oblasti sportu, hudby a dalších druzích umění, v praktických činnostech a je důležité už na školách těmto oblastem věnovat patřičnou pozornost. Nedílnou součástí výuky je i výchova ke kladným morálním hodnotám a postojům. Jak chceme otestovat přínos jednotlivých škol v těchto oblastech? Nepodceňuji vůbec své kolegy, vím, že jsou to zodpovědní lidé k láskou k samé podstatě lidství, kterou spatřují v jim svěřených dětech. Každý ale ve své práci chce být úspěšný a soustavné posuzování práce učitele metrem výsledků jeho žáků v plošném testování jistě práci části učitelů opravdu určitým způsobem zaměří a zploští. Je zde velké riziko, že plošné testování povede ve svém důsledku k pravému opaku toho, co jsme zamýšleli, tedy místo ke zkvalitnění výuky, k jejímu okleštění o netestované oblasti a určitému ochuzení. Tak jako si vážím svých kolegů pedagogů, jsem přesvědčena, že také v současné školní inspekci jsou kompetentní lidé s bohatými zkušenostmi ze školní praxe, kteří jsou schopni posoudit kvalitu škol mnohem komplexněji a zodpovědnějším způsobem, než se dá udělat na základě plánovaného plošného testování žáků. Velká část škol si navíc nechává sama pravidelně testovat znalosti i dovednosti svých žáků, dokonce i například sociální klima školy ve standardizovaných testech například Kalibro nebo Scio. Cítí se v těchto testováních bezpečně, protože výsledky mohou skutečně použít cíleně k sebereflexi a ke zkvalitnění své práce. Odpadá tedy i důvod pro testování jako nástroje k poskytnutí zpětné vazby školám samotným.

3) Zbývá tedy třetí důvod pro testování – posuzování znalostí, dovedností a schopností jednotlivých žáků. Naprosto chápu, že každý, kdo ctí svobodnou tvorbu, inspirovanou hravost a radostnou práci pro celek přinášející zpětně uspokojení tvořícímu jednotlivci, se při tomto pomyšlení otřese. Vždyť právě uvedené hodnoty by měly být nejvyšším cílem vzdělávání pro třetí tisíciletí. Ne, ustrašené, vystresované bytosti snažící se obstát v nejrůznějších testech a vejít se do kritérií, která pro ně někdo uměle stanovil, ale svobodné osobnosti rozvíjející celoživotně svůj potenciál, vědomé si svých schopností a zájmů a připravené tyto vlastnosti dát do služeb celku, schopné sjednotit tak svou radost z tvorby se svým přínosem pro společnost by měly být produktem našich škol. K tomuto osvobození lidského potenciálu směřovaly i porevoluční (po roce 1989) trendy v našem vzdělávání v podobě školních vzdělávacích programů, moderních metod výuky zaměřených na rozvoj kompetencí namísto bezduchého biflování, možnost podání tří přihlášek do prvního kola přijímacího řízení na střední školy a podobně. Proč bychom toto vše měli znevážit posuzováním (a odsuzováním?) dětí podle úspěchu či neúspěchu ve víceméně nahodilých jednorázových testech. Dítě si neumí říci, že se mu test, který navíc může tak zásadně rozhodnout o jeho budoucím životě, prostě nepovedl. Kromě administrativně ztížené, ne-li zavřené cestě ke vzdělání si může odnést celoživotně snížené sebehodnocení zapříčiňující už samo o sobě další potenciální neúspěchy a selhání. Zvlášť u dětí úzkostnějších, kterých podle diagnóz, jež mi procházejí rukama, stále přibývá, je selhání z důvodu tzv. přemotivovanosti u jednorázových testů velmi pravděpodobné, i když jsou tyto děti jinak velmi dobře připravené. Bylo by tedy maximálně nezodpovědné použít výsledky jednorázového testování jako rozhodujícího podkladu například pro přijímací řízení na střední školy. Oproti nedávno zavedené možnosti účastnit se přijímacího řízení hned na třech školách v prvním kole by byla podobná změna velkým krokem zpátky. Je pravda, že zmíněný systém tří přihlášek je sice administrativně nesmírně náročný, ale o to více nám ukazuje, jak moc si vážíme odstranění nahodilosti a stresu z podobně závažných situací. Navíc klasické přijímací řízení je aktem svobodné volby dítěte i jeho rodičů. Pokud dítě na určitou školu chce, pak potřebuje podstoupit i přijímací řízení. Při plošném testování nemá rodič ani dítě žádnou možnost volby. Například dítě, které je přirozeně prakticky zaměřené a touží jít na nějaký učební obor, jistě nepotřebuje mít k tomu v ruce výsledek testu, který mu sděluje, že nikdy nemá na středoškolské vzdělání ani pomyslet. Kromě zjevného emocionálního zranění dotyčného dítěte zde nemůžeme přehlédnout i zjevný posun od občanské společnosti zpět k centralismu, od toho, že někdo jiný chce vědět lépe než my sami, co je pro nás dobré.
Chceme toto všechno opravdu? Potřebujeme zážitky tohoto typu?

