Nejsme Wikipedie, spíš porodní báby. Děti musí najít samy sebe

Kromě zdravotníků jsou možná nejsledovanějšími hrdiny aktuální pandemie. Veřejnost diskutuje o distanční výuce, o schopnostech pedagogů učit on-line, ale i o tom, jaký vliv bude mít odloučení od spolužáků a učitelů na vzdělání a sociální vazby dětí. Jací ale učitelé na českých základních a středních školách jsou? Reportáž přinášejí Hospodářské noviny. 

Daniel Pražák: Zavření škol otevřelo Pandořinu skříňku průšvihů, o kterých ještě nevíme a ukážou se v budoucnu

„Já jsem učitel, ne epidemiolog. Chci věřit tomu, i když je to někdy těžké, že naše vláda postupuje podle nějaké logiky, a nic jiného mi nezbývá,“ říká učitel Daniel Pražák v rozhovoru pro Hospodářské noviny.

Tomáš Feřtek: Vážení rodiče, pomáhejte učitelkám a učitelům, kde je to jen možné. Ale netolerujte školám liknavost

„Nenechme se ukolébat tím, že základní školy včetně prvních stupňů mají být zavřeny "jen" na čtrnáct dní... V mnoha rodinách jsou dnes děti, které se téměř půl roku se školou míjejí a další měsíce podobného míjení je čekají. V této situaci je namístě apelovat na to, co na jaře zafungovalo překvapivě dobře. Na občanskou společnost, která si umí pomoci sama. Ta základní prosba zní: Vážení rodiče, pomáhejte učitelkám a učitelům, kde je to jen možné,“ píše Tomáš Feřtek pro Hospodářské noviny. 

Renata Veselá: Mohla jsem ještě učit, ale tohle nemám zapotřebí, odcházím!

Letos jsem prožila poslední rok své učitelské kariéry. Mohla jsem ještě učit, cítím se skvěle a moje profese mě baví. Přesněji řečeno práce s dětmi mě baví. Se slovy radši už ne, odcházím do důchodu. Jelikož mi hlavou víří mnohé příhody, které jsou pravděpodobně reálné i na jiných školách, rozhodla jsem se napsat tuto reportáž. 

Známkují za učivo z karantény. Učitelé nedodržují doporučení ministerstva

Školní rok sotva začal a někteří žáci již dostávají známky, a to navzdory manuálu ministerstva školství, který doporučuje nejvýše slovní hodnocení. Učitelé hodnotí v podstatě znalosti získané v období distanční výuky na jaře. Mapování vědomostí je podle ministerstva v pořádku, avšak bez dodatečného hodnocení známkami. Reportáž přináší iDNES.

Na papíře to vypadá jednoduše.‘ Podle dětské psycholožky Masákové čeká učitele náročné období

„Četla jsem si ten manuál. Vypadá krásně na papíře, ale když si představím, že dvanáctileté, třináctileté děti, které se těší na to, že budou spolu, že se budou taky pošťuchovat, mají udržovat odstup, tak bude pro učitele hrozně náročné vůbec udržet kázeň,“ řekla Radižournálu dětská psycholožka Václava Masláková.

Marie Gottfriedová: Koronavirus připravil učitele o mocenské nástroje, jako jsou známky nebo povinná docházka.

„Uplynulé “koronavirové” období nám zřetelně ukázalo naše role ve školních komunitách. Žák je ten, kolem kterého se vše točí, je to osoba, o kterou především jde, škola a učitelé jsou tu pro něho a mají hledat cesty, jak ho v pozitivním slova smyslu zasáhnout (ať už ve škole, nebo na dálku). Učitel je ten, kdo doprovází. Ten, kdo motivuje, povzbuzuje. Ten, kdo za všech okolností podporuje, jde naproti a nezlomí nad nikým hůl. Zřetelně na tuto roli učitelů ukázala distanční výuka, ztratili jsme řadu „mocenských” nástrojů, jako jsou známky, povinná účast žáků ve výuce a jiné formy odměn a trestů, a v plné nahotě jsme mohli objevit, že naše role je služebná, nikoli mocenská,“ píše ředitelka trmické ZŠ Marie Gottfriedová pro magazín Rodiče vítáni.

Mnoha dětem nejvíc chybí živý a vřelý vztah s rodiči, říká ředitelka školy ve vyloučené lokalitě.

