Ondřej Neumajer: Platformy a systémy pro školní komunikaci a spolupráci

Zítra ráno videohovor s třídním učitelem na Zoomu, následně si přečti zadání úkolu v Bakalářích, jak o tom píšu na webových stránkách školy v rubrice vaší třídy, do zítřka vlož splněný úkol do Google dokumentu, pořízenou fotografii do sdíleného Padletu, a až to budeš mít, napiš o tom e-mail učiteli angličtiny. Kdybys potřeboval pomoct, napiš mi přes WhatsApp nebo si dáme Skype. Stop, takhle dál už ne!

Ondřej Neumajer (neumajer.cz)

Výše popsaná situace nemusí nastat, pokud má škola jednotná školní pravidla pro online komunikaci. Promyšlená pravidla eliminují stav, kdy učitelé volí každý podle svého vlastního uvážení ad hoc nástroje, které mají různé ovládání, vyžadují různé přihlašovací údaje, mohou být vzájemně nekompatibilní.

Zavedení jednotné komunikační platformy je pojem, na který poukazuje nesčetné množství návodů a doporučení pro školy v době vzdělávání na dálku. Cílem jednotné komunikace je nastavit na škole takové prostředí a vnitřní kulturu, ve které stačí žákovi ke komunikaci jeden, případně velmi omezené množství softwarových nástrojů, pomocí nichž může se školou komunikovat a spolupracovat na zadaných úkolech. To samé platí pro učitele a rodiče.

Pokud škola vytváří vlastní digitální strategii zpravidla formulovanou v dokumentu ICT plán školy, mělo by být právě směřování k jedné hlavní platformě, kterou učitelé mají k dispozici, jedním z klíčových přínosů takového dokumentu. Samozřejmě pouze za předpokladu, že je takový plán sepsán nejen formálně na papíru či uložen na disku nějakého počítače, ale že se nad ním vedení školy ve spolupráci se školním ICT metodikem čas od času schází, aktualizuje jej, a především na základě jeho obsahu činí příslušné kroky. Takových škol je podle zjištění České školní inspekce (ČŠI) z roku 2017 mezi středními a vyššími odbornými 88,7 %, mezi velkými základními nad 150 žáků 89,6 % a mezi malými 71,8 %.

Proč tedy píši o něčem, co se podle statistik zdá být ve valné většině škol zajištěné a v pořádku? Situace vzdělávání na dálku ukázala, že tomu tak většinově není, a výběr vhodného systému realizoval jen zlomek škol. Proces volby jednotné školní platformy je totiž nadmíru komplikovaný, což má primárně dvě příčiny: proniknout do možností nesčetného množství na trhu nabízených informačních systémů, platforem a programů zabere velké množství času, což je komodita, které se ředitelům škol dostává nejméně. Zatímco redakcemi odborných počítačových časopisů jsou čas od času přinášeny srovnání různých informačních a komunikačních systémů pro podnikové prostředí, a to zpravidla s popisem a srovnáním mnoha funkcí a možností, pro prostředí škol jsem se s takovým srovnáním nikdy nesetkal. Druhý důvod vlastně jen prohlubuje ten první – vývoj těchto systémů je tak dynamický, že jakékoli srovnání bude příští školní rok zastaralé. Může za to překotný vývoj technologií, digitálních trendů, legislativy, no a jak se ukázalo, také nenadálá situace s koronavirem, který dokázal ovlivnit situaci na trhu zcela zásadně.


Celý text naleznete zde