„Zprávy konzumuji, ale spíš uměřeně, na sociálních sítích nejsem. A večer si čtu – je to pořád stejně dobré, jako to bylo předtím. Co mi ale chybí, je možnost občas nahlédnout do knihkupectví po cestě do práce. Mám vnučku ve druhé třídě a ta taky pomalu dočítá dostupné knížky, brzy nebude mít co číst. To mi vlastně přijde jako problém. Nabádáme rodiče, ať s dětmi doma čtou, učitelé zadávají úkoly ke čtení, je to jeden ze způsobů, jak lépe snášet nouzový režim, ale přitom je teď přístup ke knihám omezený. Školní i veřejné knihovny jsou zavřené a knihkupectví taky. Knihy jsou asi považované za zbytné, ale tak to rozhodně není. To by se mělo přehodnotit,“ říká Hana Košťálová v rozhovoru pro Lidové noviny.
 |
| Hana Košťálová (youtube.com) |
Čteme dost, hlavně dospělá populace, ale jde o to, nakolik kvalitně, jak náročné texty a s jakým porozuměním. V průzkumech se sleduje, kolik knih člověk přečte a započítává se jakákoli kniha. Každá kniha dobrá, to je jisté, ale není kniha jako kniha. Jsme nadprůměrní v počtu přečtených knih nebo v počtu knih na domácnost. Ale testy čtenářské gramotnosti zkoumají, jak si s daným textem poradíte, jak mu rozumíte. Existují nějaké standardy čtenářské gramotnosti. Pokud žák nedosahuje určité úrovně, brání mu to pak v dospělosti normálně fungovat. A my máme v kategorii funkční negramotnosti poměrně velké procento žáků. To nás dostává na průměrnou celkovou pozici. Zvyky v rodinách se proměnily a nastoupila éra mobilů a útržkovitého čtení. Škola tohle musí reflektovat. Ale leckde je výuka zakonzervovaná a neumí tuhle situaci řešit. V západních zemích, které na rozdíl od nás nezbrzdil socialismus, pokročili víc.
Celý rozhovor naleznete v Lidových novinách
0 komentářů:
Okomentovat