Václav Trojan: Rotace ředitelů - dobrý nápad, nebo nepoužitelná věc?

„Tímto textem chci vyvolat polemiku, výměnu názorů, střet koncepcí. Možná vlnu nesouhlasu či úsměvů, ale s jasným cílem posunutí „loďstva“ českého školství o kus dále. Tedy do toho: Je správné, aby byl ředitel školy do své funkce jmenován na dobu neurčitou, dříve by se řeklo „na věčné časy“? Měla by se doba jeho působení ve funkci omezit na nějaké konkrétní období? Nenastal by potom syndrom druhého volebního období amerických prezidentů, kdy už nelze funkční dobu prodloužit a často to podle toho vypadá?,“ píše Václav Trojan v letním speciálu časopisu Řízení školy, který je věnován roli ředitelů škol.

Trojan pokračuje:

Václav Trojan (csm-praha.cz)

Pustím se na tenký led, ale jaká je únosná míra rozdílu mezi vynikající a zaostávající školou? Mezi školou, na niž se nedá dostat ani s jistými kontakty, neboť je přeplněná, a školou, z níž raději žáci utečou do jiné městské části? Je to široká otázka, spíše pro sociology - jaký je žádoucí či naopak škodlivý rozdíl mezi elitou a podprůměrem, mezi nejvyššími a nejnižšími příjmy, mezi bohatstvím a chudobou a také mezi nejlepší a nejhorší školou?

Vrátím se ke své myšlence - je špatné svěřit zaostávající školu kapitánovi, který se na vlastní lodi osvědčil a jehož loď nyní právě pluje po širém moři? Není však hříchem nevyužít jeho potenciálu, zkušeností a získaných kontaktů, aby přijal výzvu a začal znovu?..

V první fázi řídicí funkce přichází seznámení se s prostředím, školou. Etapa analýz, zkoumání terénu a personálních opatření trvá v průměru jeden až dva roky. Potom často přichází strmý vzestup. V období čtyř až šesti následujících let řídící pracovník naplňuje svou vizi, cizeluje svůj tým, staví další prostory, implementuje nový program. Nehledí na čas ani energii, práce jej zcela pohlcuje, a co je nejlepší, na škole to začíná být znát.

Jako žádný konjunkturální vzestup ani tato fáze není nekonečná. Není to ani možné. A v tom bude zakopaný pes. Řídící pracovník začne na onu rozvojovou etapu vzpomínat, často si ji idealizovat, což je obvyklý pohled na lidskou minulost. V tuto chvíli přichází jakási manažerská past. Školu již nelze posunout o takový kus jako v již zmíněných čtyřech až šesti letech. Neměla by právě v tento okamžik přijít ona zmiňovaná výzva?


Celý text naleznete v letním speciálu časopisu Řízení školy (nakladatelství Wolters Kluwer) zde