„Největší poučení z téhle doby je, že rozdíly jsou velké a zvětšují se. Jsou školy výborné, ale taky mizerné. Jsou ředitelé, kteří říkají: To je skvělé, dostali jsme odpovědnost, my si to nějak zařídíme. Druzí ale brečí, že nedostali kuchařku. Někteří učitelé se za ty poslední týdny skvěle naučili fungovat v tomto prostředí, pořádají meety, mají synchronní výuku, jsou bohatší o spoustu dovedností. Učí se. Jiní v pondělí poslali úkoly a za týden znovu. Někteří je ani nezkontrolovali. Jeden je posílá mailem, druhý přes whatsapp, třetí přes školní aplikaci a ředitel nebyl ani schopen sjednotit způsob komunikace, koordinovat ten čurbes na kolečkách. Podobné je to s dětmi. Udělal jsem anketu na svém facebooku, odpovědělo mi 530 lidí, pak jsem ji pozastavil,“ říká v rozhovoru pro týdeník Hrot zakladatel ScioŠkol Ondřej Šteffl.
Ondřej Šteffl: Sezení ve škole zabíjí nadání
Česko-slovenská diskuse: Koronavirová krize je impulzem pro zkvalitnění studia a zkoušení
Koronavirová krize je impulzem pro zkvalitnění studia a zkoušení. Uvědomujeme si, jaké prvky učiva jsou méně potřebné, ale i to, jaké formy zkoušení testují reálné učení a budování dovedností a které jen testují memorování poznatků. Do budoucna by bylo vhodné zamyslet se i nad smyslem maturitní zkoušky jako smysluplného ukončení jedné etapy studia. I na tom se shodli účastníci třetí ze série česko-slovenských debat o distančním vzdělávání, které organizují český a slovenský SKAV. Proběhla 14. května a zúčastnili se jí zástupci univerzit a studentských spolků. Zápis z debaty publikuje EDUin.
Šance pro vzdělávání: Přejeme si změnit legislativu tak, aby byly naplněny potřeby všech aktérů ve vzdělávání
Vážení členové vlády, poslanci a senátoři,
dosud jsou dětem a mladým lidem předepsány formy a očekávané výstupy vzdělávání. Jsme zklamáni, když děti ztrácí vnitřní motivaci a vzdělávání jim nedává smysl. Postrádáme důvěru ve schopnosti rodičů, dětí a mladých lidí rozhodovat o svém vzdělávání a řešit důsledky vlastních rozhodnutí.
My ani naše děti nemáme ve vzdělávacím systému naplněné potřeby autonomie, vzájemné úcty, respektu a důstojnosti.
Učitel gymnázia Jiří Řehák: Koronavirová naděje pro školství
„Až se stanou zavřené školy minulostí, těším se na debatu odborníků se zapojením veřejnosti o tom, jak dál ve školství. Myslím, že je patrné, že nutit děti sedět ve škole více jak 30 hodin týdně je nelogický anachronismus. Dokážu si například představit o jeden den školy méně – ten by mohl být věnován procvičování učitelem už vyložené látky. Nebo si dokážu představit výuku například od 9 do 14 hodin, zbytek opět třeba u počítače, ale doma. Jedním z vedlejších efektů menšího počtu klasicky odučených hodin by mohl být například konec nedostatku kvalifikovaných učitelů,“ píše učitel teplického gymnázia Jiří Řehák na blogu Aktuálně.
Roman Král: Ukaž barvu, školo
„´Já chci zase do školy. Kdy už to skončí? Pane učiteli, pošlete mi nějaký úkol! Holky, já vás chci zase vidět.´ Podobné věty se objevují v naší „whatsappové“ skupině i v mailové poště. Uvědomil jsem si, že škola dětem plní především sociální funkci. ´Tohle jsi už viděl? Ta teda vypadá! Kdy píšeme?´ A pak dlouho nic. Touha po vědění? Snaha tomu přijít na kloub? Nechat se unést lyrickým popisem krajiny? Pomalu zvyšovat svou pozici na trhu práce? Nic takového. Jen se chceme vidět a pokecat. Jako kdybychom to sami neznali,“ píše Roman Král na svém blogu.
Bořivoj Brdička: Budoucnost škol podle WEF
World Economic Forum (Světové ekonomické fórum)... zveřejňuje zásadní fundované vědecky podložené zprávy týkající se významných jevů ovlivňujících budoucnost lidstva, často zaměřené i na školství. Ta poslední nese název – Schools of the Future: Defining New Models of Education for the Fourth Industrial Revolution (Školy budoucnosti: Definování nových modelů vzdělávání pro čtvrtou průmyslovou revoluci). Zpráva popisuje dvě nezřetelně oddělené oblasti – výukové cíle a aktivity.
