Tomáš Feřtek: Slyšel někdy Václav Klaus mladší o formativním hodnocení?

„Je to jako další otočení kliky flašinetu. Přijde vysvědčení a v médiích se objeví další porce polemiky, zda je lepší známka, či slovní hodnocení. Ti konzervativnější učitelé a rodiče zopakují, že známky mají tradici a jsou pro rodiče srozumitelné, protistrana argumentuje, že číslice nese minimum informací a zbytečně děti nutí učit se nikoli proto, aby něco věděly, ale „pro jedničku“,“ píše Tomáš Feřtek pro Respekt.cz.

Tomáš Feřtek (eduin.cz)

Pravdu mají vlastně obě strany, ale během let se jak teoretická debata, tak praxe škol o dost posunuly. Pro objasnění tohoto ohybu lze vyjít z výroku Václava Klause mladšího, jak ho v článku o známkování hudebky, výtvarky a tělocviku cituje idnes.cz nebo aktualne.cz. Klaus zastává názor, že by standardní systém klasifikace měl být zachován, protože je podle něj přirozený; děti potřebují vědět, jak na tom jsou, nebo kde mají v učivu mezery a potřebují přidat. Proto mu přijde debata o zrušení známek absurdní.

V tom, co děti potřebují, má Klaus naprostou pravdu. Jenže nejspíš nevnímá, že právě tohle je nejsilnější argument proti známkování. Pro dítě je důležitá co nejčastější zpětná vazba, informace o tom, co se mu daří, a co ne. Ideálně v každé hodině. K tomu se zrovna známky příliš nehodí. Trojka z písemky mi obvykle neřekne moc přesně, co umím a v čem potřebuji přidat. To musí doříct učitel a vysvětlit, kde mám slabé místo. Navíc je u písemky obvykle už trochu pozdě. Ideální je dozvědět se to přímo v hodině.

Je něco takového uskutečnitelné? Zrušení či omezení známek rozhodně neznamená zrušení hodnocení a zpětné vazby. Naopak. To, že se děti a rodiče nefixují na číslice s hvězdičkou či bez ní, uvolní prostor pro přesnější informování během práce.


Celý text naleznete zde