Z článku Karla Dolejšího v BritskéListy.cz vybíráme:
Zkouším si od ledna, kdy jsem se o protestech kanadských učitelů dozvěděl, představit situaci, kdy čeští učitelé z libovolného kraje v libovolné situaci poženou exekutivu k soudu, vyhlásí stávku a vyjdou do ulic, aby demonstrovali za svá práva. Ale prostě to nejde. Tak velkou imaginaci nemám. Vždycky skončím u učitele průměrného rakousko-uherského pedanta a hlasatele disciplíny, který veřejné protesty považuje za šamanské zvyklosti jakéhosi cizího, zaostalého kmene, zatímco on, učitel, je přece strážcem loajality k řádu, a basta... Vždy se nakonec identifikuje s těmi, kdo vládnou.
Článek v The Province
5 komentářů:
Pan Karel se usvědčuje z hluboké neznalosti současného stavu českého školství, a to zde: "Učitelé, kteří se nedovedou brát ani za svá vlastní práva, pak vychovávají budoucí generace konformistů, jež český marasmus nechají dál spokojeně vyhnívat."
Každý, kdo stojí dnes a denně za katedrou, ví, že školství dnes prakticky nevychovává, že formativní složka výuky je silně potlačena, neb nemáme žádné pravomoci, které by nás k tomu opravňovaly. Vychovává hlavně rodina a ulice. Škola je daleko, na samém chvostu.
tyhle plky zpoza velké louže miluju:takže v česku to milej zlatej chodí takhle: v našem kraji je 18% nezaměstnanost,je zde 250 zš+sš a na nich 4000 učitelů,uřitelský plat je pokládan za pohádkový,na pracáku je zaregistrováno 400 nepracujících kvalifikovaných učitelé a stejně tolik brigádnicky pracujících mimo školství,ale hledajících místo ve školství,na nabídku volného místa přijde řediteli 30-60 životopisů,už začínáme chápat?
A učitel beroucí se za svá práva je ihned dehonestován nějakým přitroublým publicistou (nehodným toho jména).
Skoro by se chtělo zajásat, že se skutečným sociálním konfliktem nemáme žádné zkušenosti.
V každém případě mám několik šanonů podkladů ke studiu následků 'braní se za svá práva' na všech úrovních státní správy a samosprávy v oblasti školství.
V lepším případě odpovědný orgán konstatuje, že zákon byl sice porušen, ale že nejsou stanoveny sankce. V horším případě je zjednána dílčí náprava nepatřičného stavu. Pak ovšem můžete počítat s doživotním vyobcováním z okruhu těch, se kterými se mluví. Čas od času se možná dozvíte o tom, kterak se o vás sbírají informace, nechávají sepisovat petice, nebo o mnohých jednáních, na kterých se různě probírá, co tedy s vámi, a co se vám nechá a za jakých okolností učit.
Ani nemusíte poukazovat na nějaké zvlášť nepatřičné zhovadilosti. Zkuste se třeba na nejbližší poradě pozeptat například na konkurzní koncepci rozvoje školy, na vizi, s kterou se směřuje k světlým zítřkům vzdělanosti národa a konkurenceschopnosti absolventů vaší školy.
Publicistická dehopnestace je dopravdy ta nejmenší nepříjemnost, která by vás mohla potkat. Když si pak zajděte si na nějaký seminář o mobingu a bossingu, záhy si uvědomíte, že byste klidně mohl sám přednášet.
škoda že nám ten publicista nenapsal,jak by taková kanadský učitel reagoval na otázku ředitele školy: "a vám se pane kolego na naší škole již nelíbí?"
Okomentovat