Renata Schejbalová v Anketě portálu Česká škola: Koncepce se mění téměř s příchodem každého nového ministra

Portál Česká škola oslovil pedagogy i teoretiky a politiky s otázkami, které považuje pro perspektivy českého školství a vzdělávání za zásadní: Proč si v otázkách školství a vzdělávání stále tak málo vzájemně rozumíme? Proč je v diskusích tolik emocí, vzájemné nedůvěry až nepřátelství? Proč jsme tak málo schopni směřovat ke konsensuálním dlouhodobým řešením? Proč nám chybí vize?

Přinášíme dnes odpovědi ředitelky pražského gymnázia Nad Štolou Renaty Schejbalové. Schejbalová mimo jiné říká: „Řada škol naštěstí nějakou vizi má, pozná se hlavně podle toho, že o tyto školy mají rodiče velký zájem. Vize bohužel chybí státu.“

Reakce Kateřiny Valachové, Zdeňka Sotoláře, Arnošta Veselého, Josefa Kvasničáka a Dany Moree naleznete zde, zde, zde, zde a zde

V demokratické společnosti je běžné mít různé názory a vzájemně je komunikovat. Problém je ale podle mého názoru v tom, když se služba (a tou prostě práce ve školství je) mění v byznys. Pak si každý hájí své zájmy, probouzejí se emoce, napadají se i dobře míněné koncepce či vize.

Nabídka vzdělávání je v ČR naštěstí dost široká. Nechť si rodič pro své dítě vybere, jakou školu pro své dítě chce. Konkurence je zcela jistě dobrá a potřebná pro zvyšování kvality.

Řada škol naštěstí nějakou vizi má, pozná se hlavně podle toho, že o tyto školy mají rodiče velký zájem. Vize bohužel chybí státu. Nezaznamenala jsem, že by o post ministra školství byl někdy mezi koaličními stranami nějaký boj, vždycky tak nějak na někoho zbydeme. A jak má chudák ministr/ministryně vymyslet, prosadit a hlavně realizovat nějakou dlouhodobou vizi, dlouhodobou koncepci, když průměrná doba jeho/jejího působení na ministerstvu je 1,5 roku (od r. 1992 je současná ministryně již šestnáctá, a to nepočítám krátké působení paní Marksové po odchodu pana Chládka). Dílčí koncepce se mění téměř s příchodem každého nového ministra.