4) Poslední zmiňovaná situace evokuje ještě čtvrtou možnost použití plošného testování. Jde o třídění dětí například podle toho, které se hodí ke studiu a které nikoliv. Na základě plošně zadaných testů tzv. inteligence a studijních předpokladů si lze i takové využití představit. Tato myšlenka mi však připadá natolik hrůzná, že ji nelze dále rozebírat. Tu je možné pouze jednoznačně odmítnout. Zkusme se raději nechat inspirovat velikánem naší pedagogiky J. A. Komenským, který už před několika staletími požadoval, aby se školy staly dílnami lidskosti. Plošné testování nás z tohoto pohledu dopředu jistě neposune.

Převzato z blogy.rvp.cz



40 komentářů:

Anonymní řekl(a)...
10. února 2012 10:24  

Z ideálu láskyplného všestranného rozvoje mladého člověka se zaměříme na výkon a hodnocení

Autorko, fakt máte pocit, že zoufalý boj v našich současných školách lze nazvat "láskyplným všestranným rozvojem mladého člověka"? Čtete třeba někdy zdejší příspěvky nebo mluvíte s kolegy ze ZŠ?


od základu slova posoudit, tedy soud
a slovo hodnocení - to je zase od slovního základu "hodný" nebo hoden, to už by vám tolik nevadilo?? Bohapusté filozofování a překrucování skutečnosti, u vás v každé druhé větě.

ustrašené, vystresované bytosti snažící se obstát v nejrůznějších testech

To myslíte vážně? Co prosím vyučujete, že nepoužíváte k občasnému procvičení, zopakování nebo zhodnocení žáků různé testy a prověrky? Kromě toho, ústní zkoušení je v dnešní školské realitě skoro nemožné - pro neustálý hluk ve třídě, napovídání, neschopnost mnohých žáků se nahlas vyjádřit. Učitel nerozumí, třída se chechtá.. a teď známkujte. Připadá mi, že působíte někde zavřená v kanceláři a školu znáte akorát z přebíhání po chodbě.
Vaše slova se hezky čtou, ale je to z minulého století.

Anonymní řekl(a)...
10. února 2012 10:49  

10:24
Když nebudete děti "ústně zkoušet", ale povedete s nimi diskuzi, dozvíte se o tom, co vědí a jaké mají názory, mnohem víc. A navíc je můžete naučit, jak správně diskutovat, jaká při tom dodržovat pravidla atd. A co třeba místo prověrky shrnující stať? Nebo: vyber si téma, které tě nejvíce zaujalo a napiš o něm 2x A4... Z matiky psát písemky nemusím, přesně vím, jak na tom kdo je a podle toho chystám hodiny. Jenom jako rozcvičky, na začátku, třeba závody v odděleních a povolit spolupráci...

Anonymní řekl(a)...
10. února 2012 11:12  

Promiňte, ale diskusi s pubertální mládeží pěstuji velmi čile! Dokonce někdy ani nevnímám v diskusním šumu, že za dvě minuty zvoní.

Anonymní řekl(a)...
10. února 2012 11:25  

Pokud jste je v té diskuzi i něco naučil/a, je to skvělé. Není nutná jen frontální výuka. Já mám sice radši, když si v diskuzi navzájem naslouchají (aby bylo o čem diskutovat), ale pokud to máte jinak,...

Anonymní řekl(a)...
10. února 2012 11:40  

Jenže jsou předměty, kde ani není moc o čem diskutovat (M, F, Ch)zvláště pokud milánkové nemají základní znalosti. Pokud něčemu nerozumím a nechápu souvislosti, těžko to mohu urvat diskuzí.

za chvíli budeme mít diskutérů plnou republiku, kdo však bude obrábět, řídit náklaďáky, operovat a učit přírodovědné předměty a matematiku, to opravdu nevím.


např. na OU studuje OV a výchovu ke zdraví 100 lidí, zeměpis cca 15, matematiku cca 7 a fyziku 2. Už to vypovídá o mnohém.

Anonymní řekl(a)...
10. února 2012 11:42  

to: 10. února 2012 10:49
Z matiky psát písemky nemusím, přesně vím, jak na tom kdo je a podle toho chystám hodiny.
Vy nemusíte předkládat podklady pro klasifikaci?

Pytlik Blaha řekl(a)...
10. února 2012 12:23  

přesně vím, jak na tom kdo je

V tom právě spočívá to pedagogické mistrovství.
První hodina, po příchodu do učebny:
"Ty, ty a ..... třeby ty máte čtyřky. A ty důtku třídního!"
"Za co???"
"Za blbý kecy."
"Dyk sem nic neřek!"
"Teď už ano."

Anonymní řekl(a)...
10. února 2012 13:03  

Například dítě, které je přirozeně prakticky zaměřené a touží jít na nějaký učební obor, jistě nepotřebuje mít k tomu v ruce výsledek testu, který mu sděluje, že nikdy nemá na středoškolské vzdělání ani pomyslet.

