Martin Potůček: Ministři přicházejí a odcházejí jako apoštolové na pražském orloji

„Když se podíváte na nejdůležitější resorty z hlediska rozvoje lidského potenciálu, jako je školství, zdravotnictví, resorty práce a sociálních věcí a kultury, tak vidíte, že ministři přicházejí a odcházejí, jako apoštolové na pražském orloji. Tam scházejí nejen vize budoucnosti, ale i institucionální paměť,“ říká v rozhovoru pro Lidové noviny profesor Martin Potůček, vedoucí Centra pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.

V rozhovoru zazní i tyto otázky a odpovědi:

Martin Potůček (cuni.cz)

Zmínil jste, že politikům chybí vize a strategie, kam by se měl český stát ubírat. Není ale primárním problémem, že o tomto tématu neexistuje celospolečenská diskuse?

Co této zemi velmi schází, je spolupráce akademické a politické sféry. Politici by měli naslouchat historikům, sociologům, ekonomům, ti by ale rovněž měli naslouchat politikům. Příkladem země, kde se to dařilo a daří, je Finsko. Po rozpadu SSSR, kdy Finové ztratili polovinu exportních možností, země prožívala hospodářský úpadek a trpěla vysokou nezaměstnaností, si v parlamentu řekli, že přemýšlení o budoucnosti musí nějak institucionalizovat. Ustavili výbor poslanecké sněmovny pro budoucnost, který dodnes funguje a zadává vládě dlouhodobé úkoly. Třeba úspěch Nokie byl jedním z efektů této změny. Stejně tak bylo podpořeno finské školství. Takové dlouhodobé koncepce nám chybí. Když se podíváte na nejdůležitější resorty z hlediska rozvoje lidského potenciálu, jako je školství, zdravotnictví, resorty práce a sociálních věcí a kultury, tak vidíte, že ministři přicházejí a odcházejí, jako apoštolové na pražském orloji. Tam scházejí nejen vize budoucnosti, ale i institucionální paměť.

Finsko s Izraelem jsou hezkým příkladem úspěšného přechodu ke vzdělanostní ekonomice. Oba státy dávají značnou část HDP do výzkumu, vývoje a vzdělání. Není nakonec nejjednodušší udělat totéž co oni a dát vše, co lze, do vzdělání?

Já bych byl posledním, kdo by vám nepřitakal. A jen tak mimochodem, už v naší publikaci „Putování českou budoucností“, vydané v roce 2003, jsme nazvali jeden z pěti základních strategických tahů „Kultivace vědění v klíčový faktor produkce“. Ale není to celé řešení, je to jen součást mozaiky. Kdyby si to, co jsme tehdy napsali, vzali politici vážně, mohli bychom být o kus dál.


Celý text naleznete v dnešním vydání Lidových novin