Bořivoj Brdička: Od cvičení opakováním přes náhodu k vlastnímu výběru. (Každý dobrý učitel ví, že činnosti je třeba střídat)

Blokové procvičování určité dovednosti v praxi znamená, že se ta samá stejná věc opakuje tak dlouho, dokud se nedosáhne znatelného zlepšení. Jedná se tedy o klasický dril. Náhodná metoda to dělá jinak. Procvičuje více dovedností tak, že je střídá a minimalizuje opakování stejných. Bloková metoda má smysl pouze při počátečním zdokonalování techniky.

Bořivoj Brdička (youtube.com)

Soustavné opakování stejné činnosti nestačí. Ve sportu již zvítězily tréninkové postupy jdoucí nad rámec drilu. Vycházejí z toho, že každý hráč musí během hry provádět tři různé činnosti. Čte hru, plánuje, co udělá, a hraje. Mnohem efektivnější je procvičovat různé aktivity náhodně.

Analogie s výukou je nasnadě. Každý dobrý učitel ví, že činnosti je třeba střídat. Navíc je zde snad jen ona náhodnost výběru. Pokud se učíte cizí jazyky, možná znáte metodu intervalového opakování, která pracuje na podobném principu.

Například Schmidt a Lee v závěrech svého výzkumu uvádějí tyto zřejmé přínosy náhodné metody:

• a ktivizace žáka díky nepředvídatelnosti dalšího postupu;
• lepší zapamatování díky snadnější odlišitelnosti různých úloh;
• lepší zapamatování díky nutnosti přenést řešení předchozího typu cvičení z pracovní paměti do dlouhodobé;
• potřeba generovat správný postup řešení vždy znovu zlepšuje výsledky učení.

Náhodná metoda je vhodná tam, kde je množina procvičovaných situací, do nichž se žák může v praxi dostat, konečná. Je-li naším cílem dovést ho na nejvyšší úrovni až ke schopnosti řešit nepředvídatelné problémy (kvadrant D v Rámci relevance výuky podle ICLE), pak s řízeným náhodným výběrem z pevně dané množiny výukových aktivit nevystačíme.

Mnohem silnějším nástrojem je vlastní volba žáka. Zpočátku ani nemusí být úplně neomezená. Volba se může týkat různých věcí – typů činností, nástrojů, obsahu učební látky, rychlosti, pořadí či způsobu hodnocení výsledků.


Celý text naleznete zde