Restart českého školství se ztrácí v džungli tisíců zřizovatelů škol

Můžeme tomu říkat ontarijský recept na lepší školství. A z kanadské provincie, kde obstál, se šíří do dalších zemí světa. Rovněž Česko se jím chce nechat inspirovat. Takzvaný střední článek zjednodušuje komunikaci mezi ministerstvem školství a regiony. Zajišťují ho kvalifikovaní prostředníci, kteří pomáhají pedagogům metodicky a školy zbavují zbytečné byrokracie. Střední článek se pak stává spíš centrem dění, či dokonce jeho srdcem. Reportáž přináší online deník Aktuálně. 

Školy byly mnoho let skanzeny. Koronavirus je může zreformovat za jediný rok

České školství má již potřetí v novém tisíciletí nakročeno k zásadním reformám. První dvě snahy z roku 2002 (Bílá kniha) a 2014 (Strategie 2020) skončily bezvýsledně, ta třetí (Strategie 2030) má mnohem větší šanci. Díky pandemii koronaviru a zavření škol, jež rozbily stereotypní představy o vzdělávání a umožnily učitelům i ředitelům dívat se na něj jinak. Reportáž přináší online deník Aktuálně.

Sociolog Daniel Prokop vysvětluje, jak koronakrize ovlivnila a pravděpodobně ještě ovlivní české školství i způsob vzdělávání

„Český vzdělávací systém obecně nechává velkou část na rodině, a tím zvýhodňuje ty děti, které mají rodiče schopné jim pomoci. A ještě jedna věc, kterou koronakrize zvýraznila: ministerstvo školství není schopné implementovat funkční opatření rovnoměrně do škol. Všechny průzkumy České školní inspekce i naše vlastní ukazují, že se školy i jednotliví učitelé obrovsky liší v tom, jaké používají nástroje a jestli s dětmi komunikují interaktivně. Je to důsledek toho, že je české školství hodně decentralizované a že úplně chybí střední článek vedení,“ říká sociolog Daniel Prokop v rozhovoru pro Lidové noviny.

Štefan Klíma: Krize přináší velkou výzvu a šanci pro pokrok

Vážené paní učitelky, vážení kolegové učitelé, vážený pane ministře, jak jistě víte ze své praxe, každá krize přináší nejen temné období, ale zároveň je velkou výzvou a šancí pro pokrok. Doba koronavirová nám přinesla v březnu tohoto roku nejen zmíněnou krizi, ale jednoznačně ukázala, že vzdělávání na tom není tak špatně, jak někteří „odborníci“ přednášejí. Většina pedagogů se ponořila do nového systému výuky a během krátké doby se přeorientovala na výuku distanční. Ředitelé škol se chopili dirigentské taktovky a ladili své školní systémy tak, aby byly pro žáky co nejschůdnější.

Laďka Ortová: … a už přicházejí noví věrozvěsti s tvrzeními o nezbytnosti změnit z gruntu celou školu

Ještě ani neskončilo distanční vzdělávání, ještě ani nevíme, zda a kdy nastoupí všichni zpátky do školních tříd, ještě netušíme, na jakou školu a zda vůbec půjdou naši deváťáci (páťáci, sedmáci) po prázdninách a už přicházejí noví věrozvěsti s tvrzeními o nezbytnosti změnit z gruntu celou školu. Všecko je totiž špatně – od známkování, přes přijímačky, maturitu, obsah učiva, zastaralé učitele až po povinnost vůbec do školy chodit. V éteru znějí kategorická tvrzení nepodepřená daty a vizionáři s očima navrch hlavy vykládají o příležitosti, novém začátku, zásadní proměně školství.

Lukáš Bůžek: K čemu jsou našim žákům ve 21. století vědomosti?

„Pokud má mít současná krize nějaký smysl pro naše vzdělávání, mohl by být tento: přestaňme pohrdat hlasem rozumu. Seznamme se s nevyvratitelnými vědeckými fakty a zastavme šíření populistických hesel o zbytnosti učení faktů a vzdělávací demagogie o existenci neexistujících generických kompetencí. Přestaňme chtít tyto chiméry vysvětlovat učitelům, žákům a veřejnosti. Chtějme naopak od expertní skupiny Arnošta Veselého, která stojí za vznikem Strategie 2030+, aby vytvořila takové vzdělávací podmínky, které umožní výchovu skutečně vzdělaných lidí a skutečných expertů. Cesta vede jedině přes strukturované, osahově bohaté a zajímavými fakty nabité národní kurikulum,“ píše Lukáš Bůžek na svém blogu na Aktuálně.

