Před 48 lety se na Václavském náměstí zapálil Jan Palach

Kolem poledního si v prodejně domácích potřeb v Praze Na Poříčí koupil dvě umělohmotné nádoby s modrými víky za 36 korun. O něco později do nich načerpal u Benziny v Opletalově ulici čtyři litry benzinu. Čerpadlář si ho vybavoval jako „hodně bledého mladíka, který byl jakoby duchem někde jinde a byl oblečený v něčem tmavém“. Krátce před půl třetí odpoledne dorazil pod rampu Národního muzea na Václavském náměstí, nádoby otevřel, polil se benzinem a zapálil.

Jan Palach

Jeden z očitých svědků popsal událost takto: „Teď, když začal hořet, předstoupil dva tři kroky před ten sloup, úplně klidně, otřel si ruce a asi dvakrát nebo třikrát si sáhl rukama na hrudník. Ruce mu při tom hořely. Pak udělal pár skoků a sportovním způsobem se přenesl přes zábradlí, oddělující chodník od vozovky, a proběhl mezi dvěma tam parkujícími vozidly… Plamen byl naprosto bez dýmu, jasně oranžový.“

Jiný svědek viděl situaci z projíždějící tramvaje: „Nebyla vidět hlava, nic, jenom takový vánoční stromek, jenom nohy byly vidět. Ruce měl mírně rozpaženy. Já se domnívám, že měl asi zavřené oči, jako normální reflex na plameny, které mu šlehaly kolem hlavy.“

Psal se 16. leden roku 1969. Lidé v Československu právě tou dobou stále hlouběji rezignovali na ideály pražského jara, na možnost proměny totalitního režimu a smiřovali se s tím, že proti sovětské okupační moci nic nezmohou. Hořící mladík se jmenoval Jan Palach a chtěl rezignaci zlomit. Doufal, že společnost je možné vyburcovat k odporu.

Památku Jana Palacha si dnes lidé připomínají v Praze nebo v jeho rodišti ve Všetatech. Dnes bude také zahájena výstava v kostele Sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí, jejíž součástí bude promítání dokumentárního filmu Poselství Jana Palacha.


(Citace jsou ze studie Petra Blažka, která je součástí knihy Jan Palach ´69 vydané roku 2009)