Přečtěte si: Proč školy nefungují?

Poslední dobou se ve svém okolí stále častěji setkávám se stanovisky tohoto typu: Přijali jsme do firmy kluka / holku těsně po škole a ona / on nic neumí. Nedokáže vyřešit triviální praktické problémy, neumí se ani zeptat, jak to má udělat. Když se pídím po podrobnostech, dozvím se, že ač se jedná o absolventa ekonomického oboru, neumí pracovat s Excelem, má problém ovládat Outlook, nedokáže napsat reklamaci, protože neví, jak vypadá. K sečtení čísel 20 a 30 potřebuje kalkulačku a neví, že hlavní město Polska je Varšava. A navíc je takový absolvent přesvědčen o své dokonalosti a nepostradatelnosti.


Z článku Martina Blümela v NeviditelnýPes.cz vybíráme:

Takže proč školy nefungují? Je to dáno kombinací několika faktorů. Prvním z nich je odpor k biflování, které bylo označeno za překonané. Druhým pak neustálé zohledňování a rozvíjení (nebo aspoň konzervování) různých poruch učení či „problémů“. Třetím je naprostý nezájem většiny žáků a studentů o studovaný obor. Trochu vnímají výsledek, který jim často určili rodiče, ale nejsou schopni a ochotni pro něj sami něco dělat. Současná generace náctiletých je zvyklá na okamžitý efekt. Přidám si někoho do přátel – jsme přátelé. Mám chuť na pizzu – nechám si ji přivézt do školy. Pro řadu z nich je dlouhodobější úsilí sprosté slovo. Čtvrtým faktorem je pak fakt, že i když učitel chce žákům „šlápnout na krk“, je nakonec na straně poražených, protože si lemplové stěžují na České školní inspekci a tam jim dá za pravdu. Jeden příklad za všechny. Kamarádka učila na škole, kam přišla holka z Arménie s poruchami chování. Běhala po škole s nožem, vyhrožovala spolužákům zabitím včetně jejich rodin, učitelům nadávala do čů*áků... Když se ji pokusila škola vyloučit, podala stížnost. Zřizovatel si na školu došlápl s tím, jak je možné, že nedokáže integrovat někoho z jiného civilizačního okruhu...