Václav Trojan o podpoře veřejného školství: Je třeba vyplout na moře, či jen odstranit balast?

středa 1. března 2017 ·

„Stalo se poslední dobou velice módní strefovat se do veřejného, zejména základního školství a pojmenovávat, co všechno nezvládá a neumí. Nepřipravuje děti do života, nerealizuje ty pravé (nejraději cool) aktivity, neumí děti zaujmout, a dokonce po nich občas také něco chce. Mnohdy je to jistě pravda, však v převážné většině otrávené šípy nepřinášejí ani náznak řešení,“ píše Václav Trojan z Pedagogické fakulty UK v aktuálním čísle časopisu Řízení školy.

Trojan pokračuje:

Václav Trojan (csm-praha.cz)
Fandím inovacím ve škole a bedlivě sleduji trendy nejen zvenčí, ale častými a důkladnými návštěvami ve školách, při rozhovorech s řediteli, učiteli, dětmi i rodiči. Jednou ze základních zásad správného řízení změny je to, že se nesmí (pokud to skutečně není pravda) u stávajícího týmu vytvořit pocit, že jeho dosavadní práce byla špatná či neúspěšná.

Zaujala mne v těchto dnech deklarovaná myšlenka, že je třeba podporovat veřejné školství, aby nedocházelo k dalšímu štěpení systému. Pokud to autoři tohoto prohlášení opravdu myslí vážně, a já jim moc fandím, budou pochopitelně muset také říci, jak ta podpora má vypadat a co by bylo potřeba udělat.

České školy odrážejí situaci ve společnosti. Mnoho bylo napsáno o selektivitě, o vzdalování jednotlivých skupin obyvatelstva od sebe, o odcizování lidí navzájem, proto podpora škol bude potřebovat mnohem širší kontext.

Chybou by bylo pokračovat v černobílém vidění světa, které je poslední dobou často používané. Leckdy totiž nejde při popisu novinek o objev nového světadílu, ale o nalezení nové inspirace, která pro svoji realizaci potřebuje odstranit starý nános, popř. ten v titulku zmiňovaný balast. Čím to je, že musíme znovu a znovu objevovat a přemýšlet o tom, zdali cestou přes oceán objevíme novou cestu do Indie, jako to udělal před několika staletími Kolumbus? Snad ne proto, že bychom byli tak sklerotičtí, pohodlní či přímo líní. Jsem přesvědčen o tom, že základním faktorem (ano, viníkem) je postupné přidávání balastu, který nenápadně, leč vytrvale doléhá na české školy. Balast v podobě nesmyslné byrokracie, protichůdných požadavků ze všech stran, mediálních masáží od lidí, jejichž jediným smyslem je hledání černých míst ve školách a podpora rodičovské nespokojenosti (bohužel to není pouze skutečnost sociálních sítí). Knížecí rady ředitele spíše naježí a odradí.

Budeme-li totiž hovořit o podpoře veřejných škol, musíme začít od toho, co už nyní dělají. Často je za nimi vidět moderní vynikající práce, která se ovšem povrchnímu pozorovateli může zdát běžná a obyčejná. Leč soubor neustále se opakujících změn a inovací nemusí být pro žáky a školy samotné to nejlepší řešení, některé změny je nutno usadit, zažít a s časovým odstupem reflektovat.


Celý text naleznete v aktuálním vydání časopisu Řízení školy

5 komentářů:

Unknown řekl(a)...
1. března 2017 v 10:53  

stát by sice měl školství podporovat,státní i soukromé,především by ho ale měl řídit a kontrolovat

Ygrain řekl(a)...
1. března 2017 v 11:12  

Konečně to někdo řekl.

Vladimír Stanzel řekl(a)...
1. března 2017 v 12:48  

"Balast v podobě nesmyslné byrokracie, protichůdných požadavků ze všech stran, mediálních masáží od lidí, jejichž jediným smyslem je hledání černých míst ve školách a podpora rodičovské nespokojenosti (bohužel to není pouze skutečnost sociálních sítí)." - copak na to řeknouúnapíšou kluci a holky z EDUinu, jejichž činnost je zde v kostce popsána?

RP řekl(a)...
1. března 2017 v 16:16  

"Fandím inovacím ve škole a bedlivě sleduji trendy nejen zvenčí, ale častými a důkladnými návštěvami ve školách, při rozhovorech s řediteli, učiteli, dětmi i rodiči." - konečně taky jednou vidím, že se někdo z výšin PedFakulty zajímá o dění ve školách a je ochotný o tom i napsat... Škoda, že takových lidí je málo.

Zdeněk Sotolář řekl(a)...
1. března 2017 v 16:50  

Nejen "černýcvh míst", ale míst řekněme dojných.