Kolik dětí přibližně dnes touží jít na nějaký učební obor? Ono to, milá paní, nejde, nechat každého, aby si dělal co se mu líbí a po čem touží. Chápete to? Vy žijete ve skleníku financovaném státním rozpočtem, který nejdříve musí někdo naplnit. A ten někdo nežije ve světě, kde je zakázáno cokoliv s čímkoliv porovnávat. Ten žije ve světě, kde každý je každému konkurencí, kde se neustále musíte vzdělávat a učit a nikdo nebere ohledy na to, jaké máte rodinné zázemí, jestli jste plachý, vystresovaný, nebo přemotivovaný. V komerční sféře se vyžaduje jediné - výsledky. Všechny ostatní kydy o tom, jak je možné se někoho emocionálně dotknout, když mu sdělím pravdu, si strčte za klobouk. Vám nevadí, když vám blízkého zabije chirurg protože je třeba při operaci společensky unaven, nebo když vám barák spadne na hlavu, protože stavbyvedoucí neví, co je logaritmus? To si pak jdete stěžovat řediteli nemocnice a ten vám sdělí, že dotyčného chirurga by se emočně dotklo, kdyby někdo hodnotil jeho práci, ostatně proč řídit chirurgy centralizovaně. Jsou to svobodní a zodpovědní lidé, kteří nejlépe vědí, co chtějí a co od sebe mohou očekávat.

Kromě zjevného emocionálního zranění dotyčného dítěte zde nemůžeme přehlédnout i zjevný posun od občanské společnosti zpět k centralismu, od toho, že někdo jiný chce vědět lépe než my sami, co je pro nás dobré.

Ach ano, to je velmi dojemné.

Bohužel, vaše pojetí vzdělávání je tragédií dnešního školství. Věřím, že u žáků budete velmi oblíbená a naše školství spolu s vámi půjde pěkně za zvuku loutny a při vytříbené diskusi do kytek. Jistě je pravda, že škola žákům nemá dávat jen testovatelné znalosti, naproti tomu vaše schématizovaná představa o tom, že testy jsou jen o nabiflovaných vědomostech, je hloupá. Vzdělání je mnohem hlubší, než je odříkávání básniček, nicméně těmi testy ho ověřím nesrovnatelně lépe, než nějakou diskusí rovného s rovným. Diksutovat na odborná témata mohou lidé, kteří už mají něco za sebou a ne že půjdu na hodinu matematiky a budeme si povídat o goniometrických funkcích v dsikusi, kde se budeme vzájemně obohacovat, když 95% žáků ani netuší, co je to funkce, natož pak goniometrická. Ano, tito žáci se mohou věnovati jinému oboru, ale počítat by měli umět alespoň na elementární úrovni. Proč? No už třeba proto, že mají volební hlas, nebo proto, aby je neošidil kdejaký hochštapler a my všichni to potom nezaplatili z daní.

poste.restante řekl(a)...
10. února 2012 15:31  

Amen, pane Doležele.
Dodám jen, že maximální porozumění má učitel projevovat v procesu výuky, ale při ověřování znalostí má naopak měřit všem stejně.
Žáci jsou extrémně citliví na nespravedlnost a každý učitel, který selektivně nad někým přivírá oko, okamžitě ztrácí tvář.

Diskutovat mohu s žáky například v Základech společenských věd o obsahu občanských svobod a lidských právech - viz. napřiklad smlouva ACTA.
Ale odmítám diskutovat nad délkou periody funkce sin(2x). - Každý, kdo ma "jiný názor", má v tomto případě smůlu a já jeho odpověď neuznám.
Pokud jej to emocionálně zraní, dopřeji mu možnost se látku doučit a získat mnohé pocity štěstí z úspěšného zkoušení.

Anonymní řekl(a)...
10. února 2012 15:39  

Pánové, a nepředchází oněm funkcím např. diskuze, co to je vlastně za funkce, jak se k nim dospělo a čemu slouží? Dobrý učitel to přece zvládne podat tak, aby na to většina žáků dokázala přijít sama. A pak to rutinní procvičování taky najednou vypadá jinak, když to žáci nejdřív "vymysleli"...

poste.restante řekl(a)...
10. února 2012 16:21  

Promiňte, ale jaké předměty vyučujete?
Tohle totiž zavání nepochopením či spíše "slovíčkařením".
Pan Doležel Vám už uvedl, že diskutovat můžete pouze s člověkem ve věci patřičně vzdělaným.
Jiná věc je forma předání informace. Tady si umím představit kladení návodných otázek, které žáky postupně dovedou k "vlastnímu" poznání.
To ale není diskuse.

Pro úplnost citace z oblíbené wikipedie:
Diskuse (z lat. discussio od dis-quatere, pře-třásat, zkoumat, diskutovat)[1] je věcný rozhovor několika osob nad určitým tématem, jehož cílem není rozhodovat, nýbrž věc pečlivě rozebrat z různých stránek, shromáždit argumenty a případně připravit půdu pro racionální rozhodnutí.

A já tedy od žáků neočekávám, že ROZHODNOU, že funkce sinus má právě tento průběh.

Anonymní řekl(a)...
10. února 2012 16:41  

Většina žáků dokázala přijít sama? Děláte si pr...?