Ondřej Hausenblas: Problém českého školství je, že rádi učíme děti stejně, jako jsme se učili my sami

„Na začátku jsem si naivně myslel, že v národě čeká spousta lidí na to, že teď už se budeme chovat a uvažovat rozumně, citlivě a svobodně,“ vzpomíná Ondřej Hausenblas v rozhovoru pro Český rozhlas Plus na léta bezprostředně po sametové revoluci. „Takových lidí ale bylo málo.“

Jaroslav Veis: Stavba plná nedodělků a vad. Nekonečný příběh zkoušky dospělosti by ukončil konsenzus na reformě

„Koncentrovaně se malér projevuje u dvou tradičně nejdůležitějších, v politice se říká „silových“ předmětů: českého jazyka a matematiky. Jsou důležité oprávněně, čeština, protože jde v podstatě o umění přesné a srozumitelné komunikace, matematika, protože jde o přesné a k správným výsledkům vedoucí myšlení. Způsob, jak se obojí učí a v návaznosti na to i zkouší, je však mnohdy víc házením klacků žákům pod nohy než pomocí, přičemž kamenem úrazu je to druhé. Tématem zkoušky není prokázat, jak se žák v daném předmětu orientuje a dokáže to, co se naučil, rozvíjet. Jde hlavně o to, s co nejmenším počtem chyb odpovědět na baterii testů, valnou měrou formálních, nesmyslně teoretizujících a vlastně fachidiotských,“ píše Jaroslav Veis v Lidových novinách.

Tajný učitel: Tristní (Potácíme se ode zdi ke zdi. Tu přijde lobbovat průmyslník, tu akademik, pak testolog či elitář)

Co vlastně znamená, když někdo praví, že úroveň žáků je tristní? Dostaneme do prváku nějaké, jakkoli vybrané žáky na různé úrovni znalostí, návyků, motivace, aktivity, komunikativnosti, pasivity apod. To je jejich skutečný momentální a jedinečný stav, podmíněný tisíci vlivy a okolnostmi v jejich dosavadním osobním i školním životě. Nějak prolezli sítem, takovým či makovým, sedí ve třídě a čekají na výuku. Co jsou skutečně zač, co na ně platí, na co reagují, jak se připravují, zda chodí do školy, či ne a jak zafungují v novém kolektivu, to se dozvíme až po nějakém čase a nějaké sdílené zkušenosti mezi nimi, spolužáky a učiteli.

Česko zaostává, stát funguje mizerně. Nemůžou za to jen politici, na vině je nesoudržnost společnosti

„Neveselé čtení nabízí zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu hodnotící fungování Česka. Nevyplývá z ní nic menšího, než že stát selhává v řešení hlavních problémů země. Až už jde o digitalizaci, zjednodušování daňových povinností, úspory energií, sociální bydlení nebo dopravu, všude jdou změny příliš pomalu a Česko si tak zadělává si na budoucí zaostávání,“ komentuje Petr Honzejk pro Český rozhlas Plus.

Václav Hořejší: Nejméně v prvních pěti ročnících bych zrušil známky na vysvědčení a zrušil bych maturity

„Myslím, že v našem školství je pes zakopán hlavně na tom základním stupni. Jsem přesvědčen, že se tam děti nejméně z 50% učí zbytečnosti (absurdní podrobnosti třeba ze zeměpisu, přírodopisu, větné rozbory, apod.). Daleko více času by se mělo věnovat kvalitní výuce cizích jazyků (především samozřejmě angličtiny), ale také třeba moderní historii, povšechnému přehledu o fungování světa kolem nás, finanční, právní a občanské gramotnosti, kulturních a náboženských a filosofických principech naší civilizace, atd.,“ píše profesor Přírodovědecké fakulty UK Václav Hořejší na svém blogu.

Petr Gazdík: Prosadit reformu školství je reálné. Potřebujeme systém pro budoucnost

„Chtěl bych sepsat reformu a vizi českého školství společně s předsedou senátního výboru pro školství Jiřím Drahošem a naším senátorem a dříve rektorem Masarykovy univerzity v Brně Mikulášem Bekem,“ říká o svých budoucích plánech končící předseda STAN Petr Gazdík. Rozhovor přináší Aktuálně.cz.

Julie Hrstková: Tři největší vlivy na kvalitu výuky a šest řešení největších problémů českého školství

„Povinná škola do 18 let, zavedení nepodkročitelného minima bodů pro přijetí na střední školu s maturitou (tzv. cut-off score), obědy zdarma, peníze pro učitele. Školství je momentálně oborem, kde se nápady hrnou ze všech stran. Kromě toho, že jich je nejvíc, také schytávají největší kritiku. Jen pokaždé z jiného názorového proudu. Což neukazuje jenom na neutěšený stav školství a vzdělání, ale hlavně na to, že není úplně jasné, co se změnami chce docílit,“ píše Julie Hrstková v Hospodářských novinách.