Tak bude vypadat moderní škola. Fotoreportáž z největšího světového vzdělávacího festivalu
„Vyučování se mění raketovým tempem. Na první pohled to bylo tento týden patrné v Londýně, kde proběhl největší vzdělávací festival v Evropě - BETT 2020… Ve vzdělávání panují propastné rozdíly, prohlásil v úvodním projevu Anthony Salcito, viceprezident Microsoftu pro celosvětové vzdělávání. A vzápětí představil plán, jak podle něj lze tyto propasti překlenout. Řešení je v moderních technologiích, tvrdí. Ty totiž umí nabídnout tu nejkvalitnější výuku všem studentům - bez rozdílu.“ Právě kolem moderních technologií pro výuku se točila velká část festivalu, na kterém vystavovalo 140 zemí světa. Deník Aktuálně přináší z festivalu fotoreportáž.
Jiří Karen: Kartousova No Future: Do jaké reality vezeme děti na parním stroji?
„V diagnostice civilizačního technologického zlomu a popisu disciplinujícího školského systému nabízí eseje inspirativní a přesvědčivé postřehy. Kartous ale podle mého selhává v ambici formulovat svou knihu také jako přesvědčivý politický pamflet. Některé úvodní pasáže, ve kterých autor spojuje současný stav společnosti s dědictvím totalitního režimu, zavání již téměř zapomenutým antikomunismem...,“ píše Jiří Karen v Deníku Referendum ke knize Bohumila Kartouse No Future.
Bob Kartous: Ze škol je třeba udělat skutečná rozvojová centra, ve kterých působí společenské elity
„Chceme-li skutečně zachovat demokracii ve stále více korporativistickém prostředí, v němž reálná moc přechází na domácí oligarchie či globální technologické obry, musíme nutně na prvním místě v oblasti výchovy a vzdělávání posilovat v prvé řadě osobnostní rozvoj, hluboké pochopení sociálních principů, občanství a participace. Na tom stojí soudržnost. Potřebujeme také umět dovádět děti k maximu využití jejich velmi pestrého potenciálu,“ říká Bob Kartous ke své knize No Future. O podstatných tématech knihy s ním v Respektu mluvil Tomáš Feřtek.
Ondřej Neff: Kybernetika a učitel. Roboti přicházejí a nevyhnou se ani školám. Důležitost kantorů ale nepoklesne
„Idea robotického učitele vychází z předpokladu, že učitel je tu od toho, aby předal mladé generaci informace, aby je něčemu naučil. Skutečnost je taková, že učitel je tu od toho, aby ho žáci měli rádi, vážili si ho a nechali se strhnout jeho příkladem. Pokud je učitel dobrý, takhle to funguje,“ píše Ondřej Neff v Lidových novinách.
Iva Stuchlíková: Za chvíli se nebudeme ptát, jestli jsou učitelé kvalitní, ale budeme rádi, když se před tabuli někdo postaví
„Vzdělávání je velmi komplexní proces, o jehož kvalitě rozhodují učitelé, a ne už tolik třeba materiální zajištění výuky,“ vysvětluje Daniel Münich, spoluautor studie o kvalitě práce učitelů, vzdělanosti a budoucí prosperitě České republiky, kterou zveřejnil Institut pro ekonomickou analýzu (IDEA). Potvrzuje to podle něj i řada vědeckých prací v různých zemích. Tématu se věnuje MF DNES.
Bořivoj Brdička: Profil absolventa podle Reicha
Zapsal jsem si MOOC kurz edX Envisioning the Graduate of the Future... Lektorem byl výzkumník (nyní ředitel MIT Teaching Systems Lab) Justin Reich. Cílem kurzu bylo vytvořit ve spolupráci s kolegy vlastní profil absolventa střední školy. Seznámím vás s Reichovými východisky pro tvorbu takového dokumentu.
Tazatel: České školství, v současné podobě, mi trochu připomíná období husitství.
„České školství, v současné podobě, mi trochu připomíná období husitství. Všichni tvrdí, že jim jde o jediné, o spásu duše (o vzdělání). Ale na to, jaká je ta jediná správná cesta ke spasení, se názory dost liší. Na jedné straně konzervativní katolická (v čele s krajskými hejtmany, zájmy zaměstnavatelů, cut-off skóre, zastánci jednotných přijímaček, maturit ...), proti ní v mírné opozici umírněná pražská universita (třeba EDUin?). Dál radikální táborská a sirotčí (p. Štefl a jeho SCIO školy?) a dál množství drobných sekt, od pikartů po zárodky Jednoty bratrské (domácí vyučování, lesní školy a různé variace na svobodné vyučování..),“ napsal diskutující „tazatel“ v diskusi na České škole.
Pavel Kovařík: Vánoční přání? Zrušit školu. Umíte si představit, co by se stalo?
„Teď si představte, co by se stalo, kdyby se povinná školní docházka zrušila. Preference a potřeby dětí a jejich rodičů by se najednou začaly dávat na první místo. Přestalo by se řešit, co potřebuje společnost. Politici, úředníci, ale i experti – centrální plánovači, všichni ti by ztratili vliv na vzdělávací proces. Nemohli by nadále nikomu říkat, co je pro něj dobré, co se musí naučit, jak se musí ve škole chovat. Pokud by totiž nadále existovala škola, kde by se někdo snažil uplatňovat svůj mocenský vliv a poroučet ostatním, aniž by o to ostatní stáli, většina lidí by do takové školy přestala chodit,“ píše Pavel Kovařík pro server Svoboda učení.
