Arnošt Veselý v Anketě portálu Česká škola: Kdekdo si myslí, že školství skvěle rozumí

Portál Česká škola oslovil pedagogy i teoretiky a politiky s otázkami, které považuje pro perspektivy českého školství a vzdělávání za zásadní: Proč si v otázkách školství a vzdělávání stále tak málo vzájemně rozumíme? Proč je v diskusích tolik emocí, vzájemné nedůvěry až nepřátelství? Proč jsme tak málo schopni směřovat ke konsensuálním dlouhodobým řešením? Proč nám chybí vize?

Přinášíme dnes odpovědi profesora Arnošta Veselého z Fakulty sociálních věd UK, který se dlouhodobě zabývá vzdělávací politikou. Veselý mimo jiné říká: „Kdekdo si myslí, že školství skvěle rozumí a že řešení je nabíledni. Není. Vzdělávání je z jednou z nejsložitějších oblastí veřejné politiky, kde se ani ti nejzkušenější neshodnou na tom, jaké řešení je ideální.“

Reakce Kateřiny Valachové a Zdeňka Sotoláře naleznete zde a zde

Arnošt Veselý (FSV UK)

Nemyslím si, že situace v oblasti školství a vzdělávání se nějak zásadně odlišuje od jiných oblastí. Neschopnost domluvit se a dojít k nějakému dlouhodobějšímu konsensu napříč společností není nějak výjimečná. Vzpomeňme si například na veletoče v oblasti důchodů (druhý pilíř zavedeme a hned zrušíme), ve zdravotnictví (poplatky u lékaře) či v mezinárodní politice (kdo, že je vlastně náš spojenec?). V mnoha ohledech je situace ve školství prostě jen odrazem celé společnosti a naší (ne)schopnosti věcně diskutovat a domluvit se.

Ale nebyl bych tak příkrý v celkovém hodnocení situace. Nepředstavujme si, že jinde je to o mnoho lepší. Vzdělávání je plné hodnot a zájmů, a ty plodí emoce. I jinde se často stává, že nastoupená politika dlouho nevydrží a je vystřídána jinou hned poté, co se vymění vláda. V mnoha vyspělých zemích jsou zase dlouhodobě velmi napjaté vztahy mezi vládou a učiteli. V tomto ohledu to u nás zdaleka není tak špatné.

Ale situace samozřejmě není ideální. Příčin je mnoho. Zmíním jen tři. Za prvé, na rozdíl od některých jiných zemí, nejsme tolik vedeni ke kritickému myšlení a podložené argumentaci. Věci si často bereme příliš osobně. Větší nadhled by byl ku prospěchu. Za druhé, často nám chybí pokora. Kdekdo si myslí, že školství skvěle rozumí a že řešení je nabíledni. Není. Vzdělávání je z jednou z nejsložitějších oblastí veřejné politiky, kde se ani ti nejzkušenější neshodnou na tom, jaké řešení je ideální. Třetím a nejkonkrétnější příčinou jsou prostředky z evropských fondů. Ty zcela narušily normální alokaci zdrojů a ve školství se začalo pohybovat příliš mnoho jednotlivců a subjektů, kteří neberou vzdělávání jako poslání, ale jako svérázný způsob podnikání. Dohodnout se s těmito lidmi je opravdu hodně obtížné, protože mají jiné cíle než rozvoj vzdělanosti."