Proč jsou hendikepované děti často nesmyslně drženy v lavicích, když se daleko lépe socializují a integrují při mimoškolní činnosti? To nechápe ani PhDr. Martin Březina, ředitel ZŠ Stoliňská, která má s integrací a inkluzí letité zkušenosti.
Z článku Moniky Valentové v RadioJunior.cz vybíráme:
„V praktických školách jsou odborníci. Asistent pedagoga, který má pouze nějaký kurz, určitě není v dané problematice tak vzdělaný, jako speciální pedagog v praktické škole,“ říká ředitel Březina. „Vize, že každá škola bude mít ve svém rozpočtu peníze na speciálního pedagoga, je hodně vzdálená realitě,“ dodává.(...)
„V ‚mimolavicových‘ aktivitách,“ říká ředitel ZŠ Stoliňská. Zaráží ho, že je inkluze směrována do školních lavic a chybí podpora volnočasového mimoškolního vzdělávání. Výuka probíhá frontálním způsobem a učitel nemůže být pořád jen kouč. „Musí něco odvykládat a děti naučit. A tam je prostor pro pohyb dítěte v majoritní společnosti minimální. Chce to spíš takové aktivity, jako jsou družiny. Tam bych si uměl představit, že dítě s asistentem bude fungovat,“ říká Martin Březina.
Přečtěte si: Hendikepované děti bychom neměli držet v lavicích. Smysl má mimolavicová inkluze
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
1 komentářů:
Pan ředitel uhodil hřebíček na hlavičku. Provádět inkluzi ve výuce, kde jsou žáci s mentálním postižením evidentně vůči spolužákům hendikepováni, je značně neefektivní, protože tam nikdy nemohou dosáhnout rovnocenného nebo aspoň souměřitelného postavení.
V různých zájmových činnostech, kroužcích nebo i ve školní družině mohou často být docela úspěšní nebo dokonce v něčem vyniknout, zejména pokud jim někdo trochu pomůže. Tam,kde se nic neznámkuje, nedochází ke vzájemnému srovnávání a je klid. Znala jsem chlapce s mentálním postižením, který ve stolním tenisu porazil většinu soupeřů ze základky a měl u nich velkou autoritu. Nikomu nevadilo, že nezná ani vyjmenovaná slova.
Okomentovat