„Ještě před měsícem, pokud jsme řešili slovo učení, některým se vybavil proces, kdy je potřeba lavice, židle, učitel a žák. Nyní, ze dne na den se pohled na učení mění. Začínáme využívat technologii, nástroje, podněty, situace, více spolupracujeme. Co se tedy můžeme naučit v dnešních dnech? Jak se učit i z nepříjemných, nečekaných situací?,“ píše Petra Dočkalová v úvaze o „změně v učení“. Přinášíme celý text.
Petra Dočkalová: Zaměřeno na změnu - proces změny v učení
Václav Cílek: Obsese změnou. Školství se ocitlo ve stavu konstantní reformy
„Theodore Zorn pozoroval jev, který se začínal silně projevovat už počátkem 90. let minulého století. Nazval jej obsesí změny. Všímal si, že každý nový management má pocit, že musí provést nějaké rychlé, pokud možno radikální změny, jinak bude považován za neefektivní či méněcenný. U bank či firem si přemíru změn srovná trh, ale jiná je situace na ministerstvech, u státních i soukromých televizí a obecně v médiích. Typické je, že změnu je nutné ukázat široké veřejnosti, a tak se většinou týká těch nejvíc viditelných a často nejúspěšnějších projektů a programů. Změny jsou pak primárně zaměřeny na oblasti, které změnu nepotřebují. Některá odvětví jako školství či zdravotnictví se tak ocitly ve stavu konstantní reformy,“ píše Václav Cílek pro Týdeník Echo.
Nowak reaguje na úvahy Ondřeje Šteffla: Jsou snad změny nějaká novinka?
Diskutující „Nowak“ zareagoval na úvahy Ondřeje Šteffla na téma, že „svět se zrychluje a změny půjdou stále rychleji. Tedy děti se především musí naučit zvládat změnu.“ Nowak píše: Dřív byl život beze změn, asi pěkná nuda. Moji prarodiče prožili 2 války, dědeček byl v první válce, v 50. letech byl ve vězení, strýc v uranových dolech.
