Co bychom si přáli vědět, než jsme se postavili za katedru. („Nebyla jsem připravená na to, že ve třídě sedí děti...“)

pondělí 22. července 2019 ·

„Na začátek učitelské kariéry jsme se zeptali devíti učitelů z různých typů škol (kteří se momentálně nacházejí v odlišných fázích své kariéry). Ve kterých oblastech ve svých začátcích cítili největší nedostatky? „Byl jsem příliš naivní v přístupu k dětem, začal jsem své pedagogické působení příliš uvolněně, kamarádsky a nedůsledně,“ popisuje své učitelské začátky učitel Tobiáš B., „možná jsme se učili, jak učit, ale už jsme se neučili, že všechny postupy fungují jen do určité míry, neučili jsme se vyrovnat se s konkrétními neúspěchy a zádrhely,“ vysvětluje možnou příčinu problémů teprve rok působící učitel.“ Reportáž přináší magazín Perpetuum.



„V papírování. Na fakultě vás nikdo nenaučí, co kam napsat. Já proto ze začátku dost panikařila, protože jsem každou chvíli zapomněla něco někam odevzdat a pak to honila všude možně. To vnímám jako absolutně nedostačující v rámci přípravy,“ odpovídá Nikol G., učitelka základní školy, která do školství přišla před dvěma a půl lety. Dodává také, že jí během studia chyběly praktické a užitečné rady, které by učitelům usnadnily přechod do praxe. Stejně tak se podle ní fakulta nijak nevěnuje problematice rodičů dětí.

„Nebyla jsem připravená na to, že ve třídě sedí děti. V tom smyslu, že jsem si ne vždy šikovně poradila s různými situacemi, jako je vyrušování při hodinách nebo nepracování,“ popisuje svoje začátky Veronika M...

Velké rozčarování u více učitelů přišlo v momentě, kdy se setkali se svými staršími kolegy. Pro některé z nich byli kolegové nevyčerpatelným zdrojem důležitých informací a rad, jak s dětmi vycházet, pro druhé však byli překážkou, která jim nedovolovala realizovat jejich myšlenky a plány. „Byla jsem překvapená, že některé postarší kolegyně nechtějí přijímat nové metody. Není to nic divného, ale jdou zkrátka tou nejjednodušší cestou, aby nemusely vydávat tolik úsilí. Ve školství chybí více aktivních učitelů. Pak je těžké být iniciativní i jako začínající učitel, protože od ostatních kolegů zkrátka nepřichází tolik podpory,“ popisuje situaci Denisa J. ze speciální základní školy zaměřující se na děti se specifickými poruchami učení.

Nejsou to však jen starší kolegové, kteří mohou začínajícím učitelům (a nejen těm) způsobovat problémy. „Nečekala jsem, že rodiče mohou dnes do všeho mluvit. Kde bude dítě sedět, s kým, kam se pojede na výlet, jestli se pojede na výlet, zda se pojede na školu v přírodě, jestli bude angličtinu učit rodilý mluvčí, anebo ne. A nejlepší rodiče jsou ti, kteří vám do školy chodí radit, jak to máte dělat a jak učit. Z téhle ztráty respektu z učitelské profese jsem zklamaná,“ říká Nikol G.



Celý text naleznete zde

8 komentářů:

laimes řekl(a)...
22. července 2019 8:00  

stále spějeme k řešení fundamentu=školy státní a soukromé,ideální poměr 3:1
stát tím ušetří mnoho peněz a rodiče budou šťastni,že mají výběr

Tajný Učitel řekl(a)...
22. července 2019 8:36  
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Petr Portwyn řekl(a)...
22. července 2019 9:53  

Teda ne že by se člověk nemohl přepsat, když jen tak píše komentář, ale napsat do článku že "kolegyně nemuseli" vydávat mnoho energie... Možná by to chtělo vydat trochu energie na přečtení a kontrolu ;o)