Anonymní řekl(a)...
10. února 2012 18:15  

Je těžko pochopitelné, proč stoupenci plošného testování opakovaně a zcela neoprávněně podsouvají svým oponentům sklon k proměně výuky v plané tlachání o ničem. O nic takového drtivé většině z nás přece vůbec nejde! Vždyť respektujeme důležitost faktů a logické (tam, kde to je možné, i matematické) nakládání s nimi, dále však požadujeme, aby se žáci rovněž učili udělat si názor, tento názor přiměřeně artikulovat a racionálními argumenty obhájit. Bez toho je vzdělávání nebezpečně redukováno a plošné testování, z jehož výsledků jsou vyvozovány důležité, avšak z hlediska skutečné kvality výuky neadekvátní závěry, k této redukci nutně vede. Navíc se nikdo nenamáhá vysvětlit, co testy vlastně prověřují a proč právě tohle musí všichni umět. Testuje se zkrátka to, na co lze udělat testovou úlohu.
K. Lippmann

Anonymní řekl(a)...
10. února 2012 19:00  

Tady nejde o žádné podsouvání, jde o fakta a ta jsou jasná. Všechny střední školy se shodují v poklesu úrovně nastupujících studentů. Dokonce i ty výběrové, které si ještě mohou dovolit dělat přijímací zkoušky. Většina poklesu jde samozřejmě na vrub toho, že děti postupují na střední školu zadarmo, bez ohledu na to, jestli nědo umí nebo ne.

Anonymní řekl(a)...
10. února 2012 19:14  

K. Lippmann

"proč stoupenci plošného testování opakovaně a zcela neoprávněně podsouvají svým oponentům sklon k proměně výuky v plané tlachání"

Možná proto, aby jim dali šanci ukázat, že i planým tlacháním, jak to nazýváte, lze dojít k dobrým výsledkům.

Milí stoupenci diskutování a povídání si se studenty, v metodách výuky je třeba rozlišovat 1. stupeň, 2. stupeň a střední školu. Zatímco v nejnižších třídách se mluví a motivuje rozhovorem, povídáním, vyprávěním, srovnáváním, atd. velmi často, na 2. stupni pubertální mládež věcnou diskusi odmítá. Ještě tak o tom, kdo s kým, kde, kdy měl jaký průšvih - mluvím z vlastní zkušenosti. O učivu nebo něčem, co s ním souvisí, nezájem, až na světlé výjimky. Hlučící a dominující většina žáků se o vzdělávací diskuse tvrdě n e z a j í m á , to je přece vopruz.
A i kdyby se to dařilo - jsou i lepší třídy, kde si občas škrtnete, - lze diskutovat v humanitních předmětech. Když beru Hamleta, zkusím si popovídat o smyslu života a co asi trápilo králevice dánského, jestli jsou ty problémy přenosné do dnešní doby. Učit matiku, tak asi fakt nevím, snad vyprávět příběhy ze života zneuznaných geniálních matematiků, děti rády slyší, že i druhý trpí a je na něco blbý... :D

Na gymplu, tam se to diskutuje, taky nechápu, proč tam mnoho profesorů hrne na studenty samou teorii a telefonní seznamy. Tihle kantoři by si na ZŠ vůbec neškrtli.
TK

poste.restante řekl(a)...
10. února 2012 19:48  

Souhlasím s TK. S většinou. :-)

Nemohu se ale zbavit dojmu, že tento spor je do značné míry umělý a zbytečný.

Testy mohou sloužit k různým účelům.
1. Testy, o kterých zde většinou spekulujeme (5. a 9.) jsou zmatečné právě tím, jak mnoho se od nich očekává a jaké nesmyslné závěry už dnes o použití jejich výsledků slýcháme.
Nečekejme od testů zázraky.
Poskytnou jen ČÁST obrazu.

2. V současnosti se nám zjevně nedostává zpětné vazby o průběhu vzdělávání. K tomu mohou testy sloužit. A dobře.

3. Každý soudný učitel přece chápe, že existuje rovina procesu výuky, která je prostřednictvím podobných testů nepostižitelná. Nebagatelizujme ji. Je často důležitější, nežli znalosti samotné.

4. I zastánci testů by měli chápat, že riziko nevhodného ovlivňování výuky a jej redukce na nácvik testů zde existuje a je zcela reálné. Výroky samotného ministra i jiných politiků to ukazují naprosto jasně.

Závěr:
A. Ujasněme si nejdřív, na co testy potřebujeme a podle toho také zvolme vhodný typ a formu.
Cílem není testovat, aby byly "nějaké" výsledky.
Už vůbec nesmí být cílem "rychle utratit nějaké prachy z EU".

B. Je třeba odmítnout filosofii hodnocení ŠKOL na základě výsledků testů ŽÁKŮ.
O "kvalitě" školy takové testy neříkají vůbec nic.
Odpadne motivace ovlivňovat průběh testování ze strany škol. (A to si pište, že ovlivňovat se bude.)

C. Zvažme, zda není smysluplnější nahradit testy na konci základních škol jednotnými přijímacími zkouškami. A nechme pak na středních školách, ať na základě výsledků těchto zkoušek samy rozhodnou o přijetí.
Efekt, který se tak dá dosáhnout, je synergický.

