Julie Hrstková: Soukromé školy vzdělávání nespasí

"Vzdělávání je priorita, ale někde se ušetřit musí. Poněkud lakonický výrok bývalého ministra financí Ivana Pilného by docela klidně mohla pronést většina bývalých i současných politiků. Podpora školství vypadá dobře v prohlášeních vlád, v programech jednotlivých stran a ve volebních kampaních. V praxi se ale nekoná. Jediné, co platí, je, že politici mají spoustu nápadů, co by se se školstvím dalo dělat," píše Julie Hrstková pro Hospodářské noviny.

Julie Hrstková (repro ČT)

Připravuje se změna tzv. rámcových vzdělávacích programů, podle programového prohlášení vlády v demisi by se měly školy víc soustředit na jazyky, informatiku a technické vzdělávání. Jenom není jasné, jak by to mělo proběhnout a kdo to zaplatí. Do škol by se také měly vrátit dílny a pozemky...

Ze školství nejsou nadšeni ani rodiče. Z průzkumu poloviny roku 2015 vyplynulo, že třicet procent rodičů považuje systém za špatný a chce změnu. Nejlepším důkazem nespokojenosti rodičů se školstvím je pak rostoucí počet těch, kteří si chtějí založit vlastní školu, kde by byli spokojeni žáci i učitelé.

Ministerstvo školství se k tomu staví tak, že polovinu nových škol nepovolí, protože škol je přece dost a nové nejsou potřeba. Index spokojenosti se ve školách neměří, na kouče štěstí, který by učitelům zlepšil náladu, nejsou peníze. Stejně jako na spokojené učitele.

Lze souhlasit s tím, že situaci ve školství nevyřeší to, že si každá nespokojená skupina rodičů založí vlastní školu. Mezinárodní zkušenosti ukazují, že vzdělání se daří tam, kde je vysokoškolsky vzdělaný pedagog váženým povoláním. S tím také souvisí jeho platové ohodnocení, které ovšem v normálních státech nikdo nepoměřuje mzdou pokladní v Lidlu.

Celý text naleznete zde