Před více než deseti lety u nás vyšel překlad americké příručky provázející učitele rozhodnutími, jež je třeba činit při práci s kurikulem. České vydání se jmenuje Od vzdělávacího programu k vyučovací hodině a shodou okolností jsem byl jeho odpovědným redaktorem. Když jsem po letech domlouval s nakladatelstvím název pro svou původní českou knihu o kurikulu, asi jsem nevědomky parafrázoval uvedený název. Knížka, kterou otvíráte, totiž rovněž chce provázet čtenáře po určité cestě. Na rozdíl od americké knížky však tentokrát nejde o cestu jedné učitelky nebo jedné školy, které připravuje svůj školní vzdělávací program. Mým hlavním cílem bylo pomoci čtenáři lépe porozumět kontextu cesty, po níž se česká škola jako instituce dostala od podrobných osnov přes první vlnu snah o vytvoření moderních vzdělávacích programů v devadesátých letech 20. století k rámcovým a školním kurikulům a k současné potřebě formulovat evaluační standardy.
Zásadní roli v těchto procesech hrála zahraniční inspirace, a proto je podstatná část práce věnována popisu zahraničních trendů a zkušeností. Kniha je určena zejména těm, kdo chtějí kurikulu hlouběji rozumět, případně dokonce kurikulární dokumenty zkoumat a hodnotit. Proto obsahuje poměrně rozsáhlou metodologickou část, jež se zabývá různými přístupy k analýze kurikula a obsahuje i ukázky jejich aplikací na kurikulární dokumenty.
Kniha ke stažení i prohlížení na Academia.edu
3 komentářů:
Zajímalo by mě, zda příručka v rámci zahraničních zkušeností obsahuje i negativa a rizika kurikulární praxe.
Můžeme se podobně ptát, proč vlastně jsou naše děti v posledních letech vzdělávány podle nedbale napsaných nebo nedůsledně implementovaných kurikul?...
Je potřeba si přiznat, že za těchto podmínek kurikulum není nějaká promyšlená stavba, je do značné míry historickou náhodou. Kurikula obecně historicky vznikají asi eklekticky, legitimizací stávající praxe nebo přebíráním příkladů ze zahraničí, spíš než systematickou racionální prací. Nebyla vyvinuta pro dosažení nějakého jasného souboru cílů, ale vytvořila se postupně, jak se zvyšovala složitost vzdělávání (Longstreet, Shane 1993, cit. in Marsh, 2004). V procesu tvorby obsahu školního vzdělávání (a tedy i v jeho výsledcích) působí
také řada iracionálních prvků a „strašidel minulosti“ (Kenwayová, 2008, s. 12), jež výrazně omezují předpoklad racionality.
Jestli to není totéž, co jsem psal zde.
Už jste si pane Šteffle opravil ŠVP ve Scioškole?
Okomentovat