D. Přestaňme se navzájem obviňovat, ale raději hledejme podstatu a smysl i v názoru oponenta.

krtek řekl(a)...
10. února 2012 22:08  

Ad A-D: Podepisuju a souhlasím.
Ale zavést jednotné přijímací zkoušky a přinutit střední školy k jejich respektování je těžší než zavedení testování. Každopádně bez změny financování škol tak, aby školy ke svému přežití nebraly každého, je to všechno, i testování, k ničemu.

A pro odpůrce testování: jste si vědomi toho, že současní žáci a studenti se dostanou v podstatě, s výjimkou elitních škol, kamkoliv, takže je jim vzdělání lhostejné (tedy ono je to trošku složitější, ale ve svém konci je to tak)?
A kdyby zaměstnavatelé tolik nepožadovali tu maturitu, tak by snad ani na střední nešli?

Anonymní řekl(a)...
10. února 2012 22:51  

"kdyby zaměstnavatelé tolik nepožadovali tu maturitu, tak by snad ani na střední nešli"

To je prostě nesmysl. A takových mýtů je dneska plno. Anom možná určité procento, ale ne většina.

Anonymní řekl(a)...
10. února 2012 22:59  

Jednotné přijímací zkoušeky na střední školy nemají smysl, pokud střední školy mohou vzít i toho, kdo získá 0 bodů. A to střední školy udělají, protože dobře ví, že ho nic nenaučí, ale čtyři roky na něj budou dostávat peníze. Je dobré si uvědomit, že na všech stupních jsou školy placeny od toho, že vzdělávají
(bez jakékoli kontroly kvality), ne od toho, že by někoho vzdělaly. A podle toho se školy chovají.
Riziko ovlivnění výuky asmozřejmě je, ale je třeba vnímat současný stav. Například si zjistit jaké testy se používají ve školách při získávání podkladů pro hodnocení. Vedle testů, podle kterých jsou hodnoceny mé děti (naprostá většina spočívá ve vypsání co největšího množství informací v sešitu a známkuje se víceméně procentní pokrytí), jsou navrhované standardy největším výbojem reformy.
Netvařme se, že na našich školách probíhá nějaké lepší vzdělávání. Děti vyžadují biflování a dostávají ho. Ale co jiného jim zbývá. Jak se může na gymnáziu učit zeměpis někdo, kdo nenajde na globu Asii? Co asi může pochopit z matematiky ten, který vydělí zlomek 1/x jedničkou, aby získal x? A co děti, kteří nedokáží spočítat cenu jednoho rohlíku, když čtyři rohlíky stojí 12 Kč? Jak může rozumnět fyzice někdo, kdo nedokáže z termografu z popsanými hodinami odečíst teplotu ve 12:00 nebo vyjádřit ze vzorce s=v*t rychlost? To nejsou žádné výstřelky jednotlivců, to jsou (až na rohlíky) představy třetiny třídy na gymnáziu. Kdyby ti prváci alespoň byli hloupí, ale jenom nic neví, protože bylo celou dobu jasné, že to na nic nebudou potřebovat.
Učit se logicky, samostaně objevovat je správné, ale to může dělat jenom někdo, kdo si něco pamatuje, kdo má na základě čeho objevovat. Ti ostatní mají smůlu a nezbývá jim nic jiného než biflovat, protože to může dělat kdokoliv s čímkoliv.
Všichni odpůrci nastavení laťky by si měli uvědomit, že učit se z ničeho nejde, žádnou sebelepší metodou.

poste.restante řekl(a)...
10. února 2012 23:37  

Omlouvám se, ale občas zapomínám, že musím opakovaně připomínat to, co už jsem zde psal tolikrát, až mám obavy, že tím budu otravný.
Normativ na žáka je základem veškerého úpadku.
V tom tedy samozřejmě s předřečníky souhlasím.

Všimněte si ale, prosím, že mnoho učitelů očekává, že testy budou fungovat jako jakýsi strašák, kterým budeme dělat na žáky: BUBUBU, UČ SE, UČ SE.

To na žáky nezabere, pokud nebudou mít výsledky testů zohledněny v klasifikaci, nebo v přijímačkách.

Druhým strašákem mají být testy pro učitele: BUBUBU, UČ UČ.
Ale to je přece šílená představa a jejím důsledkem opravdu MUSÍ zákonitě být omezení výuky na nácvik testů. Protože jejich výsledky budou ovlivňovat hodnocení učitele.
Ale hodnotitel nesmí být nikdy závislý na výsledcích hodnocených.

Hledat v zavedení testů motivaci ke zkvalitnění výuky je prostě principiálně špatné.

