Václav Trojan: O zápisu trochu jinak. Hranice mezi demokracií a hloupostí je někdy skutečně neostrá

„Nechci být zlý - drtivá většina rodičů chce skutečně pro své dítě to nejlepší, a proto váhá, váží a vybírá. Často poprvé v životě a bez zkušeností, leckdy pod silným vlivem fám a bublin sociálních sítí. Proč nenachází zákonodárce (stačila by vyhláška MŠMT) odvahu dát přijímacímu procesu pravidla? Nikoli omezit výběr školy (ačkoli i o tom se dá diskutovat), ale stanovit hranici, kdy rodič musí verbalizovat jasné stanovisko, na kterou školu jeho dítě skutečně nastoupí a že ostatním podá informaci o negativním rozhodnutí. Je snad omezením rodičovského práva, když budeme žádat toto vyjádření? „Tekutá“ společnost vytváří nejistotu a stanovené pravidlo by mohlo pomoci i samotným rodičům,“ píše Václav trojan v aktuálním čísle časopisu Řízení školy.

Václav Trojan pokračuje:

Václav Trojan (csm-praha.cz)

Od ředitelek a ředitelů vím, že je běžnou praxí, že rodiče zapíší své dítě na více škol, a blokují tak místo někomu jinému. Škola a její lídr vlastně až 1. září zjistí, kolik dětí skutečně nastoupí, kolik bude potřeba učitelů, tříd, pomůcek. Z jedné školy znám případ, kdy slušný telefon rodiči v první školní den a dotaz, proč nenastoupilo jeho dítě, zdali není třeba nemocné, vyvolal vulgární tatínkovu reakci, že po tom přeci škole vůbec nic není, kam jeho chlapec nastoupí, dokonce přidal i několik ostřejších slov.

Hluboce se mýlíme, když vzděláváme děti bez pravidel a mantinelů. Nebylo by vhodné, aby legislativa v této situaci skutečně pomohla všem? Nevidím nic špatného na tom, když rozumná pravidla (pouhý termín či sdělení ano-ne) budou už konečně nastavena směrem k rodičům. Bráním logiku věci a podmínky škol, které je pro svou dobrou práci skutečně potřebují. Hranice mezi demokracií a hloupostí je někdy skutečně neostrá...


Celý text naleznete v časopise Řízení školy 4/17 (nakladatelství Wolters Kluwer)