Publikuj, nebo zemři! „Anebo to zklidni,“ říká hnutí pomalých profesorů

Iniciativa slow fashion v módě nebo ve stravování zažila svůj největší boom skoro před 15 lety. Vloni dvě kanadské profesorky otevřely debatu o pomalém hnutí i v akademickém prostředí. Podle nich metoda „slow professor“ nabízí cestu, jak na univerzitách zachovat prostor pro hluboké kritické myšlení. Téma připomíná Radio Wave.


V roce 2004 vydal Carl Honoré knihu Chvála pomalosti. Deník Financial Times tehdy napsal, že čím byl pro komunismus Marxův Kapitál, tím je Honorého kniha pro takzvaná pomalá hnutí. Dnes jsou tyto iniciativy bránící se neustálému zrychlování světa pořád na vzestupu. Pomalá móda se staví proti kolotoči nových kolekcí velkých světových řetězců, oblečení totiž končí na skládkách stejně rychle, jako se točí na pultech. Namísto nich vyzdvihuje oděvy, které jsou sice dražší, ale jsou vyrobeny kvalitněji, v důstojnějších podmínkách a déle vydrží i v šatnících. Pomalé jídlo má být zase protipólem fastfoodu a klade důraz na lokální suroviny a kvalitní přípravu.

V posledním roce se v zámoří začalo mluvit i o hnutí pomalých profesorů. To kritizuje rostoucí důraz na kvantifikovatelný výkon, kdy jsou vyučující hodnoceni na základě bodování odevzdaných publikací. Pomalí profesoři volají po tom, aby tempo akademické práce zvolnilo a aby se na univerzity vrátil prostor pro kvalitní intelektuální život.

Kritika komercionalizace univerzit a pracovních podmínek vyučujících samozřejmě není nic nového. S pomalými hnutími ji ale začala spojovat až knížka Pomalý profesor: Kritika kultury rychlosti v akademickém prostředí. Vloni ji vydaly dvě kanadské humanitní profesorky Maggie Berg a Barbara K. Seeber.


Celý text naleznete zde