Michal Zlatkovský: Psát správné - psát podle pravidel?

„Studium jazykovědy, případně přímo bohemistiky, dává tušit, že na tom něco bude. Přístupy k jazyku jsou dva - deskriptivistický, který má za to, že studium jazyka má být popisné a jen dokumentovat to, jak lidé mluví, a preskriptivistický, podle kterého se jazykovědci mají snažit najít „správnou“ formu jazyka a tu předepsat mluvčím. Čeština se tradičně drží toho druhého přístupu. Ze školy to známe všichni: odmala se musíme učit komplikovaná jazyková pravidla, od psaní měkkého i a tvrdého y po svévolně působící zákonitosti psaní čárek a velkých písmen,“ píše Michal Zlatkovský pro Týdeník ROZHLAS.

Michal Zlatkovský (repro ČT)

Důvody pro jednotlivá pravidla jsou většinou jen historické, často založené ještě na ideálech obrozenců -přesto má mnoho mluvčích češtiny jejich porušování za téměř neomluvitelné. V diskusích od nich často zaznívá podobná logika jako u obránců zkostnatělého školství obecně - přežili jsme to my, mladí to musí zvládnout taky. Situace se obrací až v poslední době...

Nejde samozřejmě o to úplně se vzdát českých pravopisných zvláštností - třeba rozlišování i a y vymizí jen těžko - ale o přizpůsobení se aktuálnímu stavu jazyka. O nejsložitější pravidla tak s největší pravděpodobností dříve či později přijdeme. Do té doby si můžeme připomínat slova, která ve své webové jazykové příručce uvádí Ústav pro jazyk český: „Protože Česká republika nemá jazykový zákon, který by úředně rozšiřoval působnost Pravidel českého pravopisu na jiné společenské komunikační sféry, zůstávají ve skutečnosti v prostředí mimo školu příručkou deskriptivní, mají doporučující charakter.“ 


Celý text naleznete v Týdeníku ROZHLAS