Když Miloš Zeman při návštěvě Pardubického kraje zavrhl vzdělávání hendikepovaných dětí v běžných školách, otevřel téma, kterým nyní základní školy žijí. Nemají strach z nemocných žáků či vozíčkářů, ale z příchodu zanedbaných dětí, které mohou být mentálně hendikepované.
Z článku Davida Půlpána v iDNES.cz vybíráme:
Ředitelka pedagogicko-psychologické poradny v Ústí nad Orlicí Petra Novotná souhlasí s tím, že pro některé školy to může být obtížný úkol.
„Jsou děti, které mohou být vzdělávány v běžném vzdělávacím proudu, ale vyžaduje to vyšší nároky na učitele a na organizaci výuky. Školy musí mít pro to vytvořené podmínky, vybavením, asistenty, prostory, musí mít šanci zajistit vzdělávání pedagogů. O tom se nyní jedná,“ řekla Novotná.
Ředitelka Základní školy Svitavy Lačnov Radka Renzová, která inkluzivní vzdělávání propaguje, obavy učitelů chápe. „Nejdříve je nutné splnit základní podmínky. Ve třídě musí být méně dětí, a ne že jich tam bude dvacet pět. Musí být asistenti, učitelé musí být nejen vyškolení, ale připraveni i mentálně. Je třeba zvládnout komunikaci s rodiči,“ vypočítává Renzová.
Podle ní to je úkol státu, aby školám pomohl. „Chybí podpora z nejvyšších míst, místo toho je stále slyšet, že inkluze je špatná,“ řekla.


1 komentářů:
Nemají strach z nemocných žáků či vozíčkářů, ale z příchodu zanedbaných dětí
Ani byste nevěřili, s kolika i velmi zanedbanými příslušníky velmi dobře situovaných rodin jsem se už setkal, setkávám se, a zdá se, že čím dál tím víc setkávat budu. Mnohdy nemají ani ty základní kulturní, společenské, hygienické a pracovní návyky. Nevědí, co je čest, morálka, pravda, slušnost.
Jak potom takoví lidé mají vychovávat vlastní děti, nebo dokonce vzdělávat cizí?
Okomentovat