V decentralizaci řízení jsme na prvním místě ze zemí OECD. Přináší nám to však spíš problémy než zisky.

Způsob řízení vzdělávacího systému od devadesátých let minulého století vykazuje kontinuální rysy rozvolňování, ztráty nástrojů a schopnosti ministerstva školství systém řídit. Česká republika se vyznačuje nejvyšší mírou decentralizace ze zemí OECD. Podstatnými momenty v této změně bylo zrušení okresních úřadů a s nimi okresních školských úřadu, vznik krajského uspořádání (2000) a přechod škol k vlastní právní subjektivitě (2003), přičemž do gesce krajů patří i řízení a financování školství. Nadační fond Eduzměna, publikuje poslední část studie, ve které mapuje aktuální situaci v českém školství.

Každoročně chybí v rozpočtu školství 50 miliard Kč oproti průměru v zemích OECD. Proto je úroveň školy silně závislá na tom, do kterých škol a jakým způsobem kraje peníze posílají. Jsme svědky faktického vzniku čtrnácti různých školských systémů na úrovni krajů. V krajských zastupitelstvech ale mají silné slovo zástupci místních firem a do krajských školských koncepcí velmi přímočaře promítají své aktuální zájmy. To je další příčinou vzniku rozdílů a nerovností, tentokrát na regionálním základě.

Problematická je nízká kvalifikace zastupitelstev menších obcí, která rozhodují například o výběru ředitelů. To je velmi problematické, pokud 60 % základních škol nemá zřizovatele kvalifikovaného ve vzdělávání. Starostky a starostové menších obcí obvykle nemají o pedagogických trendech a jejich proměnách žádnou představu, proto řeší jen technický stav škol. Pokud investují, pak do infrastruktury škol, nikoli do lidí a jejich profesní podpory.


Další informace naleznete zde