Školy trápí nerovnost v kvalitě i přetíženost ředitelů. O stavu českého školství přijdou diskutovat přední experti

České školství se musí zásadně proměnit, jinak bude společnost čelit velkým problémům. Až 50 procent současných profesí se dá plně automatizovat, člověka v nich tedy může nahradit některý typ stroje. Aby se lidé na trhu práce udrželi, musí se učit nové dovednosti. Dalším alarmujícím faktem je, že ředitelům škol až polovinu pracovního času zabere administrativa a zajištění provozu školy, místo aby se věnovali pedagogickým tématům. Vyplývá to z průzkumu společnosti McKinsey & Company, který prezentovali řečníci konference o vzdělávání PREF Conference 2020, která se uskutečnila 26. listopadu. Informují Hospodářské noviny. 

Studie: Za podprůměrnou úroveň vzdělanosti v některých regionech může i přílišná decentralizace zdejšího školství

Za podprůměrnou úroveň vzdělanosti v některých regionech může i přílišná decentralizace zdejšího školství a silná autonomie škol, a to jak v personální otázkách, tak v obsahu učiva. Česká decentralizace školství patří vůbec k největším v zemích OECD. Přispěl k tomu i vznik krajů a zánik okresních školských úřadů, prakticky všechny kompetence v základním školství pak přešly na obce. Připomínají to Daniel Prokop a Tomáš Dvořák ve studii Analýza výzev vzdělávání v České republice autorů. Autonomie škol je jedním z témat dalšího dílu seriálu Chytré Česko deníků Aktuálně a Hospodářské noviny.

Celý první semestr doučujeme studenty základy – hlavně matematiku a chemii, říká prorektor VŠCHT Milan Pospíšil

„Nejvíce diskutované je v současnosti regionální školství, které bylo v minulosti až přespříliš decentralizované. K tomu došlo už v dobách paní ministryně Buzkové. Výsledkem bylo, že školy ztratily přímou metodickou a podpůrnou vazbu na ministerstvo školství hlavní slovo mají zřizovatelé, v případě základních škol obce a v případě středních školou pak kraje. A často se stává, že na malých obcích není v silách zastupitelstva se o tu svoji školu kvalitně postarat, to se týká především věcí spojených se zajištěním provozu, a pak padá na bedra ředitele školy ohromné množství administrativy. Ředitelé základních škol jsou pak často přetíženi a nemají čas řídit samotnou výuku. Takže se ukazuje, že to byla chyba, a nyní se řeší, jak to napravit, jak ředitelům škol pomoct,“ říká v rozhovoru pro magazín Reportáže z průmyslu prorektor VŠCHT Milan Pospíšil.

V decentralizaci řízení jsme na prvním místě ze zemí OECD. Přináší nám to však spíš problémy než zisky.

Způsob řízení vzdělávacího systému od devadesátých let minulého století vykazuje kontinuální rysy rozvolňování, ztráty nástrojů a schopnosti ministerstva školství systém řídit. Česká republika se vyznačuje nejvyšší mírou decentralizace ze zemí OECD. Podstatnými momenty v této změně bylo zrušení okresních úřadů a s nimi okresních školských úřadu, vznik krajského uspořádání (2000) a přechod škol k vlastní právní subjektivitě (2003), přičemž do gesce krajů patří i řízení a financování školství. Nadační fond Eduzměna, publikuje poslední část studie, ve které mapuje aktuální situaci v českém školství.

Arnošt Veselý: Tři způsoby řízení školství: inženýrství, podnikání, nebo zahradnictví?

„Myslím, že najdeme v zásadě tři možné způsoby, jak přistoupit k řízení školství. První je tradiční a spočívá ve využití „klasických“ nástrojů, které mají vlády k dispozici, zejména pak financování a regulace. Tento přístup se zakládá na řízení „shora dolů“ a metaforicky jej označuji jako přístup inženýrský. Druhý způsob je naopak založen na řízení „zdola nahoru“ a stojí na představě, že nejlepší je nechat věci plynout s tím, že dobré věci se prosadí samy, pokud jim nikdo nebude bránit. Metaforicky tento přístup označuji jako podnikatelský. Konečně třetí přístup, který metaforicky označuji jako zahradnický, je založen na představě, že dobré věci se musejí prosadit samy odspodu, ale že k tomu, aby se prosadily, potřebují pomoc a podporu „shora“,“ píše Arnošt Veselý v lednovém čísle časopisu Řízení školy.