Marcela Davídková Antošová: Zpověď jedné ředitelky

středa 5. července 2017 ·

„Následující řádky ale popisují zřejmě nejsložitější část mého ředitelského působení. S velmi malým provozním rozpočtem školy jsme přivítali možnost mimorozpočtového dofinancování prostřednictvím evropských fondů. A tím vlastně vše doopravdy začalo. První aktivitou financovanou z EU bylo vybudování víceúčelového sportoviště (JPD2), následovalo centrum celoživotního vzdělávání (JPD2), tři projekty v rámci OP Praha adaptabilita, v současnosti jsou to OP Praha pól růstu, OP vývoj, výzkum, vzdělávání atd,“ píše ředitelka VOŠ informačních studií a SŠ elektrotechniky, multimédií a informatiky Marcela Antošová Davídková v letním speciálu časopisu Řízení školy, který se věnuje roli ředitelů škol.

Davídková Antošová pokračuje:

Marcela Davídková Antošová (rizeniskoly.cz)
Do pozice autora projektové žádosti jsem se postavila sama, protože se mi zdálo neúnosné platit obrovské peníze agenturám, které projektovou žádost sepíší. A už to tak zůstalo. Jenže co výzva a software projektové žádosti, to složitější řešení. Zažili jsme situaci, kdy jsme žádost zpracovávali sami bez předepsaného softwaru, následovaly systémy ELZA a Benefit, nyní se potýkáme se systémem MS2014+. Zodpovědně mohu říci, že je nejsložitější. Při počátečním setkávání se s ním jsem se nemohla sžít se systémem „depeší“, psala jsem je a nikdo mi neodpovídal. Až jednou „hurá, mám odpověď“ - no jo, ale „polski“. A tak zase nic.

Poslední podaná žádost mě ale opravdu vyčerpala: Napsat projekt - ano. Napsat studii proveditelnosti - uf, ale snad ano. Napsat CBA (Cost Benefit Analysis) - proboha, to už bylo opravdu moc. A velké dilema je tu. Mám věnovat řádově statisíce korun agentuře, aby mi projekt napsala, anebo mám obětovat svůj čas a ušetřit tyto statisíce korun škole? Ano, bylo by to prima, někdy by obyčejné „děkujeme“ stačilo a potěšilo, ale ono zpravidla nepřichází. Hřeje mě jen dobrý pocit, že za mou ředitelskou kariéru „přiteklo“ do areálu školy více než 100 miliónů korun mimo standardní rozpočet, v soukromé firmě bych možná kromě poděkování dostala třeba i kytičku nebo bonboniéru.

Není ale účelem, aby předchozí odstavec vyzněl jako stížnost, „mám přece, co jsem chtěla“ (často spíš ale nechtěla). Pozitivem je, že mám neuvěřitelný přehled ve vyskytujících se zkratkách. No uznejte: RVP, ŠVP, MHMP, MŠMT, ČŠI, ELZA, MS2014, NUV, NIDV, KAP, MAP, ŠAP, ERASMUS, COMENIUS, JPD2, JPD3, OPPPR, OPVVV, OFEU, ROP, ESFCR, ISKP, MMR a ještě mnoho dalších. Napadá mě ještě písnička Ivana Mládka, ale to je jiná „pohádka“, já totiž prožívám realitu…


Celý text naleznete v letním speciálu časopisu Řízení školy (nakladatelství Wolters Kluwer)

2 komentářů:

Eva Adamová řekl(a)...
5. července 2017 v 9:20  

Tu paní tedy obdivuji, ale zároveň se ptám. Oni snad nepůsobí na všech ORP a pražských městských částech projektoví manažeři? Škola samotná je snad schopná zvládnout projekt za dva tři miliony, které by měly směřovat k vybavení školy pomůckami a ke zlepšení výuky, ale projekt na hřiště, stavební úpravy apod. za desítky milionů? Ale pravdou je, že naproto rozdílný je i přístup krajů ke středním školám. Jeden spolužák, ředitel na škole v Jihomoravském kraji, si musí zpracovávat veškeré projekty sám, druhý spolužák, ředitel na škole v kraji Vysočina, na to má lidi na kraji.

Jana Karvaiová řekl(a)...
5. července 2017 v 13:49  

Je otázkou, zda složitost (nepřiměřená) projektů je záměrná, aby se uživili projektoví manažeři. Vsadím se (a že to nemám ve zvyku), že by to vše šlo dělat jednodušeji. Ale proč?