Přečtěte si: Generace nesnesitelných rozmazlenců nastupuje. Čeká ji ale tvrdá realita

Zatímco Islámský stát s ohavnou teatrálností popravuje zajaté bělochy, Ukrajinu obsazují ruské síly a Boko Haram unáší a znásilňuje náctileté dívky, my se před displeji a monitory přeme, zda je český voják, padlý „tam někde“, hrdina, anebo žoldák. Z pohledu reálné síly či z pohledu českých vojáků v akci vypadáme jako neškodná koťátka, která si hrají s míčkem.


Z článku Jiřího Špačka v Lidovky.cz vybíráme:

Ale zase: jedenáct procent současných dětí ve věku 4–17 let trpí neurovývojovou poruchu ADHD, tedy poruchou pozornosti s hyperaktivitou – proti necelým osmi procentům u millenials. Snížila se schopnost orientace v reálném, hmatatelném prostoru; na svých zařízeních jsou závislí i při tak běžné činnosti, jako je dostat se z jedné části města do druhé. Slova v textových zprávách nahrazují emotikony i emoji (grafické symboly zaměňující celé výrazy, tedy psané slovo nahrazují obrázky). Sport považují za něco, co se dělá pro zdraví, nikoliv za hru a zábavu. (...)

Uvedená zjištění a uvedené interpretace samozřejmě lze zpochybnit, některé výzkumy jsou prováděny na zakázku marketingových agentur, jiné pro instituce americké vlády. Jedním ze skutečně zajímavých údajů je, že příslušníci americké Generation Z chtějí změnit svět k lepšímu svou prací, a to v 60 procentech proti 39 procentům v generaci předešlé. Pociťují větší odpovědnost k prostředí, v němž žijí, případně k Zemi jako životadárné planetě. Ovšem tito respondenti zatím, to je třeba dodat, nevstoupili do reality pracovního trhu. Tam se totiž teprve vyjeví, nakolik je jejich odpovědnost k okolí i k Zemi pevná.