Česká ombudsmanka (za podpory ministra školství) opakovaně zastrašuje ředitele škol kvůli šátkům a hábitům muslimských dívek.
Z článku Václava Klause ml. v Novinky.cz vybíráme:
Muslimské šátky ani hábity do českých škol nepatří a uvedu proč.
1) Tento důvod se uvádí často, ale nelze ho nezopakovat: My jsme tady doma a toto (povinné zahalování žen) není naše kultura. Povinností hostů – je naší kulturu ctít. Pokud tady chtějí žít, musí se asimilovat a přizpůsobit (stát se Čechy s jejich tradicemi a zvyky, mj. křesťanskými), nikoli my se přizpůsobovat jim.
Pokud se já rozhodnu žít na Novém Zélandu, musím tam pak přece vychovávat své děti jako Novozélanďany, aby se tam cítily doma a prožily šťastný život. Musím akceptovat jejich zvyky a nemohu požadovat, abych 28. září a 28. října nešel do práce, protože jde o významné dny pro mou kulturu či náboženství. Pokud se mi to nelíbí a radši než rugby mám pořád vršovickou Bohemku a Novozélanďani mi připadají buranští a netolerantní – letadlo do Prahy létá každý týden.
Někde na Nové Guiney a Nové Kaledonii jsou údajně stále kmeny, kde občas člena nepřátelského kmene sní. Pokud k nám emigruje nějaký takovýto kmen – budeme takovéto chování hodnotit jako vraždu s obzvlášť zavrženíhodnými pohnutkami. Ale půl světa daleko – je to jejich zvyk a odkaz předků. Berou to jinak, a když se tam budete chtít přestěhovat a žít – budete se s tím muset nějak srovnat.
Přečtěte si: Mají být české školy tolerantní i ke kanibalům z Nové Guiney?
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
8 komentářů:
Povídá kanibalka kanibalovi: "já tu ombudsmanku žeru!"
Šátek vyjadřuje deklasování ženy do podřízeného postavení (aby muže "nesváděla"), nikoliv náboženský symbol (tím je u muslimů například půlměsíc).
Trochu jde souhlasit, ale:
"Povinností hostů – je naší kulturu ctít. Pokud tady chtějí žít, musí se asimilovat a přizpůsobit (stát se Čechy s jejich tradicemi a zvyky, mj. křesťanskými), nikoli my se přizpůsobovat jim." - Měli jsme tu Židy a mnozí se nepřízpůsobili, mluvili často německy a nestali se křesťany. Našlo se řešení (konečné).
Kolego Jenyku, Židy tu máme stále. Stejně jako Vietnamce, Ukrajince, Američany, Kazachy, ba i pár Islanďanů by se našlo. Myslím, že všichni se přizpůsobili.
Co je ale podstatnější, v minulých stoletích se Židé jednoduše nemuseli přizpůsobovat, protože byli běžnou součástí středoevropského prostoru. Mluvili německy, protože němčina byla až do roku 1918 úředním jazykem.
Začínám se velmi silně přiklánět k jednotným, a pod hrozbou vyloučení vyžadovaným školním uniformám. To jest bez ohledu na pohlaví například:
kalhoty nebo sukně různé délky a barvy podle uvážení, triko, košile nebo mikina v různém provedení a barvě podle uvážení. Samozřejmě v souladu s pravidly BOZP.
A pokud má někdo strach, aby jiný viděl jeho vlasy, nechť se ostříhá dohola.
Národní identita někomu opravdu dělá potíže - co s ním? Vyhnat ho odevšad?Viz Ema Čulík na Britských listech:
"Pro mě, pokračuje režisérka, byla národní totožnost vždycky mlhavým pojmem. Narodila jsem se v Glasgow a žila jsem tam do věku 17 let, ale můj otec je Čech. Trávila jsem vždycky léto v České republice, kde jsem na letních táborech byla vždycky "ta Skotka". Ve škole v Glasgow si mě všichni zase všímali, že jsem odlišná, že sem "ta Češka". Nakonec z toho nemám pocit, že bych byla Češka či Skotka. A nakonec jsem utekla do Ruska, kde s přestávkami žiju už téměř devět let. Považuju se nyní za "typického cizince" - jsem cizinec, ať jsem kdekoliv."
jsem cizinec, ať jsem kdekoliv
Ano. Paní Čulík se tak může doopravdy cítit. Ale tak se člověk může cítit i ve vlastní rodině, pokud nesdílí její hodnoty, její způsob života.
Tady jde možná spíš o to, jak se paní, tam kde právě žije, chová. Jak ji vnímají její aktuální sousedi a spolupracovníci.
Učím nemálo dětí, které vypadají jako naprostí cizinci, a mně to nepřijde ani na chvíli. Kolikrát si říkám, tý jo, to je dneska doba. Hele, Čech jako poleno, do studia nic moc, ale polku tancuje jako strakonický dudák. A přitom vypadá jak Vietnamec.
Okomentovat