Přečtěte si: O šátcích a úlevách

V průběhu minulého týdne se v českých médiích objevila další "multi-kulti" kauza. Jejím středobodem byl (dobrovolný) odchod dvou muslimek ze střední školy proto, že jim škola (v souladu s platným školním řádem) nepovolila nosit při výuce hidžáb. Co jsem tak četl na internetu, zvažují obě dívky žalobu a už se obrátily na úřad ombudsmana. Podle mě je jenom otázkou času, kdy se problému chytnou "experti" z různých neziskovek a ředitelka školy bude nakonec přibita na vrata, neboť je "rasistka". Podívejme se na celý problém z trochu jiného úhlu.


Z článku Martina Blümela v NeviditelnýPes.cz vybíráme:

Každá škola má svůj školní řád, který pochopitelně vychází ze školského zákona - ten zase nesmí odporovat ústavě. Studenti a žáci mají tedy určitá práva, ale také řadu povinností. Bohužel, dnes se každý, kdo má s prominutím do zadku díru, ohání těmi právy, ale na povinnosti se zapomíná.

V praxi to znamená, že školy dnes často ani tak neučí, jako neustále "zohledňují" nějaké specifické potřeby studentů. Připouštím, že jistá míra osobního přístupu není na škodu, ale vše musí mít své meze. Na to, že lidé s dyslexií či dysgrafií dnes mají běžně maturitu, jsme si už zvykli - mají maturitu stejně platnou, jako třeba literárně činný student gymnázia. Kdo poukáže na to, že studenti se specifickými vývojovými poruchami nejsou s to napsat souvislou větu bez chyby nebo přečíst něco nahlas, je obratem označen za kverulanta. Mají na to přece papír, tak o co jde, ne...