Vojáci do škol? Rodiče jsou proti. Diskuse o branné výchově v českých školách pokračují

Hrozba povodní, dopravní nehody, ale i teroristického útoku. Význam branné výchovy v českých školách je diskutován čím dál více. Kdo má ale děti připravit na řešení mimořádných událostí, není stále jasné. Reportáž přinášejí Lidové noviny.

Eleonóra Tilcerová (hzscr.cz)

„Kdo z vás je schopen definovat slovo zbraň?“ ptá se voják žáků prvního stupně v rámci armádního programu Přípravy občanů k obraně státu (POKOS). Ani netušil, že touto větou vzbudí nevoli některých odborníků i rodičů. Program podle nich do škol nepatří. „Prezentace a propagace armády mohou budit dojem, že chce doplnit své stavy, a škola jí k tomu dává příležitost,“ sdělil Michal Řezáč, předseda Asociace učitelů občanské výchovy a společenských věd. Řada rodičů účast svých potomků v programu odmítá.

Že by brannou výchovu měli zajišťovat jen učitelé, se zase nelíbí záchranářům. „Nezvládají tuto problematiku jako my. Máme pro ně kurzy, ve kterých se jim snažíme vysvětlit, co by měli s žáky probírat,“ sdělila Eleonóra Tilcerová z generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru.

S tím, co ve školách během výuky vidí, nejsou ovšem spokojeni ani sami učitelé. Armádní program, během kterého se žáci seznamují s obranou státu, jim připomíná tu brannou výchovu, kterou zažili sami před rokem 1989. Jejím základem bylo nasadit si masky, obléknout pláštěnku a na ruce a nohy upevnit igelitové sáčky. Výjimečné nebylo běhání po lese nebo házení gumovým granátem.

Že výuka není systematická, připouští i Česká školní inspekce. „To se ví dávno a přiznávají to všichni zúčastnění, kteří do toho hovoří,“ řekl včera náměstek inspekce Ondřej Andrys.



Celý text naleznete v dnešním vydání Lidových novin