Chtějí se bavit jako ostatní. Psycholog dokazuje, že autisté nemusí žít jako samotáři

konceptu přátelství a ani o něj nestojí. Podle zakladatelky spolku ADAM- Autistické děti a my Marie Gerdové je to mýtus. "Děti s autismem touží si s někým popovídat a sdílet svoje pocity. Problém je v tom, že to neumí nebo že se bojí. Musí se naučit, jak vést komunikaci, jak oslovit kamaráda nebo to, že se v rozhovoru střídáme, že nejde o jednostrannou věc," líčí Gerdová. "Z toho pramení, že se navenek jeví jako samotáři." Reportáž přináší Aktuálně.cz.

Přemysl Mikoláš (repro DVTV)

Bariéru dětem ze spolku ADAM pomáhá odstranit psycholog Přemysl Mikoláš. Ten po celé republice proslul svou nekonvenční ideou navázat vzájemnou výpomoc mezi dětmi s poruchou autistického spektra a mládeží z místního dětského domova.

Tyto dvě skupiny dětí, které se v určitém smyslu pohybují na okraji společnosti a veřejnost se na ně dívá skrze určité stereotypy, mají podle psychologa společného více, než se na první pohled může zdát. "Děti v institucionální péči vykazují podobně jako autisté znaky toho autos, té samoty," vysvětluje Mikoláš.

Na děti s nařízenou ústavní péčí se často pohlíží s předsudky a výsledkem podle Mikoláše je, že se cítí jako vyděděnci, kteří nemají šanci nalézt své místo ve světě. Díky práci s autisty však cítí, že mohou být užiteční, že je někdo potřebuje. "Naši kluci pak vědí, že k něčemu jsou, že jsou platnými členy společnosti, ne záškoláci a průšviháři," potvrzuje Mikoláš.


Celý text naleznete zde