Pozvánka na jubilejní debatu 100 let historie českého vzdělávání, 100 let jeho budoucnosti
Obecně prospěšná společnost EDUin společně se spolkem vysokoškoláků Otevřeno a Českou středoškolskou unií pořádá veřejnou jubilejní diskusi 100 let historie českého vzdělávání, 100 let jeho budoucnosti. Událost oslavující významné výročí od vzniku Československa proběhne v Pražském kreativním centru 23. října od 17 do 19 hodin. Zaměří se na reflexi dějinného vývoje a dalšího směřování českého školství.
Radek Sárközi: Jak zachránit české školství
„Pokud máte dítě školou povinné, možná už jste zaznamenali některé příznaky choroby. Vystřídalo se ve třídě několik angličtinářů během jednoho roku? Učí fyziku někdo, kdo ji nevystudoval? Supluje dlouhodobě vychovatelka ze školní družiny? Vrátili se do školy učitelé, kteří nedávno odešli do důchodu? Spojily se třídy a v té nové je třicet dětí? Vaše ratolest si stěžuje, že půlka počítačů v učebně nefunguje, nebo se několik spolužáků musí dělit o jeden? Prosí vás škola o papíry, toaletní potřeby nebo jiné naturálie? To všechno jsou důsledky dlouhodobě podfinancovaného školství,“ píše předseda spolku Pedagogická komora Radek Sárközi v MF DNES.
Jiří Němec: Některé školy neumějí předávat nic jiného než informace. Rodiče ale hledají něco, co by dávalo větší smysl
„Nemyslím si, že více praxe znamená připravit lepšího učitele. Nyní je poměr celostátně nastaven podle ministerstva školství na 10 % a my tuto dolní hranici dodržujeme, jelikož se nám zdá dostatečná pro to, co absolvent potřebuje. On totiž také potřebuje proniknout do hloubky svého oboru. A my nechceme, aby naši absolventi byli dvě kapitoly před svými žáky. Ale důležitější než zvyšování praxe v pregraduální přípravě učitelů mi připadá zaměřit se na vlastní praxi absolventů na začátku jejich pracovní kariéry. Tam se rozhoduje mezi tím, jakou cestou se budoucí učitel vydá a zda převezme stereotypy svých kolegů, nebo zda narazí na někoho, kdo ho nasměruje na cestu, která bude inovativní a zajímavá,“ říká děkan Pedagogické fakulty MU Jiří Němec v rozhovoru pro magazín Perpetuum.
Michal Pěchouček: Univerzity mají rozumět budoucnosti. Největší neštěstí českých vysokých škol je strnulost
„Moji posluchači jsou opravdu chytří. Přednášel jsem třeba na State University of New York a musím říct, že na ČVUT máme i větší borce. Naopak třeba motivace amerických studentů je zase výrazně vyšší. Když tam platí 50 tisíc dolarů za rok, byli by hloupí, aby u toho ještě pracovali jako ti naši. Snaží se z učitele dostat maximum, přesně vědí, co od kantorů chtějí, a tvrdě za tím jdou. U nás jsou studenti stále spíš v pasivní roli, dominantní je tady učitel. Tedy měl by být, mnohdy je vlastně taky netečný,“ říká v rozhovoru pro Hospodářské noviny profesor ČVUT Michal Pěchouček.
Školství je třeba reformovat, shodli se mezinárodní odborníci
Školský systém by se měl decentralizovat, aby mohla vzniknout konkurence různých přístupů a metod ve vzdělávání. Svět se v dnešní době rychle mění a není možné jasně rozhodnout, který ze vzdělávacích přístupů je pro budoucnost nejlepší. Shodli se na tom řečníci na mezinárodní konferenci o inovacích ve vzdělávání a školství. Současné školství je podle nich třeba reformovat tak, aby připravilo děti na život ve světě plném změn. Informuje ČTK.
Tomáš Sedláček v HN: Hra na školu nebo hra školou?
Ekonom Tomáš Sedláček se v Hospodářských novinách zamýšlí nad moderní podobou školy. Píše: „Část našich politických i podnikatelských elit nás neustále přesvědčuje o tom, že potřebujeme manuálně zručnou pracovní sílu. Přitom veřejným tajemstvím je, že během několika let, možná desetiletí nahradí manuální práci inteligentní roboti. Je to asi jako trénovat od osmi let budoucí taxikáře, když přitom v novinách denně čteme o autech, která budou jezdit bez řidiče. Ano, pár lidí bude řídit auta − ale asi tak, jako se dnes jezdí na koních. Pro potěšení, sport, nostalgii − ale i "na koně" se dnes jezdí v autě. Možná naše děti tuší něco, co netušíme my.“