Děti povinně do školy od pěti let. Aby rodiče mohli dělat kariéru. Výchova dítěte u nás zřejmě není práce. Proč je to povinné? Kvůli sociálně vyloučeným oblastem.
Z komentáře Martina Fendrycha v Aktuálně.cz vybíráme:
Nerozumím té povinnosti. A pevné víře Valachové, že stát umí úplně malé děti vychovat lépe než rodiče. Že jim poskytne lepší péči. Jistě, v ghettech to podle průzkumů jednoznačně platí a předškolní výchova dětem pomůže. U jiných dětí je ale povinnost zbytečná a nesmyslná.
Logické by bylo rodičům nabídnout: máme dost školek, pokud dáváte přednost kariéře (Valachová to označila jako „principy vyššího slaďování rodinného a pracovního života“), pak můžete dítě poslat do školky nebo nulťáku. Pokud máte za přednější dítě, buďte s ním doma.
Přečtěte si: Škola jako táta a máma od pěti let dítěte. Ať žije kariéra!
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
6 komentářů:
Ono je to všechno tak nějak všelijak.
Jsou rodiče, kteří se diví, že v den státního svátku je školka zavřená, ptávají se, kdy už zase bude celotýdenní školka v přírodě v letoviscích, zimoviscích, jaroviscích i podzimoviscích, a jestli by to nemohlo být až přes víkend. Nejlépa oba. Také se jim tuze líbí zážitkové zůstávání dětí ve školce přes noc.
Jakkoli je někdo s mladším sourozencem na rodičovské, nebo jakkoli starší sourozeneci už dávno chodí do školy, vyzvedávají si dítka až úderem zamykaní školky. Mnohdy až na telefonickou výzvu, a to i o prázdninách. Živě se ale zajímají, jestli se dětem dostalo patřičného vyžití v přírodě, chtějí podrobné písemné zprávy o denních činnostech a videopřenos aktivit v reálném čase.
Martina Fendrycha jsem si kdysi vážil. Kdysi.
Jsou také rodiče,kteří školce věnují volný čas, opravují staré a vyrábějí hračky, pomáhají při pořádání slavnosti, vaří, pečou.
Někteří medvědi jezdí na mopedech. :-)
Někteří rodiče jsou zároveň i učitelé. Za kterou stranu kopat, to je oč tu běží. Ráno za učitele a po práci za rodiče? To je mašli.
Ráno za učitele a po práci za rodiče?
Ne. Důslední učitelé vůči žákům, milující rodiče vůči svým dětem setrvale.
Jestli jsem měl, až na pár výjimek, doopravdy problémy s rodiči svých žáků, pak to byly matky učitelky. Nejlépe pak kolegyně.
Jedna matka trvala na tom, že pokud jsem synka nechytil za ruku, jak mačká enter, nemohu jeho samostatnou práci posuzovat jako zkopírovanou. Jiná se urazila, když jsem ji odmítl jako doručovatelku vzlazů mezi její dcerkou a mnou. Další mne obvinila z nekolegiality, když jsem po dítěti chtěl omlouvenky stejně jako u jeho spolužáků. Jedna mi na otázku, jestli ji přijde únosné, aby protěžovala svého potomka na úkor ostatních, odpověděla, že je to její povinnost.
Zpravidla jsou to tytéž, které ve sborovně nejvíc těm spratkovitým žákům spílají.
Okomentovat