Paradoxem práce pedagogů je skutečnost, že mají nejméně informací o tom, jak učí jejich kolegové. Určitě méně než jejich žáci. A přesto se mnozí učitelé s lehkou myslí kategoricky a zasvěceně vyjadřují k výkonům druhých.
Jednou z mála příležitostí, jak objektivně poznat atmosféru vyučovací hodiny svých kolegů, a tím získat právo hodnotit jejich schopnosti, jsou vzájemné hospitace. Protože je tato forma na většině škol málo využívaná, dovolím si předat své zkušeností.
Učitel je samotářem, ale pomoc nebývá daleko
Přestože se učitel pohybuje denně mezi desítkami žáků, je ve třídě při naplňování své role osamocen. Po příchodu do sborovny se jeho kolegové mohou jen dohadovat o jeho radostech či starostech, se kterými se s žáky potýká. Není-li na škole učitel stejné aprobace, učitel nemá s kým probrat ani odborné otázky. Svěřovat se řediteli je neobvyklé a zpravidla je ze strany nadřízeného pochopeno jako projev slabosti nebo dokonce profesní neschopnosti. Učiteli nezbývá, než se poprat s problémy sám, což bývá nad jeho síly, protože mu chybí potřebný odstup.
Nejbližším pomocníkem řešení vzniklých potíží by měl být kolega-učitel. Protože on hraje stejnou roli, navíc ve stejných kulisách a se shodným komparsem. Požádat kolegu o pomoc nebo jen o pouhý názor se jeví jako nejlepší řešení. To ale předpokládá, že ten, kdo nám radí, zná dobře naši situaci. K takovému poznání je ideální osobní přítomnost kolegy učitele v hodině.
Mám ty nejlepší vzpomínky na vyučovací hodiny učitelů, kteří mne jako začátečníka pozvali na náslech do svých hodin. A stejně dobrý pocit mám z přítomnosti těchto zkušených učitelů ve svých hodinách. Dodnes slyším jejich názory a dobré rady, které po takové hodině otevřeně předali. Byly pro mne ten největší vklad do těžkých začátků mé pedagogické dráhy. Tím vlastně zaplnili mezery v přípravě na vysoké škole, která byla více odborná než metodická.
Překážky kolegiální výpomoci
Proč se forma vzájemné pomoci na školách více neuplatňuje? Lze se rozepsat o časových a organizačních překážkách. Jádro problému je ale někde jinde: můj příběh není typický a většina zkušených učitelů není ochota předávat své vyzkoušené a léty ověřené metody práce. Na druhé straně je ostych a nechuť těch méně zkušených přiznat problémy a najít odvahu k žádosti o pomoc a spolupráci.
Aby spolupráce fungovala, je třeba odvahy a kus sebekritiky ze strany žadatele o pomoc a současně ochota a takt na straně osloveného kolegy. V žádném případě by neměl oslovený zneužít situace ke snížení autority mladšího kolegy před ostatními členy učitelského sboru. Samozřejmě ani před ředitelem, a už vůbec ne mezi jeho žáky. Je to náročná situace, které se raději učitelé vyhnout a perou se s problémy sami.
Pomoc ze strany vedení
Existuje cesta, jak takové vzájemné výměně pomoci. Má ji v ruce ředitel školy. Jde o možnost organizovat vzájemné hospitace, nařízené z pozice ředitele.
Klasickým příkladem je dříve běžná role uváděcího učitel pro nového nastupujícího kolegu. Patří sem i ukázkové hodiny jednotlivých členů sboru pro své kolegy. V průběhu roku se učitelé (včetně ředitele) v roli předvádějícího postupně střídají. Možnost vidět své kolegy přímo ve třídě dovolí vytvořit si o jejich práci poměrně objektivní názor. Následující rozbor hodiny dovolí vyjádřit se veřejně a v odborné rovině ke kladům i záporům jeho práce.
Hospitace mezi školami
Počátkem takové formy pedagogické kampaně mohou být vzájemné hospitace učitelů dvou blízkých škol. Máme v tom čerstvou zkušenost. Na pozvání ředitele sousední školy jsme v době jarních prázdnin navštívili na celé dopoledne vyučování. Měli jsme možnost volného výběru podle předmětu, třídy nebo konkrétního učitele. Po hospitacích následoval beseda učitelů obou škol nad shlédnutými hodinami. Za měsíc, v době prázdnin učitelů navštívené školy, se uskutečnila „odveta“ stejné akce na naší škole. Umístění škol v různých okresech dovolilo využít různé termíny volna k umožnění účasti všech zájemců.
Shodli jsme se na tom, že taková forma výměny zkušeností je efektivní alternativou dalšího vzdělávání učitelů. Navíc bez potřeby dojíždění do vzdáleného místa a bez větších finančních nákladů. Rozhodně chceme v takové formě spolupráce dále pokračovat.
Hospitace v hodině kolegy přináší prospěch pro obě strany. A to i v tom případě, že při náslechu neuvidíme nic výjimečného. Možnost být ve výuce je pro nás vzácnou příležitostí konfrontovat své metody a způsoby výuky s metodami práce jiného učitele. I negativní vyznění hodiny může inspirovat – třeba právě k tomu, že se ve své vlastní práci vyhneme chybám, které jsme v předvedené hodině našli.
Oldřich Suchoradský
0 komentářů:
Okomentovat