Pytlik Blaha řekl(a)...
11. února 2012 1:22  

Hledat v zavedení testů motivaci

Hele, dáme do škol počítače a je zkvalitnění jisté. Nebo počkejte, dáme tam dataprojektory. Vlastně ne, interaktivní tabule, to je to pravé. A hlavně vyčerpat všechny fondy. Každá škola bude mít svoji vlastní čističku, sluneční elektrárnu a služebního pandůra.
A což tak hle zreformovat školství. A pak radši ještě tu reformu zrevidovat. Asi jako tu taxonomii. Jak jen se jí říká, jo Blůmova. Nebudem učit, ale zkompetentňovat. Mohli bychom taky zavést něco, co jinde už zrušili.
Určitě to vyřeší státní maturita. A pak ty jednotné testy taky. A pak by se mohli ty slabší dát k těm lepším. A ty lepší dát pro jistotu někam jinam. A učitelům by se mohlo říkat průvodci. Nebo kašpaří.
Nebo poškejte, natřeme školy na žluto a všichni budou nosit kšiltovky, ale s bambulema.

Anonymní řekl(a)...
11. února 2012 9:40  

to K. Lippman: Pane kolego, jedním z nejlepších řečníků byl Adolf Hitler. Nechci jej teď paušálně hodnotit, protože kydat hnůj na mrtvoly nemá žádný význam. Chci vám tím jen didakticky přiblížit fakt, že udělat si názor nestačí. U nás v republice je řekněme 10,5 milionu lidí a 30 milionů názorů a pohledů. Podstatou odbornosti a vzdělání je nedělat si názor JEN na základě diskuse s vrstevníky, ale na základě objevů a výdobytků nejchytřejších mozků celé lidské historie. Pan doc. Štoll z FJFI nám říkával, že jim na katedru chodí několik "důkazů" neplatnosti teorie relativity měsíčně-většinou od "geniálních" důchodců. Prakticky všechny nemá ani smysl číst, protože dotyční věří, že byť nedokáží vypočítat obsah plochy pod křivkou (kolikrát ani vydělit sva zlomky), mohou mít "geniální" a "světaborný" NÁZOR na teorii relativity. Rozumím tomu, že z pohledu humanitních "věd" je vzdělávání hodně o utváření si názorů na svět a o jeho hodnocení -ostatně o čem jiném je čtení beletrie, když pominu zábavu, ale vy humanitní vzdělanci prostě budete muset věřit, že ve vědě testovat znalosti lze a velmi dobře. Klidně se můžeme domluvit, že se testy budou konat jen z exaktních předmětů a ty vaše humanitní, si zkoušejte ústně a posuzujte si podle svého uvážení, kdo má jaké schopnosti utvářet si názor. Nicméně i v těch společenských vědách, které vyučujete nelze tvrdit cokoliv. Lze diskutovat o normativních otázkách, méně však už o pozitivních.
Osobně mám ale velikou obavu z lidí, jako jste vy, protože silně pochybuji že vám jde o schopnost formulovat názor a schopnost jej obhajovat. Domnívám se, že se nikdy neubráníte hodnocení těch názorů. To je podle mě také jedna ze schopností, které mají spíše přírodovědci, než humanitně orientovaní. "Humanitně" v našich končinách bohužel často nemá daleko ke "křesťansky". Nic proti tomu, ale křesťanství není věda, je postaveno na dogmatech a neumožňuje a hlavně neučí lidi zobecňovat a nakonec ani myslet.

Anonymní řekl(a)...
11. února 2012 9:51  

Poskytnou jen ČÁST obrazu.

Sláva. Jako matematik tvrdím, že to, jak žák látku ovládá zjistím testem velice rychle. Podle mě stačí pár triviálních úloh, pár obtížnějších a dvě složité a máte to naškálováno jedna báseň. Já si stejně myslím, že odpůrci testů se řídí hlavně vlastními emocemi. Já bych udělal takový test. Dal bych maturitní testy anonymně vyplnit učitelům na středních školách. Test z matematiky, angličtiny a češtiny. Každý kantor by byl identifikován pouze svoji aprobací. Byl bych velmi zvědavý na výsledky, ale dal bych ruku do ohně za to, že přírodovědci skončí v jazycích lépe, než "humanisti" v matematice. A to si myslím, že je skutečné jádro celého problému s testováním. Místo vzdělávání se v oblastech, kterým nerozumím, raději budu tvrdě popírat jakoukoliv možnost, jak se může projevit pravda.

Anonymní řekl(a)...
11. února 2012 9:55  

Je často důležitější, nežli znalosti samotné.

Pro koho, nebo pro co důležitější? To je jen vaše subjektivní hodnocení. Podstatou studia matematiky přece není nabiflovat se tisíce vzorečků, ale naučit se exaktně myslet, zobecňovat, naučit se principy indukce, dedukce, naučit se logicky myslet. Tohle vám žádná jiná oblast lidského poznávání nedá. A o tom jsem ochoten se klidně přít. Samozřejmě je jasné, že fyzika a chemie matematiku využívají a nezřídka i obohacují o nové pohledy, pořád je to ale matematika.

Anonymní řekl(a)...
11. února 2012 10:00  

Je třeba odmítnout filosofii hodnocení ŠKOL na základě výsledků testů ŽÁKŮ.

Není. Vy už se začínáte projevovat jako Václav Klaus. "Každý soudý učitel přece...", "Je třeba odmítnout..." apod. Hodnocení neznamená jen setřídění podle dosažených výsledků. Když to bude hodnotit rozumný člověk s IQ nad 130, tak bych se toho nebál. Čili jistou obavu rovněž mám. Ale není to obava z testů.