Petr Portwyn řekl(a)...
22. července 2019 10:05  

Byl jsem příliš naivní v přístupu k dětem, začal jsem své pedagogické působení příliš uvolněně, kamarádsky a nedůsledně ... takže dělal přesně to, co měl podle "modernistů" dělat. A ono to kupodivu nefungovalo. To nechápu...
Jinak je to klasický počáteční stav. První rok dva člověku nevadí skoro nic, a pak, když poprvé nemůže mluvit, pochopí, že takhle to dál nejde.
možná jsme se učili, jak učit, ale už jsme se neučili, že všechny postupy fungují jen do určité míry, neučili jsme se vyrovnat se s konkrétními neúspěchy a zádrhely
To se člověk musí naučit.
Přes všechno to lezení postadolescentům kamsi jsou zkušenosti nenahraditelné. Můžete být přesvědčeni, že všichni ti "zkostnatělí" a "zaostalí" kolegyně nic nechápou a nesahají vám ani po kotníku, to nakonec patří k blbosti mládí, ale časem zjistíte, že v lecčems měli pravdu, a že si poradí.
Představa, že VŠ vypustí do světa dokonalého odborníka, je mylná v každém oboru. Proto mají nějaký čas na zácvik lékaři, technici, ekonomové... a učitelé.

Petr Portwyn řekl(a)...
22. července 2019 10:12  

Jinak to ohrnování nosu nad údajně ustrnulými a línými kolegy nad 40 je pitomost. Znám několik lidí 45+, kteří sjezdí kdejakou Heuréku a Elixír. Na rozdíl od mladších kolegyň s malými dětmi na to totiž mají čas.

tyrjir řekl(a)...
22. července 2019 14:46  

Když jsem nastupoval z autoškoly do provozu jako řidič školního autobusu, nečekal jsem, že na silnicich je tak "hustý" provoz, musí se dodržovat určitá pravidla, být ohleduplný ke všem a opatrný před nezodpovědnými řidiči, vlastními pasažéry a chodci. Jsem zklamán, jak málo prostoru je tu pro mou tvořivost. :)

Rada: ŠVP s častějšími piknikovými přestávkami pro sblížení řidiče s osádkou, dalšími piknikujícími řidiči a chodci. Brontosaurus to přežije, vzdělávání počká a pak bude radostnější.:))

Milan Keršláger řekl(a)...
22. července 2019 21:47  

Před vstupem na fakultu jsem jezdil o prázdninách na tábory - nejdříve jako pomocná síla (úklid, kuchyň) a u toho jsem si zkusil asistenta vedoucího. Pak jako vedoucí několik let a teprve pak jsem šel na peďák. Na peďáku jsem šel hned zkraje dělat zájmové kroužky na ZŠ... kde jsem i občas zaskakoval za nemocnou kolegyni (mé aprobace). Sice mne to nepřipravilo na vše, ale na hodně ano.

laimes řekl(a)...
23. července 2019 12:56  

já jezdil o prázdninách na tábory,musel jsem,děda byl funkcionář ROHu ve fabrice a jednou si nějaká vedoucí zlomila nohu tak děda zavelel "pojedeš",tak jsem jel do beskyd a velmi se mi zalíbilo a když nám odečetli stravu a pití tak jsem dokonce dosstal výplatu,jednou se mnou dědek vyxebal,výměna dětí s družebními partnery z itálie a řecka,těšil jsem se na teplé moře,do té diby jsem byl akorát na baltu,ovšem dědek prohlásil "to by byla protekce!" a poslam mě do.......volgohradu,poprvé v tetadle musel jsem si dát pár panáků,načež jsem usnul a vzbudila měaž letuška ,ža si děti hrají v pilotní kabině a že piloti chtějí abych je tam pouštěl jen po třech!tak jsem se vchopil a šel se družit s piloty a bylo to super !tábor byl super,sice ne u moře ale u volhy takže ksme měli výlet parníkem,děti jezdily na velbloudech,jednou mě ruský vedoucí požádal jestli bych nezajel do kolchozu dětem pro meluny,že tam má zanluvený náklaďák a svoje vedoucí poslat nemůže protože by se tam ožrali a dojeli za dva dny jako posledně.....takže ani za nás se všechno na fakultách neučilo....