„Velká část veřejnosti je přesvědčena, že největší problém českého školství tkví v penězích. Učitelé jsou skutečně placeni podprůměrně. Přesto si myslím, že největším problémem našeho školství je svazující centralizovaný systém a narůstající míra nesvobody,“ píše Veronika Valíková v MF DNES.
 |
| Veronika Valíková (archiv autorky) |
Valíková mimo jiné píše:
Nejdříve se to projevilo v přebujelé byrokratizaci, která zatížila fungování škol. Pak přišla nová maturita, povinné celoškolní projekty, státní přijímací zkoušky, nezvládnutá plošná inkluze a mnoho dalších novot. Učitelé testovaných předmětů se ve snaze dovést žáky k co nejlepším výsledkům mnohde stali pouhými převodovými kolečky vzdělávání. Státní maturita snížila úroveň gymnázií, na odborných školách se kvůli ní zanedbávají praktické předměty. Inkluze a přijímačky přinesly mnoho zmatků. A mašinka českého školství k překvapení všech stále víc zadrhává.
Celý text naleznete zde
11 komentářů:
Souhlas. Ale je potřeba znát, proč se tak děje, když jiné zadání má vést k rozvoji kompetencí. Ty se bez požadavku a podmínek odpovědné svobody nemohou ujmout. Ujme se jen jejich "měření". A víte, kam to povede?
Souhlas. Bylo by dobře znát, proč se to děje, ale názory se budou různit. IMO to způsobila neinformovanost občanů a mechanismus "přání otcem myšlenky". Po desetiletích reálného socialismu většinu lidí nenapadlo, že místo vytoužené svobody na ně číhá zase jenom socialismus, ten bruselský demokratický. ////
A mnoho lidí DODNES nepochopilo, že demokracie je něco úplně jiného nežli svoboda. ////
Je tak málo lidí, co vidí do podstaty věcí .. uff .. a většinový zbytek je ukonejšen chlebam a hrami ..
Paní Valíková stále tančí na horní palubě Titaniku našeho školství a debatuje nad kvalitou večeře či barvou ubrusu.
Abysme se mohli bavit o svobodě učitelů, musíme nějaké mít. Počátek 90. let, kdy byla svoboda největší, osnovy předepisovaly jen obsah učiva a daly se z 30% měnit, i žáci SŠ dostávali na počátku školního roku učebnice, učitelé fasovaly laboratorní pláště, hygienické potřeby i učitelský zápisník, na administrativu byla jedna sekretářka na škole a 1 psací stroj na kabinet na kterém se ten 1 posudek ročně pro policii naklepal, spousta kantorů uměla svou práci a byly zvyklí ji kvalitně odvádět je nenávratně pryč.
Dluh českého školství nejde smazat hezkými řečmi.
Paní Valíková už hupsla do gumového člunu :) Tango na horní palubě jí nedělalo dobře na kotníky.
Na rozbouřeném moři je gumový člun jen dočasné řešení a oddálení skutečné záchrany. Navíc zachrání jen omezený počet životů.
O rozbouřeném moři leccos vím. Máme loď u Říma a pramici na Slapech. A tango nesnáším. Většině pasažérů nejde o život. Pěkný den.
Konečně narážím na někoho, kdo taky tvrdí, že osnovy byly závazné jen asi ze 2/3 - kdykoliv tohle zmíním, tak někdospustí, že je to blbost. A bylo možné se souhlasem ředitele přesouvat učivo do jiného ročníku. A platilo obojí já za komunistů. Pak RVP přinelsly "absolutní volnost".
Špuntem k zaplácnutí díry v Titaniku českého vzdělávání je získání a udržení dobrých učitelů ve třídách, což nejsou nutně jen absolventi pedagogických fakult, nýbrž lidé, kteří mají talent učit. Talent spočívá ve vrozené, nebo dílem i delší zkušeností nabyté, schopnosti intuitivně rozumět dětem, adolescentům a jejich vzdělávacím potřebám. Je to talent stejný jako talent malovat, porozumět matematice, nebo zpívat. Problému nepomáhá, že mnozí z těch, kteří by po překonání počátečních problémů učit dobře mohli, raději ze školy odejdou za snazším či lukrativnějším zaměstnáním a jiné zas vyženou ředitelé pro nekonformitu, viz "Nechte nás sakra učit dobře".
Byrokratická a centralistická plošná opatření jsou pouze zoufalými a kontraproduktivními pokusy nedostatek dobrých učitelů, či učitelů obecně, kompenzovat po úřednicku, tj plošným nařízením od konce, v duchu mechanistického pojetí vzdělávání. Ministři nemohou, ani kdyby chtěli a uměli, zajistit alespoň počátek skutečné změny k zajištění kvalitní výuky skrze motivační ohodnocení učitelů, neboť k tomu postrádají mocenské prostředky. Jejich rozpočet je omezený a vzdělávání není volební prioritou. Navíc neexistují pojistky proti neustálým nepromyšleným změnám (z)vůle lobbistů či nostalgických elitářů.
Jedinou cestou k dosažení změny je pasivní odpor, nebo pomalá cesta skrze publikaci článků jako je ten pod nímž diskutujeme a skrze širokou, medializovanou debatu o vzdělání a vzdělávání. Toto začíná fungovat i díky České škole a podobným webům a díky hlasům aktivních učitelů a občanských aktivistů ve vzdělávání, jako je Eduin, pánové Šteffl, Botlík, Hausenblas, Hejný, Lippmann. Cesta k dobrému vzdělávání začíná u dobrého učitele. Ne u testů, měření a třídění.
Konečně narážím na někoho, kdo taky tvrdí, že osnovy byly závazné jen asi ze 2/3 - kdykoliv tohle zmíním, tak někdospustí, že je to blbost.
Netvrdím, že je to blbost. Jen prosím o odkaz na zdroj, ze kterého tato lidová tradice vychází. Děkuji.
A nejde spíše o nedorozumění?
Osnovy totiž pokrývaly cca 70 % výukového času daného předmětu.
Zbývajících 30 % bylo v režii učitele. Někdy bylo třeba více procvičovat. Jindy, s šikovnější skupinou (třídou) šlo zvětšit šíři či hloubku výuky, začlenit nová témata, atd.
Nějak si ale také nemohu vybavit, že by bylo možné třetinu učiva "vypustit".
Okomentovat