Tajný učitel se vrací k diskusi o přijímačkách: Nebude-li systém důvěřovat učitelům, nebudou učitelé důvěřovat systému

Pánové a paní krajští na svoji pubertu zapomněli jak na smrt. Zcela se jim vykouřilo z paměti, že žactvo se v čase mění. Jejich motivace, píle, cílevědomost, soustavnost, ambicioznost, soustředění, spolehlivost, pracovitost, to vše nezůstává na bodu vyplnění testu z 11.5. v 8:15, ne, ne.

Tomáš Feřtek: Minima pro přijetí na střední školy: Vzhůru na dno evropských statistik

„Ministr školství Robert Plaga uvažuje o zavedení minimálního počtu bodů, které budou napříště nutné pro přijetí na střední školu s maturitou. Činí tak na nátlak Asociace krajů, která o zavedení „nepodkročitelné hranice – cut off score“ usiluje už dlouho. Kromě jiného proto, že v krajských zastupitelstvech mají silné slovo průmyslníci, kteří dlouhodobě hledají jednoduchý nástroj, jak přesunout větší podíl žáků devátých tříd do učilišť, protože současná třetina populačního ročníku jim přijde málo,“ píše Tomáš Feřtek pro Respekt.cz.

Jiří Hlavenka: Inovativní veřejné školy fungují v podstatě disidentsky. „Žábou na prameni“ je MŠMT

„Takzvaný průmysl 4.0 je v našem vzdělávacím pojetí chápán, pokud to trošku zvulgarizuji, jako „nějaké moderní počítačem řízené stroje“. Takže – potřebujeme soustružníka 4.0, který bude pracovat s numericky řízeným soustruhem, a to je vše. Toto je ovšem naprosto mylné pojetí doby řízené technologiemi a robotizací, která vyžaduje nejen zcela nové profese, ale zcela nové dovednosti, v jejichž centru stojí kreativita s přizpůsobivostí, a kolem jsou další měkké dovednosti, jak správně zdůrazňujete. Vzdělávací systém chce místo toho chrlit inovované kovoobráběče,“ říká v rozhovoru pro magazín Perpetuum Jiří Hlavenka.

Ondřej Šteffl: Škola je tu pro děti, ne pro potřeby průmyslu

„Vzdělávání a školství se před letošními volbami stalo významnějším tématem než kdykoliv předtím. Všeobecná shoda je ovšem pouze v tom, že je třeba přidat učitelům. Jinak panuje „jetřebismus“ a „mělobysmus“, např.: „je třeba zkvalitnit vzdělávání“ nebo „chceme lépe vedené školy v lépe fungujícím systému…“ Inu, na tom se shodneme, stejně jako na tom, že je lepší být zdravý a bohatý než chudý a nemocný. Ale co se kvalitním vzděláváním myslí či jak bude vypadat lépe fungující systém, to se nedozvídáme. Vedle toho programy obsahují mnoho různých nápadů a námětů mnohdy zcela protisměrných. A to někdy i v rámci programu jedné strany,“ píše Ondřej Šteffl v Hospodářských novinách.

Klára Kalíšková: Dejme si pozor, abychom v debatě o vzdělávání nepodlehli tlaku průmyslové lobby

Pokud se chceme dobře připravit na pokračující technologický pokrok včetně robotizace výroby, musíme především upravit náš vzdělávací systém. Ten by měl vychovávat lidi, kteří jsou schopní učit se nové věci a přizpůsobovat se stále měnícím požadavkům trhu práce. Debata o českém vzdělávacím systému se však vede spíše o tom, zda bychom neměli dostat více žáku na učňovské obory (a na které), protože takoví pracovníci přece dnes na trhu práce chybí,“ píše Klára Kalíšková z VŠE v anketě Lidových novin k tématu robotizace.