Přečtěte si: Svoboda učení

Umí tradiční škola žáky ještě zaujmout? Reaguje vzdělávací systém pružně na rychle se měnící požadavky digitálního věku? Neomezuje dětskou zvídavost, zájem o učení? A jak ovlivňuje sociální rozvoj dětí? Podobné otázky vedou mnoho rodičů k rozhodování, zda raději pro své dítě nezvolit některou z alternativních škol.


Z článku Evy Suchomelové v iHNed.cz vybíráme:

Nevýhodou může být nekompatibilita s klasickými školami při postupu dítěte do vyššího stupně. Problém není v dosažených vědomostech, tomu předchází striktní zákonný požadavek plnění rámcového vzdělávacího programu. Jde spíš o šok, který může dítě zažít, když přejde z přátelského, "chráněného" prostředí alternativní školy do ne vždy vstřícného kolektivu běžné školy. Často naráží na vysokou soutěživost a konkurenci mezi spolužáky, nízkou míru spolupráce mezi nimi. Také ne ochota pedagogů vyučovat a hodnotit jinak a silný tlak na výkon žáků mohou být na překážku. Toho se obává i paní Doležalová: "Trochu se bojím, že do první třídy pošlu natěšené dítě, které touží poznávat svět, má chuť se učit, a za pár měsíců mi domů bude chodit školák otrávený učivem, který je podle všeho 'hloupý', protože mu nejde matematika, nebo nešťastný, že dostal pětku, i když se doma snažil a trénoval. Je škoda zabít takový potenciál v poznávání, který má každé dítě." I proto se alternativní školy osvědčují spíše tam, kde funguje i mimo školu komunitní způsob soužití místních občanů. Jakmile dítě překročí rámec této komunity (např. odejde na studia do jiného města), střet s realitou pro něj může znamenat trauma. V citlivém věku dospívání pak může mít i tragické následky.