Kurz Smysl (školního) vzdělávání

Vzdělávání je v posledním desetiletí pod tlakem na změnu. Neustává kritika formálního (školního) vzdělávání, tak jak jsme ho znali v éře tzv. modernity. Neustále se hovoří o reformách a reformách reforem. Kvalita vzdělání prý ale všeobecně klesá. Na jednu stranu se množí víceletá gymnázia, soukromé nebo tzv. rodičovské školy a zvyšuje se selektivita systému. Na druhé straně se prosazuje maximálně inkluzívní přístup a to vše vede k pocitu ztráty opor. U učitelů, rodičů i širší veřejnosti. Série seminářů by se měla věnovat tématům, která odrážejí zmíněnou rozkolísanost a vyvolávají otázky po smyslu (školního) vzdělávání.

Andrej Babiš chce ve Finsku najít inspiraci pro reformu školství

Předseda české vlády v demisi Andrej Babiš (ANO) chce ve Finsku najít inspiraci pro reformu školství. Novinářům to řekl před odletem na dvoudenní pracovní cestu do Helsinek. Babiš vidí problém v tom, že v Česku chybí povolání učitele prestiž, ve Finsku je podle něj situace opačná. Informuje ČTK.

Václav Cílek: Obsese změnou. Školství se ocitlo ve stavu konstantní reformy

„Theodore Zorn pozoroval jev, který se začínal silně projevovat už počátkem 90. let minulého století. Nazval jej obsesí změny. Všímal si, že každý nový management má pocit, že musí provést nějaké rychlé, pokud možno radikální změny, jinak bude považován za neefektivní či méněcenný. U bank či firem si přemíru změn srovná trh, ale jiná je situace na ministerstvech, u státních i soukromých televizí a obecně v médiích. Typické je, že změnu je nutné ukázat široké veřejnosti, a tak se většinou týká těch nejvíc viditelných a často nejúspěšnějších projektů a programů. Změny jsou pak primárně zaměřeny na oblasti, které změnu nepotřebují. Některá odvětví jako školství či zdravotnictví se tak ocitly ve stavu konstantní reformy,“ píše Václav Cílek pro Týdeník Echo.

Průzkum: S nástupem robotizace je nutná změna koncepce školství

Přes devadesát procent zaměstnavatelů v Česku si myslí, že v rámci automatizace se v příštích dvou letech zvýší nebo nezmění počet zaměstnanců, vyplývá to z průzkumu společnosti ManpowerGroup. Pracovní agentura Manpower zároveň zkoumala, jaké vlastnosti a schopnosti zaměstnavatelé nejčastěji hledají. Přes polovinu firem tvrdí, že nejoceňovanějšími vlastnostmi jsou komunikace a řešení problémů, zároveň se jedná o vlastnosti, které je nejtěžší najít. Informují Hospodářské noviny.

Polští učitelé stávkují proti školské reformě, která kromě jiného ruší víceletá gymnázia

Proti rušení gymnázií a dalším změnám, které prosadila konzervativní vláda v Polsku, stávkují v pátek polští učitelé. Podle odhadů jejich největšího odborového svazu ZNP by se měli protestu zúčastnit učitelé ze 40 až 50 procent škol všech možných druhů. Informuje server ihned.cz.

Petr Chaluš: Co se nedočteme ve volebních programech o tématu školství

„Mohlo by se vzdělávání stát tématem voleb, rovnocenným ostatním tématům? Nabízím zdarma všem politickým stranám několik hesel,“ píše Petr Chaluš v Deníku referendum.

Otto Bohuš: Jak se mstíme na dětech

„Kdybych měl popravdě psát náborový inzerát pro učitelku/učitele, vypadal by asi takto: - Demotivující platové ohodnocení - Neexistující kariérní plán - Vzdělávací kurzy odtržené od reality - Společenský status blízký uklizečce zaručen - Osobní příplatek 200 Kč po dohodě s ředitelem školy. To vás to nadšení do pololetí brzy přejde. A do důchodu máte daleko. České školství se už léta vaří ve vlastní šťávě. A tohle změnit, to bude chtít dva kamiony plné blanických rytířů. Spíš tři,“ píše Otto Bohuš v úvaze o českém školství. Výborně napsaný, hodně provokativní a hodně dlouhý text získal v posledních dnech mimořádnou pozornost na sociálních sítích. Přinášíme z něj několik ukázek.