Trmice jsou město s několika sociálně vyloučenými lokalitami a vysokou nezaměstnaností a zadlužeností. Třetina žáků tamní základní školy jsou Romové, každý sedmý má speciální vzdělávací potřeby. Velká část rodin nemá dostatečné vybavení pro výuku online. Anebo motivaci. Případně oboje. „O to kreativnější musíme být,“ říká ředitelka tamní školy Marie Gottfriedová. „To, v čem jsou děti nejvíc podvyživené, je živý a vřelý čas s rodiči. Být spolu a dělat takové ty úplně obyčejné věci jako převléknout peřiny, uklidit koupelnu nebo se naučit zatopit v kamnech.“ Rozhovor přináší magazín Rodiče vítáni.

Jitka Hřebecká: Všichni se učíme plavat, rodiče i učitelé

„A pokud jde o přetíženost rodičů, pro ilustraci jedna komunikace z naší školy. Matka: „Děti se mají naučit to a to, vysvětlovala jsem to svému dítěti strašně dlouho, zabralo to přehršel času. Poslali jste toho hrozně moc. Pro zdržení s vysvětlováním jsme se vůbec nedostali k těm videím, co jste poslali. Odpověď učitele: „To mě mrzí, v těch videích vysvětluje látku profi učitel. Tedy pokud byste je na začátku dítěti pustili (jak jsme psali), nemusíte nic vysvětlovat. Stihli byste zatím uvařit oběd,“ píše ředitelka základní školy Jitka Hřebecká pro magazín Rodiče vítáni.

Děti jsou čím dál tím chytřejší, říká učitelka, která vydržela celý život v jedné škole na malém městě

Jaroslava Marešová chtěla být učitelkou odmala. Po maturitě na střední pedagogické škole dostala umístěnku na základní školu v Kašperských Horách. Zůstala tam přes čtyřicet let, učila nejčastěji prvňáky a druháky. „Děti jsou čím dál chytřejší. Dřív nechodily do školy tak připravené, neznaly barvy, špatně mluvily. Ale během prvního roku ve škole se většinou všechno srovnalo,“ vzpomíná v rozhovoru pro magazín Rodiče vítáni.

Učitelům ZŠ Úpice-Lány došla trpělivost s problémovými žáky a napsali otevřený dopis poslancům

Učitelé Základní školy Úpice-Lány na Trutnovsku vyzývají v otevřeném dopise poslance Parlamentu ČR k řešení palčivých problémů ve školství. Cítí bezmoc a obavy z dalšího vývoje. Především v sociálně slabších rodinách podle učitelů vyrůstá generace nezodpovědných lajdáků a neplatičů. Nepomáhají třídní důtky, snížené známky z chování, zlepšení nepřináší ani spolupráce se sociálními pracovnicemi. Pedagogové proto vyzývají zákonodárce, aby situaci začali řešit. Informuje Český rozhlas.

On-line seminář 11.12.: Škola bez poražených

Respektující komunikace je pro mě základním stavebním kamenem jakýchkoliv aktivit ve škole a nejen v ní, říká učitelka 1. stupně ZŠ a lektorka kurzu Škola bez poražených Mgr. Kateřina Vrtišková.

Alena Jabůrková: Spolupráce s rodinou s cílem společně podporovat kvalitu učení dětí

V mateřské škole jsem zavedla pravidelné konzultace pro rodiče a vycházela jsem při tom z povinností učitelky MŠ popsaných v RVP PV. Kvalitní spolupráci mateřské školy s rodinou dlouhodobě považuji za základ pro naplňování individualizace v předškolním vzdělávání. Jako ředitelka mateřské školy jsem se zasadila o to, aby konzultace nebyla vnímána jako formální záležitost a nebylo to jen jakési „popovídání“.

Alena Jabůrková: Hodnocení dětí v mateřské škole ve spolupráci s rodiči. (Význam portfolia)

Smysl pedagogického hodnocení v předškolním vzdělávání spočívá v tom, že učitel průběžně sleduje, jak se dítě vyvíjí, jak se zdokonaluje ve svých dovednostech, jak si při hrách a běžných činnostech vede, jak se cítí, a vyhodnocuje, zda a jaké pokroky ve vzdělávání dělá. A to proto, aby zjistil, co dítě potřebuje. Proto jsem začala přikládat mnohem větší význam záznamům týkajícím se učebních (vzdělávacích) pokroků jednotlivých dětí. S otázkou hodnocení dětí, jejich výsledků a vzdělávacích pokroků úzce souvisí portfolia dětí.

