„To, co vede ke stavům nyní zahrnovaným pod termín školní stres, bylo známo dávno předtím, než se slovo objevilo. Namátkou je možno připomenout klasika psychiatrie Emila Kraepelina na konci devatenáctého století a jeho výzkumy traumatizace dětí školním prostředím a požadavky. Podobné publikace se brzy po té objevují i v nejstarším a doposud vycházejícím českém pedagogickém časopise Komenský,“ píše psycholog Tomáš Novák v obsáhlém článku na serveru Vitalia.cz.
Novák charakterizuje školský stres jako kombinaci únavy, přetížení, vyčerpání. Je spojený s obavami, úzkostí a s chronickým pocitem neúspěchu.
A dodává: „Moderní definice školský stres považuje za soubor negativních podnětů, vyplývajících z nedostatečného respektování zásad duševní hygieny ve školní práci. Dále ze strádání vyplývajícího z nutnosti osvojit si látku, která dítě nezajímá nebo přesahuje jeho schopnosti. Posiluje jej široké spektrum zdánlivě s ním nesouvisejících podnětů a vlivů. Namátkou od špatného vzduchu v málo větrané třídě po nedostatečný pitný režim. Patří sem i chronický nedostatek pohybu spojený s přesvědčením, že vzorný žák kráčí po školní chodbě krokem důchodce.“
Podstatnou roli při vzniku školského stresu může hrát šikana, neurotický učitel nebo příliš nároční rodiče. Novák píše: „Velký vliv má i neurotický, nadměrně stresovaný učitel. Takový stav je nakažlivý – neuróza plodí neurózu. To není bonmot. Jde o shrnutí řady výzkumných studií o pedagogeniích, neurózách souvisejících s neurotickým učitelem. Existují i parentogenie, obdobně působící záporné vlivy rodičů. Pokud jmenovaní kladou nadměrný důraz na jedničky, dokáží stresovat i nadprůměrně nadané dítě.“
Celý text naleznete zde
Psycholog Tomáš Novák: Školský stres, přízrak (nejen) prvního září
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
3 komentářů:
...školský stres považuje za soubor negativních podnětů... ze strádání vyplývajícího z nutnosti osvojit si látku, která dítě nezajímá nebo přesahuje jeho schopnosti.
V informačních a komunikačních technologích, tedy v překotně rozvíjejícím se oboru je to můj takřka denní problém. Neustále si osvojovat něco, co žáky ale vůbec nebaví. Odhaduji, že se to týká tak pět a osmdesáti procent výstupů v rámci ervépé. To je pořád hledání, zpracování a posuzování nějakých informací, nacházení vhodných řešení, matika, logika. Je to k uzoufání. Proč tam nedali fejzbůk a basta.
Velký vliv má i neurotický, nadměrně stresovaný učitel. Takový stav je nakažlivý – neuróza plodí neurózu.
Nemohu posoudit. A jak je to v opačném směru? A o stupeň výš? A jak ve vztahu rodič - ditě?
Jak je to u dětí s mentálním postižením, které si mají osvojovat učivo, které nikdy nedokáží pochopit, zvládat požadavky, k jejichž dešifrování jim nestačí ani jejich slovní zásoba a řešit úlohy, které je nejen nezajímají, ale které překračují jejich duševní obzor. Jak se asi cítí děti odsouzené k trvalé neúspěšnosti?
Není to pro ně stresující a nepoškozuje to jejich už tak dost labilní nervový systém?
Jak je to u dětí s mentálním postižením
Rozhodně hůř, než u žáků majících problémy, které popisujete, paní CatCatherine, ale u kterých doposud nebylo žádné postižení diagnostikováno, protože ty setrvalé čtyřky na vysvědčení ve výběrové škole jsou připisovány vesměs neschopnosti učitelů.
Okomentovat