Jitka Neradová: Český učitel schůzující, dozorující. Je nejvyšší čas upozornit na jídelní dozory jako na týrání menšiny

„Nejsem určitě sama, koho dlouhé a mnohdy zbytečné schůzování nenaplňuje žádným blahem. Jistě, pokud jde o pedagogické záležitosti, nemám námitek. Pokud se však - a to je mnohem častější model - řeší hlouposti, jsem poměrně zásadně proti. Takové každotýdenní páteční porady, na nichž se mlátí prázdná sláma a které se často protáhnou do večerních hodin, už dohnaly nejednoho pedagoga ke změně pracoviště, či dokonce oboru...,“, píše učitelka a spisovatelka Jitka Neradová v aktuálním vydání časopisu Rodina a škola.

Neradová pokračuje:

Jitka Neradová (archiv autorky)

Na některých školách dělají v obavách před květnatou diskusí provozní porady raději od sedmi hodin ráno, neboť nejpozději ve tři čtvrtě na osm musí být plamenné projevy utnuty, aby se stihla výuka.

Zvláštní kapitolu představují dozory ve školní jídelně, protože to je místo, které by jakákoliv hygiena mohla z fleku zavřít. Nikoliv kvůli jídlu či špíně, ale kvůli tomu, že hladina hluku zde hluboce překračuje jakoukoliv snesitelnou a povolenou hranici.

Takový řev ve školní jídelně může i jinak celkem vlídný dozor přivést do určité fáze nepříčetnosti. Hledá cesty, jak se dozoru vyhnout, a během jeho nepřítomnosti pak obědvající student uklouzne na slupce od banánu, zasáhne ho letící flák masa či se docela obyčejně začne dusit tím „hnusným“ jídlem - a malér je na světě. Řekla bych, že je nejvyšší čas na školní dozory nějakým viditelným způsobem upozornit, připomenout je jako týrání menšiny či je prostě nějakým sofistikovaným způsobem smést z povrchu zemského.


Celý text naleznete v aktuálním vydání časopisu Rodina a škola