Julie Hrstková: Politická agitace přes rodinnou politiku

„Rodinná politika, jak už z názvu vyplývá, by měla být souhrnem opatření státu, který pomáhá vylepšovat život rodičům a dětem. Rodinná politika sestavená českými politiky ovšem připomíná agitku, jak by měli lidé "správně" žít,“ píše Julie Hrstková v komentáři v Hospodářských novinách.

Julie Hrstková (repro ČT)

Rodinná politika namísto reálné pomoci v Česku supluje viktoriánskou morálku. Ano rodinám, nikoliv samoživitelům. Ano dlouhé péči o dítě, nikoliv pomoci s hlídáním. Ano daňovým zvýhodněním, která nízkopříjmovým rodinám nic nedávají. Ano dávkám, které dětem předávají jediné: je jedno, jestli pracuješ, nebo ne, protože stejně skončíš na ubytovně. Podmíněnost rodinného prostředí je v Česku obrovská, děti těch, kteří nemají maturitu, o vysoké škole ani nesní. Chudoba se dědí, dávky také.


Mzdy těch nejhůře placených nestačí ani na pokrytí základních výdajů. V kombinaci s tím, že v Česku oproti zemím EU rostou dlouhodobě rychleji náklady na bydlení, zdraví a potraviny, jsou děti v rodinách nízkopříjmových zaměstnanců ohroženy chudobou nejvíc. Ve chvíli, kdy pracuje pouze jeden, ohrožení exponenciálně roste.


Sociální bydlení, dostatek hlídání a výše platů, která nenutí dotyčného hledat další dvě až tři zaměstnání, aby uživil sebe a své blízké, to je skutečná rodinná politika. Ale na takové se politici shodnout nedokážou.


Celý text naleznete zde