On-line seminář 18.9.: Škola bez poražených I

Respektující komunikace je pro mě základním stavebním kamenem jakýchkoliv aktivit ve škole a nejen v ní, říká učitelka 1. stupně ZŠ a lektorka kurzu Škola bez poražených Kateřina Vrtišková. Cíle setkání: • Věnovat se více učení a výuce než řešení problémům s kázní a kontrolou • Vyrovnávat se s emocemi žáků a řešit náročné situace nebo konflikty • Vést uspokojivě schůzky a jednání s rodiči • Mluvit tak, aby jim druzí naslouchali a naslouchat tak, aby druhým porozuměli • Udržet si dobrý pocit a naplnění z práce učitele („jak nevyhořet“) • Rozpoznat, které dovednosti využít v rozdílných situacích

Ondřej Neff: Kybernetika a učitel. Roboti přicházejí a nevyhnou se ani školám. Důležitost kantorů ale nepoklesne

„Idea robotického učitele vychází z předpokladu, že učitel je tu od toho, aby předal mladé generaci informace, aby je něčemu naučil. Skutečnost je taková, že učitel je tu od toho, aby ho žáci měli rádi, vážili si ho a nechali se strhnout jeho příkladem. Pokud je učitel dobrý, takhle to funguje,“ píše Ondřej Neff v Lidových novinách.

Na komunikaci s rodiči se rozhodně necítím být připravená a moc se na to netěším, říká začínající učitelka

„Na fakultě nás dobře připraví na obor, ale na třídu a rodiče vlastně moc ne. Pár simulací jsme měli, ale málo. Přitom nasimulovat by se to dalo a hrozně bych to ocenila. Na komunikaci s rodiči se rozhodně necítím být připravená a moc se na to netěším,“ říká v rozhovoru pro iDNES začínající učitelka Tereza Minářová.

"Touhle dobou už jsme učitele obvykle měli." Školám na začátku roku chybí personál

Podle ředitele Základní školy Říčany Pavla Bednáře nevalný zájem o učitelství není dán jen nízkými platy, ale i vztahem pedagogů s rodiči. "Učitelé se rodičů bojí, nechtějí to dělat. Zažil jsem i případy, kdy učitelka dětem dávala samé jedničky, aby neměla s rodiči potíže," říká Bednář. Problém je podle něj v tom, že pedagogické fakulty nedokážou budoucí pedagogy připravit na to, co je ve škole opravdu čeká. "Uchazeči přichází nabití vědomostmi, ale neumí vyplnit administrativu, ani mluvit s rodiči," říká Bednář v reportáži deníku Aktuálně.

Odlišné světy učitelů a rodičů: Interakce s rodiči jako zdroj stresu učitele

„V mnoha studiích je sledována jako zřetelný zdroj profesní nespokojenosti, pocitů vyčerpání, zdravotních problémů a odchodu ze školství do jiného zaměstnání právě emočně náročná komunikace s rodiči, konflikty s rodiči a malá podpora od rodičovské veřejnosti,“ píšou Veronika Pavlas Martanová a Olga Konůpková ve studii Odlišné světy učitelů a rodičů: Interakce s rodiči jako zdroj stresu učitele.

Co bychom si přáli vědět, než jsme se postavili za katedru. („Nebyla jsem připravená na to, že ve třídě sedí děti...“)

„Na začátek učitelské kariéry jsme se zeptali devíti učitelů z různých typů škol (kteří se momentálně nacházejí v odlišných fázích své kariéry). Ve kterých oblastech ve svých začátcích cítili největší nedostatky? „Byl jsem příliš naivní v přístupu k dětem, začal jsem své pedagogické působení příliš uvolněně, kamarádsky a nedůsledně,“ popisuje své učitelské začátky učitel Tobiáš B., „možná jsme se učili, jak učit, ale už jsme se neučili, že všechny postupy fungují jen do určité míry, neučili jsme se vyrovnat se s konkrétními neúspěchy a zádrhely,“ vysvětluje možnou příčinu problémů teprve rok působící učitel.“ Reportáž přináší magazín Perpetuum.