Oceněný učitel Vladimír Vícha v rozhovoru pro MF DNES: Dřív byl pan učitel někdo

„Dřív byl pan učitel někdo. Učitelské povolání ale dnes nemá příliš vysokou prestiž. Když dítě před lety dostalo rákoskou, snažilo se to doma zatajit, v dnešní době by se rodič šel okamžitě soudit. Většina rodičů ví, co je pro dítě důležité, a spolupracují s námi. Ale neustále přibývá těch, kteří se spíše spojí s dítětem proti škole a podepíší mu cokoli – jenom proto, aby zažehnali aktuální situaci, aniž by přemýšleli, že se jim to časem vymstí. Pokud rodiče nemají na dítě čas, řeší vše rychle, krátkodobě a nevýhledově. Jsou ke svým dětem nekritičtí, nechtějí spolupracovat se školou,“ říká v rozhovoru pro MF DNES učitel Vladimír Vícha z pardubiockého Gymnázia Dašická, který získal Cenu pro pedagogy Nadace Neuron a Učené společnosti ČR.

V rozhovoru zazní mimo jiné tyto otázky a odpovědi:

Právě fyzika je předmět, který nepatří mezi nejoblíbenější...

Člověk si musí udělat pořádek ve výuce. Když nastoupíte po vysoké škole, máte v hlavě spoustu vědění, ale ve chvíli, kdy to máte předat žákům, zjistíte, že to musíte říkat nějak jinak. Hodně let mi trvalo, než jsem nalezl cestu, která mi přijde, že je pro studenta přijatelná. Když to budete vykládat složitě, studenti v průběhu odpadnou. Velmi rychle zjistíte, že už vás nikdo nesleduje a říkáte si to jen pro sebe. Je potřeba také umět ukázat správné úlohy, aby nebyly ani moc lehké, ani moc těžké – aby mohli zažít pocit, že něco vyřešili. Protože umění vyřešit problém je vlastně radost. Snažím se jim ukazovat co nejvíc aplikací, aby nikoho ani nenapadlo, že fyzika je nepotřebná. Aby bylo jasné, že prorůstá do tolika oborů, že bez ní bychom nebyli tam, kde jsme.

Říká se také, že mladá generace pořád zlobí, nedává pozor a neučí se...

Na tohle si stěžovali už v antice. Je ale pravda, že teď je to asi významnější. Mají sebevědomí a svá práva znají velmi dobře. S povinnostmi už je to trochu horší. Ale nechci jim všem křivdit. Na naší škole je to naštěstí tak, že to jsou spíše výjimky. Většina studentů chce pracovat, takže nemusím řešit žádné extrémy. Ale rozhodně se to celkově posouvá ke směru, o kterém jste mluvila.

Je ještě něco, co vás po tak dlouhé praxi dokáže překvapit?

Určitě. Mám radost z toho, že mě překvapují příjemně – svým zlepšením. Pád dolů je bezproblémový, to jde každému. Většinou je to spojeno s problémy v rodině, kterých přibývá. Děti to nemají jednoduché. Mají se ve škole soustředit a zároveň třeba vidí, že se rodiče rozvádějí. Když se z toho pak někdo dostává, mám z toho vždy radost. Takováto překvapení mám nejraději. Snažím se být pedagogický optimista.


Celý rozhovor naleznete zde