Anonymní řekl(a)...
11. února 2012 10:05  

Ale zavést jednotné přijímací zkoušky a přinutit střední školy k jejich respektování je těžší než zavedení testování.

Ale není. Chceš státní příspěvek, smíš vzít jen toho, kdo měl v centrálních testech alespoň něco. Hotovo. Nenaplníš kapacitu? No tak holt se sloučíš, nebo zanikneš. Tak zaniknou ty nejméně žádané školy. Vybírat se potom bude podle kvality a ne podle "nekvality=abych prošel". Jo, ale holt bude méně středních škol páni učitelé a holt někteří z vás příjdou asi o místo a budou muset konečně zakusit co to je komerční sféra. 5 let v komerční sféře pro pana Lippmana a uvidíme, jaké pak bude mít názory.

Anonymní řekl(a)...
11. února 2012 10:57  

Hledat v zavedení testů motivaci ke zkvalitnění výuky je prostě principiálně špatné.

Testy NEJSOU a NEMOHOU BÝT prostředkem k hodnocení práce učitele.
Problémem není ani normativ na žáka, problémem je to, že není ničím doplněn. Ta optimalizace je triviální-prostě vezmi koho můžeš a má být složitější, má mít omezení v podobě dosaženého výsledku v nějakých standardizovaných testech.

poste.restante řekl(a)...
11. února 2012 13:35  

Pavel Doležel
Jako často, v něčem se shodneme a v něčem nikoliv.
Myslím, že shoda panuje v tom klíčovém.

Jen mi není jasný jeden rozpor. Testy žáků podle Vás, i podle mne nesmí sloužit k hodnocení učitele, ale mohou sloužit k hodnocení škol.
Když to zjednoduším, není škola vlastně jen skupina učitelů, spolu s uklizečkou a ředitelem, obklopená budovou?
:-)

Možná je jen nevyjasněnost v pojmech. I podle mne je potřebné, abychom získali informaci, že škola X je v posledním decilu znalostí matematiky. Jen tomu neříkám hodnocení, ale zpětná vazba.
Slovo hodnocení totiž nebezpečně implikuje v některých hlavách vazbu na omezení peněz, zrušení a tak.
S tím právě souvisí předpoklad inteligence u hodnotitele škol. Je naivní.
Tak jako dítěti nedám na hraní motorovou pilu, nesmím dát politikovi "žebříček" škol, získaný z testů. Ublíží všemu okolo.
Pokud navážete "optimalizaci" a financování škol na nějaké hodnocení pomocí testů, naděláte více škody, nežli užitku.

A pokud se týká roviny výuky, která je důležitější nežli samotné znalosti? Já vím, že Vy měříte svět výkonovými parametry.

Ale představte si, že Vám, jako učiteli, věnuje dítko fakt hezký obrázek. Udělá to proto, že má svého učitele rádo a chce Vám udělat radost.
Jenom je úplně "tupé" na matematiku a jazyky.
Nepůjde na gympl, nejspíš zvládne nanejvýš učňák. Možná ani nebude mít dost talentu na umělecký obor.
Ale svět by bez těch pár hezkých obrázků byl o něco smutnější. Vy sám byste ten chvilkový příjemný pocit nezískal.
A teď to změřte a seřaďte do tabulek.

Úkolem školy není jen doplňovat zásoby dělníků, inženýrů a doktorů pro potřeby průmyslu.

Anonymní řekl(a)...
11. února 2012 14:04  

Jen mi není jasný jeden rozpor. Testy žáků podle Vás, i podle mne nesmí sloužit k hodnocení učitele, ale mohou sloužit k hodnocení škol.
Když to zjednoduším, není škola vlastně jen skupina učitelů, spolu s uklizečkou a ředitelem, obklopená budovou?


Zapomněl jste na ty děti. Školu tvoří i aktuální sestava svěřenců. Hodnocení školy neznamená její potrestání, nebo pochvala od MŠMT. Hodnocení znamená zařazení do posloupnosti škol podobného typu, aby každý rodič viděl, jak které školy
skončily v jednotlivých předmětech a mohli se podle toho rozhodovat. A to, jak která škola skončí není dáno jen kvalitou učitelů, ale i kvalitou svěřenců.

poste.restante řekl(a)...
11. února 2012 14:36  

Ale nezapomněl. Jenže uznejte sám, že když se řekne "Hodnocení školy", pak si většina rodičů řekne, že to je vyjádření KVALITY školy a nikoliv aktuální hodnocení výkonů jejich současných žáků.

Myslím, že Vy i já to chápeme stejně.
A řekněme si, že správně. :-)

Ale názor veřejnosti je momentálně vytvářen prostřednictvím devadesátisekundových televizních šotů a zprávy delší než 3 stránky nikdo nečte.

Anonymní řekl(a)...
12. února 2012 17:27  

Pane poste.restante, Vy přece nejste asociál?!

poste.restante řekl(a)...
12. února 2012 18:14  

Přiznám se, že Vaší otázce nerozumím. Můžete mi její podstatu nějak přiblížit?

