Tajný učitel: Jak nenechat děti propadnout na vzdělávací dno? Každý propadlík je i naším selháním

Tajný učitel reaguje na text Julie Hrstkové „Ztracené děti i budoucnost“:
Selektujeme my učitelé hodnocením? Selektuje systém skrze testy u přijímaček a maturit? Selektují se děti samy tím, že se neučí? Selektujeme je tím, že je nedokážeme motivovat? Je potřeba najít odpovědi na otázky, jak podpořit nemotivované děti od školky výše, jak najít a rozvinout potenciál všech dětí co nejdále to jde, jak nenechat nikoho propadnout sítem až na vzdělávací dno, ze kterého se lze jen stěží vyhrabat. Pokusit se zahodit tzv učitelský nadhled a vložit se osobně do osudů dětí v našich třídách.

Učitelka Žaneta Odložilíková: Když se doslechnu, co o nás říkají někteří rodiče, je mi smutno

„ Neříkám, že je to lehké zaměstnání, ale je maximálně naplňující. Do školství člověk nepřichází ani zbohatnout, ani budovat velkou kariéru, ale může tvořit a rozvíjet sebe i své žáky, což mi dává ohromný smysl. Když se občas někde dočtu, jaké je o nás mínění ve společnosti, nebo se doslechnu, co o nás říkají někteří rodiče, je mi z toho smutno,“ říká češtinářka a dějepisářka z černošické základní školy Žaneta Odložilíková. Rozhovor je součástí seriálu MF DNES o učitelích pražských základních a středních škol.

Tajný učitel: Zima přišla, temno může odvrátit škola

Lid promluvil a vítězové slaví mlácením novinářů. Možnost vymanit se konečně z temného dědictví totality a strhnout nálepku východního proto-národa přišla a zas odešla. Zdá se, že záchrana posledních zbytků západního modelu demokracie a vybudování jejích nových základů, bude únavným bolestným během na dlouhou trať. V tomto maratonu může Čechům výrazně pomoci škola.

Martin Sokol: Nechci být Komárkův „normální“ učitel

Následující zamyšlení volně navazuje na glosu Zlaty Šťástkové „Dejme učitelům dostatek peněz a pak už jen klid na práci“ a na poněkud zbytečně podrážděnou reakci Michala Komárka „Je učitel omezený zaměstnanec, kterého nezajímá svět mimo jeho školu? Kdo je „normální“ učitel?“.

Lucie Tykalová: Jsem učitelka. Jsem hysterická kráva.

Bezdětná. Zapšklá. Stará panna. Nemá smysl pro humor. Hysterka. Sadistka. Prostě vždycky kráva. To jsou nejčastější odpovědi na otázku: "Jak si představujete typickou učitelku?" v mém soukromém výzkumu.

Michal Komárek: Je učitel omezený zaměstnanec, kterého nezajímá svět mimo jeho školu? Kdo je „normální“ učitel?

Tragický obraz učitele a školství přinesla ve své glose v Týdeníku ŠKOLSTVÍ Zlata Šťástková. Učitele podle ní, podobně jako „běžnou populaci“ nezajímají volby prezidenta, sestavování vlády, obsazení postu ministra… Důležitější je pololetní vysvědčení. Jediné, co učitelé potřebují, je dostatek peněz a klid na práci. Učitel je v tomto pojetí omezený zaměstnanec, který se nechce nechat vyrušovat „vnějším světem“. Co se děje někde tam venku, mimo školu bývá jedině od zlého. Politika. Ministři. Prezidenti. Reformy… Učitelé zřejmě doufají, že ani jejich žáci s tímto světem nebudou mít nic společného…

Václav Mertin: Zdravý rozum (O střetu zdravého rozumu a předpisů, zájmu dítěte, odvaze a alibismu)

„Velmi často se v nejrůznějších proklamacích zaštiťujeme nejlepším zájmem dítěte, ale pokládám za hrozné, když všichni zúčastnění kývají hlavou, že je něco špatně a zároveň že se nedá nic dělat, že to tak je, protože jinak to neumožňuje předpis. Když se jedná o dítě, je pro mě tato varianta mravně nepřijatelná,“ píše Václav Mertin v prosincovém čísle časopisu Řízení školy.