Jak nepřijít s dětmi o uši, hlasivky a nervy? Učitelé si radí, jak ve třídě udržet kázeň

„Snad vinou mé vlastní neschopnosti a nedůslednosti, snad kvůli počátečnímu idealismu přinesenému z fakult a snaze o přátelský a rovnocenný přístup jsou mé hodiny na ZŠ plné nekázně. Myslíte si, že se hodiny na základní škole dají provést tak, aby v nich byla přiměřená kázeň, ale učitel se zároveň nechoval jako bachař, který děti razantně (až jízlivě) usměrňuje a rozdává kázeňské postihy? Možná na 2. stupni ZŠ není jiné cesty?“ Tento dotaz vznesl anonymně na Facebooku mladý, nezkušený učitel z druhého stupně základní školy. Odpověď hledá magazín Rodiče vítáni.

Pokud přijde učitel do třídy, která je zvyklá pouze na frontální výuku, a pokusí se o náročnou skupinovou aktivitu, často se mu hodina rozpadne. Děti využijí příležitosti a namísto soustředěné práce začnou lumpačit. Není to tím, že by za byly za každou cenu neposlušné – spíš možná nechápou, co se po nich chce, a k čemu je to dobré.

„Začínali jsme tím, že mají vyplnit pracovní list ve dvojici. Zpočátku zabere strašně času i jen rozdělení do skupin a podobné organizační věci. Doporučuju nevnímat to jako ztracený čas, ale další důležitou dovednost (umět vyjít a domluvit se i s někým, koho bych si nevybral), bavit se o tom, nechat si čas na závěrečnou reflexi apod. – ono se to vrátí,“ vysvětluje učitelka Jana Hrázská...

„Taky učím třicetičlenné třídy. Vše je o pravidlech. Zastaví se hodina, zjednám klid a dohodneme pravidlo. Nedodržuje se, zastavím hodinu, připomínáme pravidlo. Je-li hluk, nemluvím, hodina je přerušena. Ve skupinové práci je samozřejmě větší rámus, s tím se počítá. Lze použít pravidlo ‚půlmetrového hlasu‘ – tedy velmi tlumené mluvy, kdy nám rozumí soused v lavici nebo partneři ve skupince, ale dál nedolehne,” říká Bohuslav Hora ze ZŠ Chraštice.


Celý text naleznete zde