Anonymní řekl(a)...
12. února 2012 18:36  

"Myslím, že Vy i já to chápeme stejně."

Anonymní řekl(a)...
12. února 2012 19:22  

A což takhle:
Opravdu to ne-chceme? – Rizika plošného ne-testování žáků na základní škole.

Paní Jarošíková, jednou ze základních skutečností je ta, že lidé "uvnitř krabice" nejsou schopni komplexní sebereflexe. Proto svět, který Vás ve školách živí (a očekává VÝSLEDKY), vynalezl nezaávislé audity a auditory. Uvnitř krabice - to jsou zejména učitelé a zejména ti učitelé, kteří nikdy nic jiného ve své "životní" praxi než život ve škole, nepoznali.

Buďte proto rádi, učitelé, když se Vašim marasmem zabývá někdo "zvenku", vně té Vaší krabice.

poste.restante řekl(a)...
12. února 2012 19:31  

Anonymní 18:36
S panem Doleželem jsme poměrně často ve sporu, pokud se týká mnoha témat diskusí.
Ale souhlasím s ním, že nějaké testy znalostí žáků potřebujeme, protože jinak řídíme proces, o kterém nám chybí objektivní informace.
A myslím, že i on souhlasí s mou tezí, že hodnotitel nesmí být závislý na výsledcích hodnocených.

Opravdu nechápu, co je na tom asociálního.

poste.restante řekl(a)...
12. února 2012 19:44  

Anonymní 19:22
Popište mi, jak vypadá takový nezávislý audit školy.
A jak vypadá takový správný "výsledek"?

Nám vyčítáte neschopnost sebereflexe a sám přitom hodnotíte obsah "krabice" jen na základě jejího obalu.

A pokud chcete diskutovat věcně, nechte si od cesty kecy o "světě, který nás ve školách živí". Nevím o tom, že by si od nás někdo kupoval naše "produkty", ani že snad by ten "okolní svět" školství nepotřeboval a obešel se bez něho.

Pytlik Blaha řekl(a)...
12. února 2012 20:14  

svět, který Vás ve školách živí

Cítím neodbytnou potřebu sdělit světu živiteli, že si na výsledky ještě nějaký čas počká, neboť živí málo a navíc nezanedbatelně prudí, když se pokouším napravit ty dárečky, které nám do krabice odkládá.

Anonymní řekl(a)...
13. února 2012 11:20  

Já bych to tak nehrotil. Učitelé jsou jistě potřeba a nedivím se jim ani trochu, že se jim nelíbí co s nimi ten okolní svět dělá a co po nich za nějakou almužnu chce. Na druhou stranu vzdělávání financuje stát a ten musí hájit zájmy těch, kdo jej platí, tedy daňových poplatníků. Nikoliv tedy zájmy dětí, či jejich rodičů. To se často plete. Veřejné školství není službou žákům a jejich rodičům, školství je službou pro dańové poplatníky, ti si jej platí. Nikoliv jen páni rodiče. A daňový poplatník chce co? Inu jako každý, co největší muziku za co nejméně peněz-ekonomové tomu říkají efektivita. Někteří poblouzněnci jako paní Jarošíková tady ale propagují naprosto zvrácený pohled, že totiž veřejné školství je tady proto, aby poskytovalo službu žákům a do toho, jakou muziku potom budou vyluzovat nikomu nic není. Tedy vážený dańový poplatníku, koncert se nekoná. Žáci sice muziku ovládají a vyluzují, ale každý podle svého gusta a poslouchat ji je nevkusným vstupem do žákových práv a svobod. Že tento názor hájí člověk, který je tímto systémem živen je potom jen taková pikantnost na závěr. Hodnotit kvalitu učitele, když by to nějak objektivně šlo, není ani na žákovi, ani na jeho rodičích, ale na daňovém poplatníkovi a on ji posuzuje výhradně podle svých zájmů daňového poplatníka, nikoliv rodiče, prarodiče, zneuznaného génia, učitele, či psychologa.

poste.restante řekl(a)...
13. února 2012 12:24  

Teď už jen zbýva zeptat se daňového poplatníka, co že to vlastně chce. :-)

Mám dojem, že současným zadáním pro učitele je pohlídat děti, než jim bude 18.

Ale souhlasím s panem Doleželem.
Jen varuji před možnou následnou úvahou, že zájmy poplatníků jsou reprezentovány prostřednictvím politiků.
Vzdělávání je dlohodobý proces a zájmy politků jsou, bohužel, většinou omezeny na perspektivu po nejbližší volby.

Anonymní řekl(a)...
13. února 2012 15:10  

Politiky bych do toho netahal. Ti mají vlastní preference a těmi se řídí. Můj názor na demokracii i zastupitelskou demokracii jsem již snad jasně prezentoval.



Články dle data

Učitelské listy

Nabídka práce

Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ

Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.

Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.


Všechna práva vyhrazena.

Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.

ISSN 1213-6018




Licence Creative Commons

Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.



WebArchiv - archiv českého webu



Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.