Lada Flachsová: Hodnocení žáků, individualizace v hodnocení učitelem

Slovní hodnocení je více vypovídající jak o přednostech daného žáka, tak o doporučeních ke zlepšení. Ale … z naší zkušenosti bývají reakce ze strany zákonných zástupců ve větší míře stejné: je to dlouhé na čtení a nevím, jakou vlastně známku dostal…; nebo: děti si to stejně nepřečtou a diví se…; ale i: dětem je líto, proč nemají známku jako ostatní… Druhá část zákonných zástupců kvituje slovní hodnocení, aby měli bližší představu o pokroku svého dítěte, nebo jen chtějí dítě „chránit“ před tím, aby vidělo jinou známku než jedničku.

Ze strany učitelů máme na hodnocení dvojí pohled: aby bylo hodnocení takříkajíc „šité na míru“ danému žákovi, představuje tato část práce učitele velkou zátěž jak časovou, tak i náročnou v oblasti jazykové vybavenosti. Pokud naši pedagogové připravují hodinu, uvažují i o způsobu hodnocení. Snažíme se o formativní hodnocení u všech žáků naší školy; u žáků, kteří pracují podle vytvořeného individuálního vzdělávacího plánu, průběžně poskytujeme informace o pokrocích samotným žákům i jejich zákonným zástupcům prostřednictvím komunikačních deníků či pololetních hodnocení.

Hned na začátku školního roku vysvětlíme všem žákům pravidla hodnocení. Jasně vysvětlujeme důvody určitého hodnocení, jeho smysl, cíl a přístupy k hodnocení různých žáků. V naší škole se u většiny žáků držíme klasických známek, i když se potýkáme s určitými problémy. Všichni víme, že není jednička jako jednička. Proto se domníváme, že slovní hodnocení je daleko výstižnější a hodnotnější. Slovní hodnocení používáme u některých žáků, kdy si o ně rodiče požádají na základě zprávy z poradny. Může se jednat o slovní hodnocení jednoho, ale i více předmětů. Je jasné, že např. žáka s vývojovou dysfázií je třeba takto hodnotit kromě českého jazyka také v dalších předmětech, kam se jeho porucha promítne. Toto hodnocení vypracuje učitel za svůj předmět – dotkne se všech oblastí daného předmětu. Nepoužíváme zkratky ani cizí slova, aby se v hodnocení orientovali jak zákonní zástupci, tak i žák. Hodnocení adresujeme žákovi, proto ho oslovujeme. Součástí hodnocení bývá doporučení vyučujícího, jak by žák měl, mohl postupovat dál, aby dosáhl svého maxima.

Součástí hodnocení jsou kritéria, z nichž vybírám:

• Při hodnocení se přihlíží k celé osobnosti žáka, jeho individuálním zvláštnostem, snaze, píli, přihlíží se k věkovým zvláštnostem žáka, i k tomu, že žák mohl v průběhu klasifikačního období zakolísat v učebních výkonech pro určitou indispozici.
• Při hodnocení a při průběžné i celkové klasifikaci učitelé uplatňují přiměřenou náročnost a pedagogický takt vůči žákovi. Učitelé klasifikují jen probrané a procvičené učivo.
• Součástí hodnocení je i sebehodnocení žáků, jejich snaha a schopnost posoudit nejen svoji práci, ale i vynaložené úsilí, osobní možnosti a rezervy.
• Výsledná známka, případně slovní hodnocení za klasifikační období musí odpovídat známkám a slovnímu hodnocení, které žák získal, a doplňujícímu slovnímu hodnocení, které bylo sděleno žákovi a jeho zákonnému zástupci v průběhu klasifikačního období.

V kapitole Zabezpečení výuky žáků se speciálními vzdělávacími potřebami se v oblasti hodnocení opíráme o: hodnocení i dílčích postupů, tolerantní hodnocení, hodnocení pouze obsahové stránky, při písemném ověřování znalostí je možné nabídnout alternativní variantu, např. test s výběrem odpovědí či ústní zkoušení, shovívavější hodnocení práce s textem, kvůli nepřesnostem vzniklým nedokonalostí čtení.

Hodnocení jednotlivých předmětů máme sepsáno v ŠVP u toho kterého předmětu, kde je popsáno, co hodnotíme. V anglickém jazyce jsou to např.: prověrky na slovní zásobu (tolerantní hodnocení nebo i možnost ústního zkoušení u žáků s SPU), menší prověrky zaměřené na porozumění textu, poslechu, gramatických jevů.

V případě potřeby musíme umět převést SH do klasifikační stupnice. Převedení se řídí opět ŠVP – kapitolou Kritéria hodnocení, kdy popsaný slovní stav odpovídá danému klasifikačnímu stupni.


Celý text naleznete zde