Slováci češtině rozumí i po rozdělení státu, pro mladé Čechy se ale slovenština stává cizím jazykem

Komunikace v obou jazycích yla pro Čechy i Slováky neoddělitelnou součástí nejen společného státu, ale také „sametové revoluce“. Pro starší generace byl vedle odchodu prezidenta Husáka symbolem změny návrat Alexandra Dubčeka do čela Federálního shromáždění – a jeho nekonečné slovenské projevy. Stejně jako se později na odlišnou, samostatnou cestu vydaly obě součásti někdejší federace, oddělila se také cesta obou jazyků. I když ne tak docela. Zatímco české děti z porevolučních generací mají slovenštinu za opravdu cizí jazyk a musí se ho alespoň trochu učit, jejich slovenští vrstevníci se v češtině pohybují mnohem přirozeněji, protože v mnohem větší míře sledují české televizní stanice a čtou české knihy nebo internetové stránky. Reportáž přinášejí Hospodářské noviny.

Zatímco o slovensky psanou literaturu v Česku je zájem nevystopovatelný, na prodeji největšího slovenského knižního velkoobchodu Ikar se česky psané knihy podílejí zhruba osmi procenty. „Všeobecne záujem pozvoľna klesá, ale to je spôsobené primárne tým, ze veľká väčšina kníh sa robí už aj v slovenskom jazyku. Výnimkou sú samozrejme knihy českých autorov a prípadne odborné publikácie,“ říká obchodní ředitel Ikaru Peter Kačmár. Podle něj je určitě pravda, že Slováci rozumějí češtině lépe než Češi slovenštině. „Vidíme to aj na predaji kníh v slovenčine na území ČR, ktorý je absolútne zanedbatelný. Najmä mladšia generácia Česka má podľa všetkého už problémy slovenčine porozumieť.“

Zatímco Češi přestávají Slovákům rozumět, Slováci si naopak znalost češtiny pěstují – mimo jiné proto, že Česko pro ně představuje zemi, kam lze relativně snadno odejít studovat nebo pracovat. Navíc slovenština má v Česku výjimečné postavení: bez překladatele či tlumočníka ji český právní řád umožňuje použít v řadě právních nebo úředních dokumentů.


Celý text naleznete zde