Jak už víme, škola není zlatý důl pro učitele nebo dokonce správní zaměstnance. Přesto však jako mucholapka láká různé parazity. Kromě vzdělávacího byznysu se na školy lepí různé píárové aktivity.
Stačí vyhlásit soutěž typu „namaluj nebo napiš“ a rozeslat zadání do škol. Nevědomí žáčci namalují, aktivní učitelé odešlou a nějaký vychytralý hlavoun pak rozdá ceny, nejlépe před co největším publikem, zorničkami fotoaparátů a televizních kamer. Není nadto se objevit v přítomnosti malých dětí. Například soutěž Svět očima dětí – vytvořená pro lepší tvář ministerstva vnitra – má letos už 12. ročník.
Poslední dobou překvapuje slovutná VZP. Může se stát, že přijdete do své školy na třídní schůzky a uvítá vás reklamní roll up a pod ním dvě slečny s tlakoměrem, tukoměrem a haldou letáčků. Někdy sepíše pojišťovna se školou jakýsi projekt a přisype na něj dokonce penízky. Možná jsou to ty penízky, které pak chybí na operace a rehabilitace dětí, pro které pak jejich rodiče zoufale sbírají pověstná víčka.
Převzato z autorova blogu na iDNES.cz
Zdeněk Sotolář: Škola jako zlatý důl 2.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
4 komentářů:
Třísk hřebíček do hlavičky...
To s těmi víčky mne drtí. Dílem neschopnost a dílem neochota státu postarat se o nebohé děti je ale hodně velká prasárna. Nějak si začínám na to ale doopravdy nehezké slovo zvykat. Když ono těch necivilizovaných projevů v naší společnosti tak nějak neubývá, a kdoví, jestli jich není čím dál tím víc.
Docela by mne zajímal názor ředitele té pojišťovny. Snad kdyby se někdy zastavil na rodičáku...
Ty trapné akce se sbíráním víček na postižené děti mi připomínají dobu Boženy Němcové, kdy šlechetné dámy ve svých salónech štrikovaly pro chudé děti nátepníčky.
Postižené děti, stejně jako ty nepostižené, jsou ze zákona pojištěné a jejich oprávněné zdravotní potřeby by samozřejmě měly pojišťovny hradit.
Ovšem na druhé straně, existuje mnoho různých šarlatánů, kteří se snaží na postižených dětech vydělat a velmi přesvědčivým způsobem jejich rodičům nabízejí terapie, které jsou buďto neúčinné, nebo mohou být i škodlivé. Co by rodiče neudělali proto, aby se jejich dítě uzdravilo? Víra i hory přenáší. Ovšem pojišťovny asi za víru platit nemohou. Je to složité....
existuje mnoho různých šarlatánů, kteří se snaží na postižených dětech vydělat
To bezesporu. Existuje ovšem neméně šarlatánů, kteří se snaží vydělat na dětech vůbec.
Když jsem si ale zadal do vyhledavače patřičná hesla, vypadlo na mne tolik různých charitativních projektů různých charitativních organizací, že bych býval nabyl dojmu, že stát tuto oblast vyloženě ignoruje. A možná by stačilo nevyhazovat peníze na činnosti a projekty zbytné, vyloženě hloupé a mnohé skupiny 'pomahačů' prostě obohacující.
Pane kolego,když ono se to někdy těžko rozpozná. Některé bludné cesty působí velmi atraktivně a "vědecky", (např. biofeedback) a něteré velmi prospěšné činnosti působí šedě a nudně ( procvičování pozornosti).
Okomentovat